Příspěvky
Přidej svůj příspěvek se štítkem #celibát
1 člověku
se to líbí
@epimetheus Ještě k tomu jazyku - odkaz jsem dával do Hospody, asis to neviděl; reakce na Jiřího Pavlíka:
http://www.duseahvezdy.cz/2019/01/23/jazyk-jako-trojsky-kun/
"Pokud (a pouze v takové míře, v jaké) se řeckým filosofům nebo Tomáši Akvinskému podařilo zákonitosti skutečnosti vystihnout, zůstává přínos jejich díla trvalý a jejich „jazyk“ nemůžeme jen tak vyměnit za nějaký modernější."
Zobrazit 31 komentářů »
Velmi otevřené video. Viděla jsem a stále vstřebávám... :) Z toho, co řekl, bych usuzovala, že i on musel volit mezi ženou a kněžstvím a jak vidíme, zvolil kněžství, ačkoli ho to stálo hodně bolesti. Díky Bohu, že existují lidé, kteří nám svými činy dokazují, že vsadit vše na jednu kartu a odevzdat se Bohu má smysl.
@Eliška_P: Já myslím, že je to spíše o tom každodenním boji. Kněz si sice volí celibát, ale to neznamená, že nepřestává být mužem.
To je jasné, že nepřestává být mužem, ale nemyslím si, že jsou pro něj rizikem ženy jako celek. Jakože by musel bojovat s nějakým chtíčem pokaždé, když potká nějakou ženu. Opravdovým pokušením bývá spíš žena s pro něj velkým Ž. Určitě je to individuální a určitě je to všechno na dlouhou diskuzi... Za mě prostě video s podněty k zamyšlení.
Díky přátelé za reakce. Mně přišlo drsný jak říká, že stejné usílí, které vynaloží v boji o celibát, tak stejné úsilí by mohl věnovat rodině... Snad to bylo nadnesené, jinak by to bylo hodně drsné a smutné... nemyslím jeho případ, ale případ mnohých kněžích, kteří by taky rádi rodinu a je to pro ně těžké se toho vzdát a být sám na studené faře... je to těžké, když toto vše musí být jako oběť....
děkuju za odkaz. Pro mě osobně velmi silné svědectví. Dívali jste se na oči toho redaktora? Je tam úžas, obrovská úcta i hrůza z toho, o čem se mluví.
Mně osobně je ten moderátor velmi sympatický. Kdyby měli alespoň takový přístup všichni nevěřící, pak by bylo mnoho věcí jinak
@Jenda: Mě to taky zarazilo. Boj mezi rozhodnutím pro celibát a rodinu... A také to, že by celibát měl být dobrovolný.... Podle mě je už teď dobrovolný a osobně bych ho nerušila, ale jde o můj názor. Ale je mi jasné, že to není snadné.
Já si myslím, že je dobrovolný, ale pokud si dobře pamatuji, tak otce M.O.Vácha říkal, že by měl být dobrovolný.... Možná jsem to špatně pochopila, ale pochopila jsem to tak, že z celibátu může kněz odejít, když bude chtít.... Ale jde jen možná o mou špatnou interpretaci a mé myšlenkové pochody jeho slov.
Nechcu nikomu vnucovat svůj názor. Jenom podle mně kněz bez celibátu není vůbec kněz a pro mě nemá fakt žádnou autoritu. Naši katoličtí kněží jsou nejlepší borci pod sluncem. :-) Hodně jsem o tom přemýšlel a myslím si, že celibát je v životě kněze velmi důležitý. On má za manželku církev a životního partnera Boha. To, co si církve které se oddělili od Římskokatolické vytvořili - takové free kněžství není k ničemu. Duchovní moudrost tam vůbec podle mně neroste. Není vůbec osvobozený od pozemských věcí a kněz je téměř vždy ovlivněn názory své tzv. manželky. Nemůže věci hodnotit objektivně. Jak i hlásá katolická církev. Kněz by už neměl prostor pro své ověčky nebo by ho měl velice omezenější než za celibátu. Musel by se starat o svoji rodinu. A jeho rodina jsou přece farníci a spolubratři.
@vildatom: zcela s tebou souhlasím, jen jsem to nebyla schopna tak napsat, díky:)
"Dívali jste se na oči toho redaktora? Je tam úžas, obrovská úcta i hrůza z toho, o čem se mluví."
Já se té jeho hrůze vůbec nedivím. Jako sorry, ale takhle nevypadá člověk, který by žil své kněžské povolání radostně. Jestli denně stráví tolik času tím, že udržuje své povolání, měl by spíš vyhledat nějakou účinnou pomoc, a ne šířit svou frustraci z celibátu do médií. Můžu se mýlit, ale takový mám z toho dojem.
