No jo, je to tak. Jen samé musíš a musíš a musíš. Už mě to přestává bavit. Když se svěřím zpovědníkovi že chodím jen občas, tak mě ještě vyhubuje a zakáže abych chodil k přijímání apod. Je to normální? Choval by se tak i stejně Ježíš? Asi zlatá střední cesta ...
dnes se nebojím lidí co mi může udělat člověk :-) bojím se boha :-)
Vyrůstala sem v křestanské rodině ale mohu říct, že Boha sem téměř neznala.Jsem přesvědčená o tom, že náboženství se nerovná živý vztah s Bohem.Mezi tím je podstatný rozdíl.Přestože sem praktikovala takové věcí jako chození do kostela, modlitba při každé večeři a občas schopnost vyslechnout si nedělní kazání bylo to náboženství=nuda!!!A jelikož to byla nuda, nebrala sem nic z toho co jsem slyšela vážně a šla si svou vlastní cestou...
Dnes mohu však s radostvi v srdci říci, že jsem Ježíše poznala osobně a že ten změnil můj život. Uvěřila sem tomu, že Ježíš umřel za mé hříchy i ostatních a že…
Zobrazit více
tiše ti závidím tvé dětství,já toho prožil až hrůza.Rodiče alkoholici.v dospívání jsem byl skinhed,pak technař začal jsem na thc a skončil jsem na extázi :-$ Pánbůh zaplať že už je to za mnou :-) ted se jen letos těším na křest a byřmování.Příští týden mi začínají skrutýnia :-)
Já taky neměl růžové dětství .... a to jsem vyrůstal v Křest'anské rodině. Jenže život tu byl s nepokrevními rodiči spíš peklem a realita byla naprosto jinde. kdepak nějaký Křest'anský vzor ... spíš opak. :-b
Ahoj :o) tak u mne to zacolo otazkama na ktere mi nikdo srozumitele nedokazal odpovedet ,ale tet uz vím že víra se neda pochopit ...ze nemusime to mit dolozene vselijakymi dukazi ,proto je to vira a kazdy si k ni musi najit cestu....sice kazdy nas ji mame jinou a proto nestracejte hlavu a hledej te dal.....sice prijde to nejake pokuseni but male nebo veci ale i to se da premoct ....budu se za vas vsechni kdo hledate cestu k bohu modlit.
ano nebýt rodičů spíše mé mamči tak tu teď s vámi určitě nebudu debatovat :-) jsem ale ráda že věřím :-) protže bych teď určitě byla s těma holkama ze třídy co maj tetování po půlce těla atd. 7:-| a navíc bůh mě přivedl jakoby do jiného světa :-)
já se ted připravuji na křest :-) největší peklo jsem měl v práci. Výsměch pomluvy atd....ale ja z toho mám dnes jen radost.můžete se mi podívat na můj blog kde popisuji stručně svůj život :-)
Nenech se v práci otrávit. U nás jsem jediný věřící a nějaké srandičky, rýpání a někdy i útoky jsou téměř na denním pořádku. Přesto všechno si myslím, že se nesmíme schovávat a Kristovu korouhev nosit otevřeně a nebát se příležitostí odstraňovat u lidí předsudky.
No jo, je to tak, někdy pomůže, když zpovědník povzbudí, někdy ale musí i říci: hele, ty se vlastně nesnažíš... Mj. jedním ze základních doporučení pro růst v duchovním životě (a kdo neroste, zakrňuje) je mít stálého zpovědníka. A sním řešit, jestli to "občas" je projevem etapy v duchovním životě (méně často), nebo jen prostou leností a nedostatekem úcty k Ježíši (častěji). MAlá rada: Slyšíš-li hlavně samé "Musíš!", ptej se především "Chci?" a "Co DOOPRAVDY chci já? A co DOOPRAVDY chce Bůh?"
Ježíš taky říkal: "Jdi a nehřeš!" nebo "Pojď za mnou!" - a záleželo na těch lidech, jestli se zvedli a šli, nebo jestli odcházeli smutní...
Ty nemusíš, Otec na tebe čeká až mu povíš, že chceš svobodně k němu jít, on na tebe čeká celou věčnost. Víra je smyslem mého života a dojít k Otci je můj životní cíl. Pokud nejsi se svým zpovědníkem spokojen, vezmi to jako milost od Otce, se za tohoto zpovědníka modlit, za jeho obrácení. Navíc můžeš Otci něco darovat ze sebe, tím, že si dáš vlastní práci a čas najít si jiného zpovědníka, který tě lépe povede. Možná ho najdeš až v jiné farnosti, ale věř, že tuto tvou iniciativu Otec mnohonásobně ocení. Než najdeš nového zpovědníka máš od Otce další milost, modlit se, aby jsi našel toho správného, který ti bude ukazovat správný směr k Otci. Na druhou stranu je kněz jenom člověk a má své vlastní chyby jako mi ostatní a musí se učit neustále obracet k Bohu jako mi všichni. Všichni padáme a vstáváme. Máš možnost se za toho kněze modlit pokud padá, aby vstal. Slovo musíš, by měl kněz vyměnit za pozvání k Bohu něco jako Otec tě zve pojď vstaň jsem s tebou nejsi sám Otec tě miluje. Slovo musíš bych použila až v krajním případě kdy je člověk úplně na dně a už nic neposlouchá. Tam patří slovo musíš vstát, protože jiná cesta nevede, ale tady bych také použila pozvání pojď vstaň, neboť Otec nikoho nenutí on zve. Přeji ti klid a mír v duši i v srdci a toho správného zpovědníka s tím správným srdcem na správné straně.