Archiv společenství Diskuzní společenství Proč věříš???

Já věřím, že je,že existuje. Ja jsem teda uveril, ale bratr ze zacatku taky, ale potom odstoupil od cirkve a je ateista.U nas se to tak stalo Bratr ze zacatku chodil do kostela, ministroval a pak mu bylo 17 a prestal s tim jako by se uplne otocil.

věřím v boha, protože to jinak ani nejde. bůh je přítomen všude a nejvíce v mém nitru. cítím ho, je stále se mnou a chápe mně. je jedinečný. věřím mu bezmezně, protože mě ještě nikdy nezklamal, na rozdíl od lidí...

Omlouvám se pokud jsem zasáhl do nějaké diskuse, ale zaujala mě otázka tohoto fóra, tak bych k tomu třeba přispěl nějaké svoje zkušenosti a názory.... :-)
Tak tedy otázka jestli může v rodině křesťanů vyrůstat ateista?
Rodiče mého táty byli oba věřící, můj děda obvzlášť, ale můj táta byl přesto do nějakých devatenácti naprostý ateista, pak u něj došlo k obratu, který mi přímo nepopsal....
Co se týká mě, tak věřící je pouze můj otec..
Mě bylo křesťanství ukazováno jako určitý styl života, nebo aspoň tak jsem to odmalička cítil.. Že existuje Bůh, nebo určitá vyšší bytost jsem věřil vždy, i… Zobrazit více

Omlouvám se pokud jsem zasáhl do nějaké diskuse, ale zaujala mě otázka tohoto fóra, tak bych k tomu třeba přispěl nějaké svoje zkušenosti a názory.... :-)
Tak tedy otázka jestli může v rodině křesťanů vyrůstat ateista?
Rodiče mého táty byli oba věřící, můj děda obvzlášť, ale můj táta byl přesto do nějakých devatenácti naprostý ateista, pak u něj došlo k obratu, který mi přímo nepopsal....
Co se týká mě, tak věřící je pouze můj otec..
Mě bylo křesťanství ukazováno jako určitý styl života, nebo aspoň tak jsem to odmalička cítil.. Že existuje Bůh, nebo určitá vyšší bytost jsem věřil vždy, i když nějaké pochyby samozřejmě byli, ale byl jsem nepokorný a obzvlášť v pubertě velký sobec, celý svět se točil jen kolem mně, prostě blbec, který o světě nic nevěděl, ostatní u mě byli až na pátem místě a dovedete si představit kde byl tedy Bůh....
Postupem času mě táta nabídl jestli bych nechtěl dělat lektora místo svého dědečka v jedné kapli v domově důchodců a jelikož rád mluvím před lidmi, chtěl jsem to zkusit a věděl jsem že bych tím tátovi udělal radost, tak jsem to jednou zkusil a od té doby jsem tam četl obě čtení i s přímluvami, farář tam neměl žádné ministranty....
Ale to nebyl obrat... samozřejmě jsem přijímal tělo Kristovo, za čež se vám tu teď zpovídám, že přijímat obět Kristovu a přitom žít tak hříšný život, do kostela jsem vůbec nechodil, pouze do té kaple, říkal jsem si že když už tam chodím, tak budu taky přijímat hostii..
No, ale obrat nastal, když jsem postupně začal oběvovat obrovskou krásu v umění a lásce... Samozřejmě jsem neviděl, že vážná hudba byla skládána i pro peníze a slávu, ale viděl jsem v tom krásu lásky,radosti a dobroty... pak jsem jednou v kapli když jsem si už trochu začínal uvědomovat jaký jsem sobec, objevil v kancionálu kartičku s obrázkem Ježíše a nápisem ,,Ježíši, důvěřuji Ti´´.Zalíbilo se mi to, říkal sem si babičkám scházet nebude, tak jsem si to vzal domů a postavil na noční stolek a když jsem se na to koukal, tak jsem si říkal kéž by mě to udělalo lepším než jsem... Pomalu ale jistě se má prosba začala vyplňovat, šel jsem na ranní mši, což byl u mě docela problém, jelikož jsem byl každou sobotu v hospodě, ale tak na desátou se to dalo, hrozně se mi v kostele začalo líbit, taky se přiznávám že jsem téměř ani neposlouchal čtení ani farářovo kázání, šel jsem si tam tak trochu zameditovat a když jsem odcházel, měl jsem tak čistou hlavu jako snad nikdy, za týden nebo za dva jsem si dal v sobotu míň piv a šel jsem zase na ranní mši, začal jsem si vše uvědomovat jak sobecky se chovám ke svým bližním a vše se začalo i tak dařit, jakože jsem do školy předtím chodil zamračen se sprostými nadávkami, najednou jsem tam chodil s úsměvem na tváři....
až jsem změnil farnost z desáté na devátou ranní, začal chodit na faru na společenství mládeže, navázal skvělé vztahy s farářem, samozřejmě jsem začal číst čtení a dokonce jsem měl i přednášet báseň na farním plese, na který jsem bohužel nemohl kvůli koncertu se sborem....
Ale najednou se kolem mě začali oběvovat věřící, v podobném věku jako já, plní lásky, radosti a všeho co víra přináší, když teď to teď tak píšu, uvědomuji si jaký obrovský dar mi byl dán, jaké bohatství, štěstí.... Dnes kdybych neměl jiné věci na práci tak jsem snad každý den v kostele, chtěl bych aby i ostatní moji vrstevníci začali oběvovat krásu víry ať už v jakýchkoli věcech........tak děkuju za prostor k vyjádření svého obratu, ani jsem nevěděl, že se takhle rozepíšu... Přeji hezký zbytek večera a dobrou noc. Martin :-)