Mohl jsem, Bohu díky, poznat spoustu šťastných kněží a žádný z nich nikdy nemluvil s takovou skepsí o požadavcích svého povolání.
Velmi si vážím P. Váchy a všeho, co řekl. Jsem ráda, že jasně řekl, jaké je stanovisko církve a pak jaký je i jeho osobní názor. Přijde mi, že zvlášť v církvi je těžké říci vlastní názor, myšlenku, která by se lišila od v církvi zaběhnutého názoru..přece i v církvi je důležitý dialog..dívejme se na člověka prvně očima lásky a pak dogmaty víry. Jak život kněží, tak život v manželství má své těžkosti..a kdo je nepřiznává, není bez chvění, je větší slaboch než ten kdo je přizná.
Pěkný a hodnotný rozhovor. Trochu se obávám, jak si jej vyloží mnozí bezvěrci a "free" křesťani. Může to totiž působit, jako by všichni kněží prožívaly 24 hodin denně 7 dní v týdnu depku z celibátu. Cítím to tak, že po zrušení celibátu stejně nejvíce volá naše ateistická a antiklerikální veřejnost, nikoliv kněží samotní (kterých se to týká). Osobně znám mnoho kněží, kteří své kněžství žijí radostně a s nadšením se vším, co k němu patří. Co jsme se o celibátu bavili s tím našim, tak jej bere jako dar. Představa, že by měl svůj čas a energii dávat ještě rodině by znamená, že bude jedno nebo druhé zanedbávat. Nejvíce si prý celibátu váží po zpovídání, kdy si musí vyslechnout mnohé problémy manželství, kterých je tak ušetřen...
...jinak, Orko Vácha je borec ;-)
Milí přátelé, moc a moc děkuji. Doufal jsem, že díky vám uvidím jak se na to díváte.
Je jasné, že každý má originální pohled na věc.
@Klarysa: Už bylo zmineno. Celibat clovek podepisuje a slibuje před jáhenským svecenim a o zdobrovolneni mluvi P. Vacha, stejne jak jsem si vzdy myslel ja: CELIBAT JE DAR, DOPORUCOVAL BYCH HO, ALE TA DOBROVOLNOST.... ale jak mi rikal kamarad, asi by to bylo tak, jak v minulosti a jak je to u reckokatoliku, tozn. do sveceni ozenit, jinak navzdy celibatnik...coz mi prijde drsny... takovy uhaneni;).
Ja jsem vzdy myslel, takova to dobrovolnost az v prubehu knezstvi, ale je pravda, ze pak by slib celibatu uplne vymizel...
@vildatom: Já zas vidím to, že knezi nikdo nic nerekne, jak se ho lidi skoro boji... to co by mu rekla manzelka: Zacni uz pouzivat deodorand, smrdis;), Kdy sis naposledy vzal cisty ponozky? Vypadas nemozne... apod. snad rozumite. nemyslim komandovani, ale nekoho kdo ti rekne pravdu.... casto se mi zda, ze toto prave chybi... a je uzasne, kdyz knez ma opravdove pratele, kteri mu to reknou...
@pavel-v: Díky. Slyšel jsem jednu hezkou myšlenku, že povolání ke kněžství je málo proto, protože kluci, lidé, vidí malo stastnych a radostnych knezich... Take je videt ta prepracovanost, nestihani... a pak si clovek rika, tak takhle preci nechci zit ja! To nezvladnu apod... Na to je taky dobry mit vedle sebe pratele, kteri ti reknou a dost. Uz z te unavy blbnes apod...
@Marunka: Moc moc moc diky! Krásný!!!! Díky!
Jasne, prave to ted bude mit chudak tezky, ptz rekl veci nestandartne, odvazně... na druhou stranu kdo by tam mel odvahu jit? rikat takto neco na zivo? nejsem si jisty, jestli vedel predem co tam rekne.. spis si myslim, ze ne...
@Alic: Prave diky tomu co rekl P. Marek, tak to aspon i v nas vericich podle me vyvola duvod k modlitbam a premysleni, ze celibat neni tak samozrejmy jak se zda = ses vysvecenej a uz v zivote te ani nenapadne se podivat na zenskou apod... Kdyby mluvil, ze je to pohoda, bylo by to neautenticke a nekdy az nalhavani.... "Vite jaka je to otrava mit deti? Jaky je to narocny?" apod... pritom i kdyz je to s detmi casto tezke, je to preci nadherne mit sve vlastni dite;)) a i to je jedna z tezkosti celibatu;)
Jelikož jsem s P.Váchou stejný ročník, docela ho chápu, když mluví o problému celibátu...
