jirkonson, gerard: to mi připomíná knihu, kterou bych ráda doporučila "Dýka a kříž" od D. Wilkersona - o obrácení členů New Yorského gangu... Boží milost je převeliká a dotýká se i tam, kde to nejméně čekáme.. :)
Já jsem uvěřil ve 25 letech. Před mým obrácemím jsem byl fašistou. Může s stát cokoli. Ale já sám jsem důkazem toho, že Pán miluje opravdu každého. Co je ale důležité. Za nevěříc se modlit. Za své děti, kolegy a spolužáky.
to jsi na tom podobně.byl jsem také vzholený jen do té doby než zemřel jeden člověk,ten co to způsobil dostal tři roky,vylezl ven udělal to samé + znásilnění a dostal 12 let na tvrdo opět.Ruce pryč od takových lidí 2:)
Věřím, protože mi to dodává životní rovnováhu, klid a sebevědomí.
Díky našemu Pánu tu jsem :-)
Já věřím, protože mi to něco dává nazpátek. Život s Bohem mi funguje, když se zpětně podívám na události v životě tak v tom vidím Boží vedení. Navíc mě to formuje a dává mi to snahu zlepšovat svůj charakter atd.
A k tvé další otázce - žiji ve věřící rodině, ale asi tak do mých 15 byl ten vztah s Bohem 'mrtvý'. Pak se cosi začlo dít :)
Tu knihu jsem četl a líbila se mi. Jako konvertita mohu říci, že jsem se skutečně s Pánem setkal.
Nápodobně :)... ve mně právě tahle kniha vzbudila otázky, typu, co se stalo v mém vztahu s Bohem špatně, že to vůbec nevypadalo jako vztah... a byl to v podstatě jeden z kroků k Pánu...
Mě pomohla v otázce, jak může mít někdo rád někoho, jako jsem já! Hodně mi pomohla, ale rozjodující bylo pro mě pozvání do Medžugorje :-) Prostě Pán se dá poznat. Někdy je to až neuvěřitelné. A je pravda, že se musí jít cestou úzkou, trnitou a cestou kříže.
a pannu Marii jsi tam viděl?
mě se nezjevila, ale cítil jsem tam mocně Boží přítomnost. Je to místo mého rozhodnutí pro Krista skrze Marii, pomocnici křesťanů