Ten, který byl vzkříšen, jednorozený Syn nám o Něm svědčí... jestli neuvěřím Ježíši Kristu Zmrtvýchvstalému, je prázdná má víra, jsem jen svědek lži.
Zde platí jen ANO x NE. Jiný argument neobstojí. Ale Ježíš se i dnes prokazuje mocí, není to jen "zpráva z minulosti", ale živé, současné, neproměnné Slovo ...

Od té doby, co jsem uvěřila, jsem se ještě nikdy necítila sama. Mám se s kým rozdělit o smutek, obavy, radost i nadšení. Mám komu děkovat. A také mi ukazuje, kolik moc se toho ještě musím naučit.

Ráda bych se svámi podělila o jeden krásný příběh který jsem našla na blogu od jedne holčiny:-)

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život… Zobrazit více

Ráda bych se svámi podělila o jeden krásný příběh který jsem našla na blogu od jedne holčiny:-)

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit,jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Nutně snad ne O-) Ale opravdu asi záleží na toleranci a úctě k tomu druhému, co si myslí. Je zároveň, ale jednodušší, když jsou oba věřící,i když na druhou stranu život není jen o jednoduchých věcech 8-p. Je potřeba to nechat na těch dvou 2:)

Proč toho druhého nutně obracet?

Nebudu psát o krásných důkazech Boží jsoucnosti dle sv. Tomáše Akvinského či George Berkeleyho, kteří jimi bili nevěřící a bludaře. Moje víra je vztah s Bohem, kterého miluji. Byl jsem k víře naprosto nenásilně výchovou veden, tedy spíše mi to bylo ukázáno. Již jako dvanáctiletý jsem chodil na základě vlastní vůle v neděli do kostela. V šestnácti jsem se do Boha zamiloval beznadějně.
Ke vztahu věřícího a nevěřícího řeknu asi tolik, že je lepší a udržitelnější vztah, kde se člověk modlí s partnerkou než za partnerku, aby se obrátila. A již zde padlo, že jeden z nich se obrátí k lepšímu nebo k… Zobrazit více

Nebudu psát o krásných důkazech Boží jsoucnosti dle sv. Tomáše Akvinského či George Berkeleyho, kteří jimi bili nevěřící a bludaře. Moje víra je vztah s Bohem, kterého miluji. Byl jsem k víře naprosto nenásilně výchovou veden, tedy spíše mi to bylo ukázáno. Již jako dvanáctiletý jsem chodil na základě vlastní vůle v neděli do kostela. V šestnácti jsem se do Boha zamiloval beznadějně.
Ke vztahu věřícího a nevěřícího řeknu asi tolik, že je lepší a udržitelnější vztah, kde se člověk modlí s partnerkou než za partnerku, aby se obrátila. A již zde padlo, že jeden z nich se obrátí k lepšímu nebo k horšímu nebo se ten vztah rozpadne.