Mladý člověk se do svého povolání, poslání pouští s nadšením, s elánem, naplno. A to, že je vázán celibátem zase až takový problém není. Ale přijde čtyřicítka, pětačytřicítka, padesátka - a ačkoli by se mohlo říci, že v tomto věku už je člověk "za vodou", tak tomu tak vůbec není a právě v tomto zralém věku mohou problémy udeřit v plné síle.
Zaujala mě poznámka komentátora, že se často diskutuje o tom, zda je vůbec možné přátelství muže a ženy, natož pak přátelství kněze a ženy.
Věřte mi, že to možné je.
A pokud si ta žena kněze a přátelství s ním velmi váží, tak neudělá ani slovem ani činem nic, co by mohlo jeho celibát, jeho kněžské poslání a jeho duši jakkoli ohrozit. I kdyby to pro ni mělo
Ztotožňuji se s názorem Marunky. Je mnohem těžší otevřeně přiznat těžkosti než hrát hru, že jsem v pohodě, vysmátý křesťan, kterého nic netrápí, protože mít problémy přece nepatří ke správnému křesťanskému image, tak abych náhodou někoho odradil... Myslím, že život každého člověka, který ho vědomě spojil s Kristem, nese s sebou i to spojení s jeho křížem - to prosté zapři se, vezmi, následuj. Je to někdy opravdu těžký boj a je jedno jestli jsem laik či zasvěcená osoba... Osobně mě povzbudí ti, kdo problémy přiznají - vidím, že nejsem sama, kdo zápasí, pomáhá mi to v přijetí a vyrovnání se s osobními těžkostmi. O. Váchovi velmi děkuji za jeho upřímnost a otevřenost.
Vám všem také dekuji za to, ze podporujete celibat, fandite celibatnikum a modlite se za ne. diky!
Jinak tema pratelstvi mezi muzem a zenou je taky zajimave... ja myslim ze kazdy to ma jinak nastavene.. u nekoho to jde, u nekoho jen chvili a preroste to v neco vic... ale je to podle me hodne tezke, ptz kdyz si clovek s nekym rozumi, to souzneni dusi, je pritazlive....
To souznění duší je velmi přitažlivé, velmi...
A je někdy opravdu těžké udržet vše v mezích opravdového, čistého, hlubokého přátelství.
Ale asi také záleží na temperamentu, povaze...každý jsme jiný.
Bohužel musím souhlasit s pavlem.v, taky na mě P. Vácha (jakkoliv ho jinak dost uznávám) působil dost rozpačitě. Vyznělo to tak, že kněží jsou vlastně chudáci a je to především utrpení. Vácha prakticky nevyzdvihl žádné pozitivum celibátu, čímž ještě ve spojitosti s celkovým vyzněním rozhovoru posílil stereotypy nevěřících o celibátu.
Pánové - nic ve zlém, ale ono se to jinak vidí a posuzuje ve dvaceti a jinak v padesát... :-)
Mladí lidé ten rozhovor mohou vnímat trochu jinak než my "v letech" - to je pravda.
organo: Aha, takže všichni kněží kolem padesátky jsou kvůli celibátu vlastně chudáci? :) Ok, děkuji za informaci.
tohle byla reportáž, která šla až na dřeň. Myslím, že P. Vácha reagoval normálně, hluboce lidsky.
@vasekpetru nechápu, proč takhle reagujete.
Jestli jsem to napsal nějak útočně, tak mě to mrzí. Ale nemám rád, když se někdo odvolává na to, že má na rozdíl od "mladých" zkušenosti. to je trochu slepá ulička v diskuzi a nedá se pak nijak pokračovat v normální rozpravě. Já bych od paní čekal, že třeba napíše, jak konkrétně tedy ten rozhovor z jejího pohledu vyplývá, když my ho vidíme "jinak".
troufám si říct, že zrovna toto se slovně vyjádřit nedá. Buď to člověk zažije a ví, a nebo to nezažije. Je to nepředatelná zkušenost. Každý si neseme nějaké hluboké zážitky, které při nejlepší vůli vysvětlit neumíme.
Ještě dodatek: ta korespondence sv. Jana Pavla II. není žádná tajnost, a už vůbec ne skandál, jak naznačují média. Tady je výstižný komentář od George Weigela, který napsal jeho autorizovaný životopis:
http://www.nationalreview.com/article/431359/pope-john-paul-ii-letters-women-celibacy
Je velmi lidsky, ale doufam, ze zadny Frantisek V. celibat nerozvolni ci nezdobrovolni jak Vacha rika.
