Adventní punkta: úterý 1. 12. 2020

Popis videa:
Iz 11,1-10
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem. Má zálibu v bázni před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání očí, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost bude pásem jeho ledví. Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu, lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.
*****
V adventní době rezonuje odvěká touha lidí po míru a naděje na její naplnění. Lidská zkušenost neúspěšných snah o pokojné a spravedlivé soužití, mír s lidmi i se stvořením vyústila ve Starém Zákoně v očekávání Mesiáše, Božího Spravedlivého. Naše lidské síly na překonání propastí mezi námi nestačí. Naopak, svými soudy „podle zdání očí“ a „podle doslechu“ tyto propasti často prohlubujeme.
Dnešní úryvek začíná obrazem jarního pučení a rašení. Z kořene vyrazí výhonek plný života. Teď, v době zimy, kdy je všechno šedé a suché v sobě můžeme nést naději v jarní výbuch života. V době rozdělení a neporozumění v sobě můžeme nést naději na smíření pro naše rozdělené společnosti. V době, kdy nás děsí vinou člověka rozkolísané životní prostředí v sobě můžeme nést naději na smír se vším stvořením. Můžeme se každý sám sebe ptát, jak přispět k tomu, aby „poznání Hospodina naplnilo zemi“, jak uspíšit druhý příchod našeho Pána, „kořene Jesse“.