Věřím v Boha, ale začínám mít takové neblahé tušení, že každý věříme v úplně někoho jiného, jak to je doopravdy se ale dozvíme, až přijde náš čas. Uvěřila jsem tak nějak sama, táta byl vychováván v katolické rodině, ale vinou přísného a nekompromisního otce od víry odpadnul, škoda. Mámu tak nějak ve víře nevychovávali. Někteří nevěřící zůstávají nevěřící kvůli odporu k víře díky špatnému příkladu "věřících", kteří je v jejich názoru jen utvrzují. Škoda, že si neuvědomují, že být věřící nutně neznamená žít "můžu si hřešit jak chci, Bůh mi to stejně odpustí." na druhou stranu kdo chce psa být,… Zobrazit více

Věřím v Boha, ale začínám mít takové neblahé tušení, že každý věříme v úplně někoho jiného, jak to je doopravdy se ale dozvíme, až přijde náš čas. Uvěřila jsem tak nějak sama, táta byl vychováván v katolické rodině, ale vinou přísného a nekompromisního otce od víry odpadnul, škoda. Mámu tak nějak ve víře nevychovávali. Někteří nevěřící zůstávají nevěřící kvůli odporu k víře díky špatnému příkladu "věřících", kteří je v jejich názoru jen utvrzují. Škoda, že si neuvědomují, že být věřící nutně neznamená žít "můžu si hřešit jak chci, Bůh mi to stejně odpustí." na druhou stranu kdo chce psa být, hůl si vždycky najde. Jiní kvůli své netolerantnosti, která je ale kolikrát i na druhém břehu řeky a je jedním z hlavních důvodů, který dělá mezi smíšenými vztahy neplechu. Ze svého okolí vím, že je-li ve vztahu tolerance a pochopení, může vzniknout poklidné a spokojené manželství, ačkoliv se jedná o pár nevěřící-věřící. No, tak asi tak.

Uvěřila jsem na základě rodičů.Myslím si že ateista v křesťanské rodině vyrůst může.To jestli uvěříš je na každém člověku.A když se dají dohromady tak to neplechu opravdu udělat může a myslím si že je to proto že někteří lidé jsou netolerantní.Ten atejista nechce dělat ot co křesťan.A spor je na světě.Ahoj

Věřím protože už od mala chodím do kostela.Ale čím jsem starší tak to cítím tak že chci já věřit.Víra mě naplňuje a posiluje.Teť už musím dopíšu jindy promiň.Máš supér téma.Hezky se na to píše,Ahoj

Věřím proto, protože Bůh je s námi přítomen. Existuje proto hned několik důkazů, hromada i vědeckých. Například když jsem se seznámil s teorií relativity, velmi jsem ji odmítal, protože se mě zdálo, že je proti existence Boha. Když jsem ji ale sudoval dále, zjistil jsem, že teorie relativity říká, že vesmír byl stvořen provotní příčinou - Bohem. Říká totiž, že před vesmírem neexistoval čas, poněvadž čas je podmíněn gravitací a gravitace zase hmotou. A právě z ničeho, kde neexistoval čas zhruba za triliardtinu sekundy vznikl vesmír velký jak asi naše sluneční soustava.

Každý inteligentní… Zobrazit více

Věřím proto, protože Bůh je s námi přítomen. Existuje proto hned několik důkazů, hromada i vědeckých. Například když jsem se seznámil s teorií relativity, velmi jsem ji odmítal, protože se mě zdálo, že je proti existence Boha. Když jsem ji ale sudoval dále, zjistil jsem, že teorie relativity říká, že vesmír byl stvořen provotní příčinou - Bohem. Říká totiž, že před vesmírem neexistoval čas, poněvadž čas je podmíněn gravitací a gravitace zase hmotou. A právě z ničeho, kde neexistoval čas zhruba za triliardtinu sekundy vznikl vesmír velký jak asi naše sluneční soustava.

Každý inteligentní člověk musí uznat, že z ničeho nic tohoto jevu nemohlo nastat, je k tomu potřeba prvotní příčina - Bůh. Další důkazy jsou: bez Boha by nemohl vzniknou žádný život, poněvadž ani ty nejmodernější vědecké disciplíny nejdou schopny stvořit ani jednu, nejprimitivnější buňku, život je prostě jedinečný. Dalším důkazem existenci Boží jsou všechny přírodní zákony, které jsou unikátní. Dále si myslím že v životě člověka nastanou desítky či stovky případů Boží existence za rok. Lidé jsou jen však slepí, a vysvětlují si i jevy velmi záludné materialisticky.

Věřím, protože je existence Boha(aspoň pro mě) naprosto zjevná. Nemohl by přece existovat tak dokonalý vesmír aniž by za ním a v něm nebyl žádná inteligence a láska! A jsem ráda že věřím v něj, v toho, který mě má rád vždycky, který je se mnou pořád a napořád a kterému nejsem lhostejná. Vím že nic v mém životě není samozřejmost a děkuju Bohu, který mi to všechno dal.
Děkuju!

A vytrvejte ve víře! O-)

Proč věřím? Tahle otázka se mi zdá velmi zajímavá a provokuje mou mysl - kladu si jí a nenacházím logické vysvětlení - je vůbec možné?