@vasekpetru Nechtěla jsem se nějak odvolávat na svůj věk, to opravdu ne. Ale je to přesně tak, jak píše fragaria: buď to člověk zažije a ví a nebo nezažije - lépe řečeno - ještě nezažil a zatím neví.
Z mého pohledu jde u P.Váchy o hlubokou, těžkou a dost bolestnou zkušenost s prožíváním celibátu. Určitě mnoho zažil, prožil, musel hodně sám se sebou bojovat a jak tam říká - ten boj je každodenní. Ale každý to má jinak - někdo zase prožívá třeba úplně jiné problémy a boje.
A ještě - všichni kněží kolem padesátky rozhodně nejsou chudáci, jen mají více zkušeností.
Ty zkušenosti mohou být i bolestné a proto se i ten rozhovor může jevit jako ne zrovna pozitivně laděný.
Nechci nijak zlehčovat těžkosti života v celibátu a kněží, řeholníků a řeholnic si velmi vážím. Ale při čtení této diskuse mě napadlo, že jsou lidé, kteří takto, pokud chtějí následovat Krista, žijí i bez prvotního rozhodnutí se pro život v celibátu. Někteří rozvedení a lidé s homosexuální orientací nebo jinými ůchylkami to nejspíš nemají o nic jednodušší.
"Někteří rozvedení a lidé s homosexuální orientací nebo jinými ůchylkami to nejspíš nemají o nic jednodušší."
To jo, to mate pravdu.
Hmm... ted jsem to videla a nejak se musim vyjadrit... prestoze me zaujalo, jak jemne, krehce a lidsky Marek Vacha pusobi (v ramci cirkve jsme kazdy na uplne jinem polu, asi bychom spolu nesouhlasili takrka v nicem),tak musim vyjimecne souhlasit s Pavlem-V. Vubec se nedivim, ze se Veselovsky tvaril tak vydesene. Presne tohle znam z pomerne osobnich rozhovoru s knezimi, kteri prisli do CR prevazne z Polska, protoze "museli" (to neznamena jen porusovani celibatu, ale i jine problemy). Nebylo jich moc, ale vic nez jeden, pusobim zrejme prilnave, pritom jsem k tomu pristupovala s metodickou cistotou, zajimaly me prakticke rozdily ve fungovani obou partikularnich cirkvi, protoze mi polska, masova, tradicni podoba, imponovala.
Nicmene se to parkrat preklopilo do velmi osobnich hovoru, kupodivu byli velmi sdilni, jako kdyby byli radi, ze je nekdo posloucha se zajmem (to je zrejme i u Vachy, takove veci patri do rozhovoru kneze a jeho zpovednika, ne pred prevazne ateisticke divaky DVTV, ten zpovednik, pokud je dobry, mu pomuze, u divaku vzbudi maximalne litost). A presne takhle to vypadalo. Vyhasli, asi i nestastni, jinak treba i dobre fungujici ve farnostech, ale neschopni zpracovat sve trapeni a nejak produktivne jej pretvorit. Prislo mi, ze jim chybi takove vnitrni stesti z toho, jak ziji sve povolani, z toho, jaka moc jim byla sverena. Jako kdyby ten pramen byl vyschly. Tam byl koren problemu, vsechno ostatni, od sexu pres alkohol po hromadeni hmotnych statku, byl jen unik.
Ok, nechci byt prehnane osobni, odvodila jsem z toho, ze: 1) kazdy knez by mel mit dobreho kamarada kneze, ktery ale neni kamarad ve smyslu "pochlebovac", "ja na brachu, bracha na me", ale cloveka, ktery v pripade potreby umi i bouchnout do stolu a byt neprijemne uprimny, ale zaroven si udela cas a umi naslouchat, aby se nemuseli ventilovat Veselovskemu a holkam, za 2) je treba posilovat svatostny charakter knezstvi, ktery nekteri nespravne zamenuji za klerikalismus, ve skutecnosti kneze proste nikdy nenaplni to, ze je kazatel, bavic, poradatel akci pro mladez, vedec, organizator, pracovnik v socialnich sluzbach, administrator,... je predevsim Alter Christus. A za to stoji obcas zatnout zuby.
Zobrazit 53 komentářů »
1 člověku
se to líbí
@veruska-m: Hromadné zpovědi a duchovní přijímání: Při hromadné zpovědi by jistě věřící prezentovali to, co je publikovatelné pro šiřší veřejnost a ryze soukromé věci by si tak nechal pro sebe nebo pro individuální zpověď, pokud by k ní šel... Určitý návod pro hromadnou zpověď nabídl i P. Bonaventura Bouše OFM, snad se dá dohledat na internetu (jsem jinde než materiály). Jsme i lidé tělesní. Potřebujeme i nějaké vnější, hmatatelné znamení. Běžné přijímání eucharistie může mnohem více pomáhat prožít osobní setkání s Ježíšem, duchovní přijímání může být pro nejednoho člověka příliš abstraktní nebo jen jakási náhražka...
