Adventní punkta

Adventní punkta: středa 23. 12. 2020

Zveřejnil FilipOP, 23. prosince 2020
129 shlédnutí

Popis videa:
Mal 3, 1-4.23-24
Toto praví Pán Bůh: "Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let. Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nemusel přijít a stihnout zemi kletbou!"
*****


Na začátku dnešního prvního čtení prorok Malachiáš připomíná dva prvky, resp. dvě fáze nutné k uskutečnění setkání: cestu a poté na jejím konci vstoupení do společného prostoru.
Pokolikáté už prožíváme tyto dvě fáze, kolik adventů-vánoc, postů-velikonoc a tak podobně, a stále znova, už máme za sebou. Kupodivu to vůbec není od věci, protože člověk je podle všeho (a to jen pokud je v pohodě!) ochoten zpochybnit pouhých 5 % svých stávajících informací a na jejich místo přijmout to, co přesahuje jeho dosavadních zkušeností. V tomto smyslu se ukazuje naše liturgické „cyklení“ jako velmi moudrý a účinný způsob přibližování k Bohu, který je opravdu nevyčerpatelným zdrojem a příčinou všech informací i zkušeností.
Jenže Malachiáš nám slibované setkání líčí v nepříjemně dramatických barvách. Dokonce pochybuje: „Kdo ho snese, kdo obstojí?“ Je třeba se bát? A pokud, tak čeho vlastně?
Vezmu si na pomoc jako klíč k těmto slovům podobenství o marnotratném synu, kde je zajímavé sledovat příklad obou synů, kteří jsou na cestě… domů…
První z nich nesnesl rutinu a řád domova a neobstál pak ani v životě venku. Nicméně se vydává na cestu, ale na jejím konci klade mezi sebe a otce své selhání. Kdyby to bylo jen na něm, tak nevejde.
Druhý syn sice kráčí po vyšlapané (tradiční) cestě, ale ta ho dovede také jen k prahu domu, kde zůstává stát. To, co nesnese, je pohled na bratra uvnitř. A neobstojí pak ani v konfrontaci s otcem, který jedná jinak, než on by si představoval.
A tak možná teď v závěru Adventu stojí za to se zamyslet, jestli není něco i v mých představách a očekáváních, co mi brání opustit cestu a vejít do setkání s Tím, který je vždycky trochu - anebo možná úplně – jinak.

Kategorie: Adventní punkta
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.