V mém životě by vše nasvědčovalo tomu, že v Boha věřit nebudu a dám se obvyklou cestou k víře lhostejného člověka, který když už věří tak na to, že nad námi je jakési neurčité fluidum nebo osud, možná mimozemšťané, kdo ví. Má rodina patří k oné části společnosti, která není náboženství, natož pak křesťanství vůbec nakloněna, neboť prošla poctivou komunistickou výchovou. A tak jsem si spokojeně žil svůj život až do 5. třídy na základní škole, kdy jsem byl… Zobrazit více

Proč věřím? Tahle otázka se mi zdá velmi zajímavá a provokuje mou mysl - kladu si jí a nenacházím logické vysvětlení - je vůbec možné?

V mém životě by vše nasvědčovalo tomu, že v Boha věřit nebudu a dám se obvyklou cestou k víře lhostejného člověka, který když už věří tak na to, že nad námi je jakési neurčité fluidum nebo osud, možná mimozemšťané, kdo ví. Má rodina patří k oné části společnosti, která není náboženství, natož pak křesťanství vůbec nakloněna, neboť prošla poctivou komunistickou výchovou. A tak jsem si spokojeně žil svůj život až do 5. třídy na základní škole, kdy jsem byl nucen kvůli nepříjemnostem změnit vzdělávací ústav. Tehdy se mi v nové škola naskytla možnost vybrat si nějáký nepovinný předmět a já si, ani nevím proč, vybral náboženství. Výuka to však byla povodená, učil nás kněz, jehož jsme trápili, jak jsme jen dokázali, takže často odcházel plače. Časem, vlastně ani nevím proč, mne napadlo, že bych se mohl pro formu nechat pokřtít a rodiče nebyli proti. Poté jsem se začal připravovat na konfirmaci, ano i konfirmován jsem byl. Tehdy mne však do kostela vůbec nic netáhlo (ani se mi tam nechtělo), tak jsem tam vůbec nechodil. Od mé konfirmace a zároveň poslední návštěvy v kostele uběhly tři roky a já už jsem byl zase sekulární člověk, dá-li se říct, že jsem jím někdy být přestal.

Pak se však něco zlomilo. Byla Velikonoční Neděle a mne z ničeho nic vyvstala myšlenka, abych křesťansky oslavil Velikonoce. Ten den jsem se tedy sebral a vydal jsem se do kostela, aniž bych věděl, co mne čeká a jací lidé tam budou. Tehdy večer jsem byl Bohoslužbou poprvé v životě hluboce osloven, do kostela jsem pak již chodit nepřestal. Od toho dne je mi Pán skutečně "cestou, pravdou i životem."

Proč tedy věřím?
Protože mne Bůh povolal skrze své svaté evangelium, kterému se dostalo sluchu i v mých hluchých uších, a skrze velebnou Svátost, v níž se mne Ježíš Kristus dotkl, když se mi v ní takto sám dal. Má víra je VELIKÁ BOŽÍ MILOST daná mi Duchem svatým, jenž mne sám povolal a osvítil.

Nyní už vím, že bez Boha nic nejsem i nedokážu nic činit. Vím, že On je se mnou vždy a všude, když mám radost a jsem šťastný i když jsem smutný nebo v depresi, když je kolem mne temná noc, ve víře vím, že On se mnu bude "i kdybych šel roklí šeré smrti".

Proč věřím? Protože beru Pána jako svého nejlepšího přítele, kterému můžu vše říct a svěřit se mu i s těmi nejtajnějšími sny a přáními. Pocházím z rodiny, kde se církve totálně bijí (křesťanská x husitská) 2:) Nakonec z katolíků jsem zbyla já a snad tetička.Zbytek ateisté d-| Co víc dodat?

I když od mala vyrůstám ve věřící rodině a rodičemi sem byl od mala veden do kostela ( hodně často sem tam šel jen z povinnosti)
ale to vše se změnilo jednoho krásného večera na který snad nikdy nezapomenu bylo to 9. 5. 2008 někdy okolo 22:00 při koncertě Flow.
sem za to moc rád
tak takhle nějak sem uvěřil

Ciao!
No tak proč věřím...asi proto,že věřit chci,a vím že bez Boha už život nemá cenu,a musím uznat,že mi ho už párkrát zachránil...kdysi sem totiž chtěla spáchat sebevraždu ( 8-p ) ale Bůh mne podržel nad vodou,a od té doby mu věřím,odevzdávám se mu a děkujumže sem Ho mohla poznat...a přivedla mě tam vlastně má nej kamarádka která je z křesťanské rodiny... :-) O-)