@veruska-m: Hmotné zabezpečení: Jasně, že platy kněží a jejich manželek-pastoračních asistentek by nebyly závratné... Pokud pojišťovny a banky velkým klientům (velkým firmám, organizacím apod.) poskytují levnější pojistné (stejný systém jako množstevní slevy), farnosti by logicky mohly totéž řešit prostřednictvím svého biskupství/společnosti za tímto účelem založené v rámci biskupství apod.
Zobrazit 9 komentářů »
Na Ježíši a Marii Magdalské jsem se snažila vyjádřit, jak by rodinný život ženatého kněze měl vypadat, na bezejmenných spolubratřích a jejich manželkách vystihnout, jak by asi u nejednoho kněze vypadal.
Je to pokus, ale myslím, že Dan Brown už napsal dost pitomostí o Ježíšově životě...
Zobrazit 6 komentářů »
Hodně Božího požehnání a pomoc Ducha svatého do hledání Boží vůle:) Není to snadné, ale Pán ti odpoví a je to pak mazec, když ti dojde, co ti tím chtěl říct....
Zobrazit 6 komentářů »
Máme i u nás analogické případy:
http://www.apha.cz/ing-jan-kofron-prijal-knezske-sveceni
Zpíval (vedl zpěv) jsem na tom svěcení. Ať žije a vzkvétá rodina Kofroňova :-)
O tom jsem nevěděla, díky za rozšíření obzorů, koknu na to! ;)
Taky jsem o tom přemýšlela, posílám odkazy na úvahy na toto téma: myslím, že se dotýká okrajově - https://petrao.signaly.cz/1808/brime-nebo-dar ; přímá souvislost: https://petrao.signaly.cz/1402/cirkev-po-zdobrovolneni-celibatu Při psaní jsem uvažovala čistě logicky, neznám důvěrně žádnou rodinu z jiné církve, kde farářka/pastor/kazatel vede sbor a zároveň má rodinu.
Můj táta je od roku 1994 (tj. mých 11 let) trvalým jáhnem. Ne že by kombinace "profesionálního svatého" a hlavy rodiny byla bezproblémová. Nicméně jsem nucen konstatovat, že tento článek je slátanina naprostých nesmyslů. Pardon.
@janvaltr Omlouvat se nemusíte. Pokud se ovšem neomluváte za to, že nevíte, jaký je rozdíl mez knězem a jáhnem. Pak se omluva přijímá.
@Filipek : "Kdykoli sloužím mši nebo když zpovídám, pořád myslím na svou rodinu a je to logické, tak velké pouto nemůžete jen tak zrušit. Snažím se dobře si připravovat kázání, modlit se za lidi ze své farnosti a k tomu nezapomenout odvézt děti na baseball. Občas mi říkají, že jsem málo s nimi. A to bolí."
Termín "mši" nahraďte slovem "bohoslužbu slova", "zpovídám" termín "vedu duchovní rozhovor" a máte obdobné výchozí podmínky.
Je snad jasné, že ke službě v církvi by neměl být ordinován nikdo, kdo na to nemá... kupříkladu čas. Tedy kdo musí rozvážet děti na baseball. Ale v jedenácti jsem si fakt už došel (na kole či autobusem dojel) sám, kam jsem potřeboval. Navíc jsme neměli auto a táta řidičák. A společného času jsme prožili až moc - kolem církevních záležitostí.
Mám rozebrat další?
@JanValtr: Vy jste část dětství prožil v době, kdy se rodiče u nás nemuseli bát potomka pustit na kroužky samotného. Nebo jste bydleli v lokalitě, kde to až takový problém nebyl, aby děcka šla do kroužků sama. V USA a zemích západní Evropy byla už před mnoha lety a i dnes je situace vpodstatě jiná. A do značné míry to bohužel dorazilo i sem: kroužky začínají dětem až cca v 16:30, kdy je tam rodiče mohou zavést/zavézt, počkat než skončí a pak si potomka vyzvednout a jít/jet s ním domů...
@PetraO: Já si to uvědomuji. Také je třeba říct, že jáhenská služba má svou hodnotu, a vysvětit všechny trvalé jáhny ze dne na den na kněze by znamenalo de facto likvidaci trvalého jáhenství, které třeba v německé či francouzské církvi hraje velkou roli (na trvalé jáhny je tam každoročně svěceno přibližně tolik mužů, co na kněze), a to by byla škoda. Kdybych do toho mohl kafrat, tak bych ženaté muže s malými dětmi světil na jáhny a teprv až jim děti odrostou, tak bych jim umožnil získat kněžské svěcení.
Také si myslím, že pokud by neexistovaly metafyzické důvodu celibátu (což nehodnotím, neb tomu nerozumím), z hlediska společenského je kněžství služba jako každá jiná - lékařská, vojenská, apod. a jestliže i tyto se dají vykonávat v manželství, pak je tomu tak i u římskokatolistického kněžství, jstejně jako u řeckokatolíků nebo pravoslavných.
Celibát je úžasný (když se žije poctivě). Už jenom ta sexuální energie, pokud se s Boží pomocí daří transmutovat, dává člověku sílu raketového motoru a niternější přístup k Bohu (nutno ovšem podotknout, že mnohé celibátníky naopak dost drtí a křiví - a je to na nich vidět). A pak ten fakt, že člověk nemá jiné závazky než vůči církvi, představuje ohromný prostor pro službu.
Na Plenárním sněmu katolické církve v ČR prý předložil tehdejší děkan KTF prof. Armbruster SJ svou vizi budoucí církve o dvou skupinách kněží - těch udržovacích, starších, ženatých a těch misijních. To bych podepsal. Pro práci s mládeží, pro speciální pastoraci a úkoly kněze celibátní, kteří jsou k dispozici v režimu 24/7, kdykoli kamkoli přeložitelní - takoví vojáci církve, a pro farářování v Horní-Dolní klidně ženaté.
JanValtr: Těmi vojáky by mohli být právě jezovité, seleziání, redemptoráci a podobné partičky.
Na EXISTENCI svěcení probovaných virů na pomocné kněze nemám žádný silný názor.
Ale mám dost silný názor na zavádění rasantních změn, a tohle by rasantní změna nezpochybnitelně byla.
K takové změně musí být vážný důvod, to, že by to po ní bylo (snad) o trošku lepší, než bez ní, takovým důvodem není.
Co si pamatuji na rasantní změny v církvi (za mého života), jejich plody jsou spíše pro pláč.
Proč je kněží u nás málo? Protože málo lidí cítí silnou motivaci se jimi stát.
A je jich vůbec málo? Je náš současný poměr mezi počtem kněží a počtem věřících nějak alarmující? Je nějak diametrálně odlišný proti situaci řekněme za první republiky? Pokud někoho baví hledat data, rád bych se dočetl odpověď.
Vztahuje se na KC informační povinnost?
@JiKu Nejde jen o poměr mezi počtem kněží a počtem věřících, ale též - či spíše především - o pokrytí území (farností) kněžími. Venkovské kostely už sice plné nebudou - určitě ne při bohoslužbě ve všední den, ale deset dvacet lidí by se ještě mnohde každodenně sešlo, kdyby tam byla mše svatá (či bohoslužba slova). Nesejdou se, protože farář ze sousední vesnice má dalších x-farností, a není nadán darem multilokace. Mnohde jsou mše svaté slouženy třeba už jen jednou za měsíc.
Myslím, že se dost podceňuje, kolik víry a náboženské praxe v minulosti předaly svým dětem a vnoučatům matky a babičky zvyknuté účastnit se každý den mše svaté (často právě se svými potomky).
Žádná firma by neučinila takový ústup z pozic, jen aby zachovala určitou vlastnost svých zaměstnanců. Proč ŘKC ano, nechápu.
@Šlekšanda Já bych neřekla, že kněžství je jako jakékoli jiné zaměstnání, spíš bych ho přirovnala k životu v manželství. Do obojího vstupuje člověk na celý život, kdežto zaměstnání můžete celkem snadno změnit.
Na radikální změny bych byla stejně opatrná jako @JiKu . Navíc si umím dost dobře představit, jak tu po zdobrovolnění celibátu řešíme rozvody. Spíše než rušení celibátu bych viděla jako ideální změnit současné myšlení mladých (jak to aspoň vidím kolem sebe, pokud máte jiné zkušenosti, tak jste šťastlivci), že když nežijete aktivním sexuálním životem, nežijete vůbec.
A jak se vyrovnáte s námitkou, že v jiných církvích a náboženských společnostech to funguje?
Mimochodem omlouvám se, že píši pokaždé z jiného nicku; nějaký KKT z RT mi stále maže účty.
Když už budeme tak nezávazně diskutovat, doporučuji důsledně rozlišovat dvě možnosti. Tu pravoslavnou, která ovšem funguje jen díky tradiční výchově dívek schopných stát se manželkami(unést tu roli) budoucích kněží (že by se kněží mohli ženit, o tom vůbec diskuse nejde). A ty "pomocné kněze na půl úvazku" z ranku řekněme osvědčených trvalých jáhnů, neb osvědčení se v jáhnování bych viděl jako podmínku nutnou, ostatně tak to je i u mladíků.
@MadlenkaMachulová : "Spíše než rušení celibátu bych viděla jako ideální změnit současné myšlení mladých (jak to aspoň vidím kolem sebe, pokud máte jiné zkušenosti, tak jste šťastlivci), že když nežijete aktivním sexuálním životem, nežijete vůbec." A z článku: "V dnešní době není moc IN tvrdit, že nepotřebujete sex k tomu, abyste byli šťastní."
Madlenko, počkej, ono to přijde. Byl zážitek vidět sladce poklidné katolické panenky, jak s nimi kolem třicítky začala lomcovat sexualita. A kněz přeživší erupci mladistvé nadrženosti nemá nejhorší za sebou: kolem 40 nastupuje bolavý věk nenaplněného otcovství, kdy mnozí selhávají.
Člověk je stavěný na život v páru. I neurobiochemicky: dost jsme s psychiatričkou probírali chybějící oxytocin. A dar nahrazení sexu spiritualitou nelze vynucovat.
Madlenka: „změnit současné myšlení mladých (jak to aspoň vidím kolem sebe, pokud máte jiné zkušenosti, tak jste šťastlivci), že když nežijete aktivním sexuálním životem, nežijete vůbec. “
— Nějaké návrhy, jak dosíci kýženého?
Díky za uveřejnění důkazu, že takhle to prakticky nelze. Je u toho vidět, že víc než theologické důvody proti zrušení celibátu se tu jeví obtížnější praktické důvody.
K výrazu „zdobrovolnění“ – je to nesmysl. Kněžský celibát je pevně spojený s kněžským povoláním. A jak povolání kněze, tak zároveň s tím i celibát, je dobrovolné.
Ono není vlastně moc o čem diskutovat. Jen se podívejte kolik novokněží bylo v Moravské církevní provincii ještě v devadesátých letech, kdy už se skuhralo, že je málo povolání (na roky 91/92/93 nehleďte, to se seminář v Olomouci teprve obnovoval), a kolik jich je dnes. Předloni došlo k bizarní situaci, že v Olomoucké arcidiecézi byli vysvěceni hned dva biskupové, ale pouze jeden diecézní kněz. Napřesrok zde nejspíš nebude vysvěcen žádný kněz. A to se bavíme o diecézi s jednou nejvyšších návštěvností bohoslužeb (kolem sto tisíc lidí každou neděli), se "svatým" Slováckem, kde na bohoslužby chodí celé vesnice - na slavnostní v krojích. Dlouhodobý průměr ve Francii je +- 100 novokněží ročně. Francie má 97 diecézí. To nejde pastoračně udržet.
http://www.knezskyseminar.cz/lide/tabla-novoknezi/
Kolik odhadujete, že by bylo zájemců o pomocní kněžství na jednoho zájemce o kněžství nepomocné?
Já odhaduji tak 1:1.
Takže neudržitelnost pastorace to neřeší.
Já tak 1:5
@JanValtr: Ono to farářování v Horní-Dolní pro ženaté by bylo komplikované z hlediska logistiky: doprava dětí do škol, kroužků, dostupnost lékařské péče apod. Lidé, kteří mají rodiny a žijí na vesnici jsou v podstatě závislí na automobilu a zřejmě i pomalu přestává být výjimkou, že na jednu rodinu jsou auta dvě.
@JiKu: Zatím je Váš odhad přesný. Jak jsem psal, ve Francii a Německu na cca 100 novokněží připadá 100 trvalých jáhnů. Jenže slyšel či četl jste někdy pastýřský list, který by ženaté muže vybízel ke studiu teologie s výhledem na jáhenství? Já ne. A že by se třeba ke studiu vybídly i manželky anžto budoucí pastorační asistentky? A že by třeba pro děti - zatímco rodičenstvo bude o sobotách ve fakultních škamnech nasávat theologii - připravilo hlídání a program? Ne. Pořád se věřilo, že Hospodina donutíme nekonečnými modlitbami, aby nám naplnil semináře devatenáctiletými zájemci o celibátní kněžství. Inu nenaplnil. Vhodná kampaň a organizace studia a formace, založení detašovaných učeben teologických fakult, kam by o sobotách dojížděli vyučující, a studium přes internet by poměr ženáčů zvedlo.
@JanValtr: Co se týče množství svěcených kněží zejména v první polovině devadesátých let - přelom tisíciletí: mnozí šli do semináře až po revoluci, protože před listopadem 1989 kvůli kvótám, tj. povolenému množství státem, nemělo šanci.
Myslím, že trvalé jáhenství (prakticky takové lepší ministrantství) a kněžství se nedá srovnávat. Kněžství mi přijde mnohem lákavější. Kdybych já byl KHSák, tak by mě ani nenapadlo dělat jáhna. Ale kněze klidně.
@PetraO : Však jsem psal, že na kněze by měli být svěceni až osvědčení trvalí jáhni s velkými dětmi. A třeba s podmínkou, že se odstěhují na venkovskou faru (nebo alespoň budou ochotni do farnosti pravidelně dojíždět).
JanValtr: To leda že by byli kompletně placeni z církevních peněz. Já bych myslel, že by měli své zaměstnání a kněžili si v rámci osobního volna.
@minimax : V budoucnu budou mnohem víc běžné různé formy výkonu kněžské služby: řeholní - celibátní - necelibátní - na plný úvazek - při civilním zaměstnání - vykonávané v důchodu...
Taky si myslím.
@minimax : "Myslím, že trvalé jáhenství (prakticky takové lepší ministrantství) a kněžství se nedá srovnávat. Kněžství mi přijde mnohem lákavější. Kdybych já byl KHSák, tak by mě ani nenapadlo dělat jáhna. Ale kněze klidně."
Viděl či slyšel jste někdy ministranta kázat? To nedocenění Písma a jeho poučeného výkladu je jedním z nejhorších katolických nešvarů.
Proto budu vždy za zachování trvalého (dlouhodobého) jáhenství, protože my katolíci jsme se poněkud usvátostnili: při každé příležitosti se musí sloužit mše svatá, zpověď každý měsíc či dokonce častěji... Jenže Písmo je základ a Bible znalý jáhen jako služebník Slova a jako vykonavatel svátostných i nesvátostných služeb (příprav na křest a jeho udělování, příprav na manželství a oddávání, pohřbívání...) má v církvi své místo.
Soukromě si myslím, že se Písmo dost přeceňuje. Jistě, je to vhodný pramen. z něhož je třeba v některých věcech vycházet, ale bez tradičního katolického výkladu je běžnému člověku nepřístupné, takže vlastně pro život katolíka jsou důležitější ty výklady a vůbec nauka Církve, než samotné Písmo, alespoň polde mě.
A kázat může podle mě kde kdo, stačí, když má naučené aby nekázal nesmysly, nebo to může i číst z postil.
@JanValtr: ono to není tak jednoznačné - katolické poklidné panenky versus třicátnice. Nutno brát v potaz nejen tu biochemii, ale i společenský tlak (ať přímý nebo nepřímý) okolí: "Už ti táhne na třicet, kdy se budeš vdávat, mít děti? Máš už někoho?". Hlavně na vesnicích se to jaksi řeší víc. Úvaha k tématu tu: https://petrao.signaly.cz/1611/zena-21-stoleti
PetraO: Ten tlak na ženy ohledně vdávání/dětí, nemluvě o dotěrných otázkách zda dotyčná někoho už má či nemá nastává někdy podstatně dřív než na prahu třicítky. Ale to je spíše téma na jiný článek než ten o celibátu kněží.
@Hali, určitě ano, reagovala jsem spíše na komentář JanValtr o katolických poklidných panenkách.
@Hali Já bych ten tlak neviděl tak negativně. Mám velikou úctu k panenství, a to ani nemusí být panenství formálně zasvěcené. Ale když holka chce ze zcela dobrovolného rozhodnutí zůstat svobodná, pak by ji přirozené otázky okolí, o kterých píšeš, neměly iritovat. Za tou podrážděností lze totiž tušit nezpracovaný mindrák, totiž že její osamocenost je ranou, jejíž podráždění dotazem zabolí. A v tom případě může skutečně být dobrým skutkem - je-li člověk jejím blízkým - s danou dámou "zatřást", jak říká psycholog Klimeš (viz video). V takovém Německu tvoří nešťastné bezdětné padesátnice, co promarnily svou plodnost, významnou sociální skupinu.
[47:20 - mělo by se to v tom čase spustit samo]
https://www.youtube.com/watch?v=DcKgwCDLw88&feature=youtu.be&t=2839
Jene díky, až budu mít více času, tak si ten odkaz pustím :-) Jinak zastávám názor, že celibát kněží svůj smysl má a i čistě prakticky např. u našeho dosti vytíženého pana faráře si nedovedu vůbec představit, že k tomu všemu měl manželku a děti.