Mertz Alas a Marcus Piggott: Girl gone wild (clip-Madonna)
Kvalitu obrazu narušují takovým "rastrem", který připomíná nějaký text. Záběr dvou mužů společně kousajících do jednoho jablka pěkně zobrazuje jeden můj verš ze sbírky kratasů... A ten (spirituální) kříž na kterém je v clipu "ukřižovaná" Madonna a který se v clipu několikrát mihne i samostatně, je vynikající výtvarnou prací (už jen proto, že to nevědomě odkazuje k mému výtvarnému cyklu spirutální architektura.
Heterologica: poetika, lingvistika a fikční světy
(editor: Bohumil Fořt)
Kdyby byl děj STAR WARS přenesen do jiného prostředí, například do světa středověké fantasy, nikdo by ho nepovažoval za verzi STAR WARS, protože je stejný jako děj nespočetných příběhů, které mluví o boji dobra se zlem. To co činí svět příběhu STAR WARS vyjímečným, není děj, nýbrž jeho uspořádání, a když je toto uspořádání pozměněno, ztrácí celý svět příběhu svou identitu.
Co je pravda? To co odpovídá historickým dokumentům, nebo to, co dokáže uspokojivě vysvětlit fungování vztahů, které zachycuje? To co odpovídá skutečnosti, nebo to, co dokáže rozptýlit naše pochybnosti o ní?
Pokud čtenář neví, co je prvdivé či co má pravdivé být, pak se hodnota toho, co pravdivé není nebo co pravdivé být nemá, mnohonásobně sníží.
Vasilij Rozanov: Svět ve světle "ruské ideje"
Ještě jako gymnazista jsem si na Volze uvědomil, že když za bouře člověk sám vesluje v loďce, vůbec to není strašné, ale když v té loďce pouze jede a veslují jiní, byť i dospělí a sebevědomí chlapi, je to hrůzostrašné. Činnost odvádí pozornost k podrobnostem. Člověk pak vidí veslo, a ne bouři, kamarádova záda, a ne vlnu, která ho převrhne.
V autě kdo řídí, je ten kdo je zodpovědný. Přece když způsobíte "nehodu" neřeknete na omluvu, že to řídil Ježíš. Když už nutně potřebujete mít Ježíše v automobilovém příměru, tak jako navigátora v rallye.
Kormidelník je u lodi jen kormidelník. Loď řídí kapitán. Tudíž když je u lodního kormidla Ježíš je to něco jiného, než když je Ježíš za volantem auta. Vy určujete cestu z přístavu A do přístavu B. Jestliže vás na cestě zastihne bouře a neuděláte potřebné úkony (plachty), tak vám ani deset Ježíšů u kormidla nepomůže.
Vasilij Rozanov: Apokalypsa naší doby
Povinnost si vymysleli krutí lidé, aby mohli utlačovat slabé. A jen hlupák se jí podřizuje.
Duše je vášeň.
Všechno se šíří z "bodu" do "prostoru". Tak se i svět rozvinul z jediného "bodu" - Boha - do "krásy stvoření". A kde "ve světě" není "Bůh"? A kde v "Bohu" - není "svět"?
Vasilij Rozanov:
Styl je duše věcí. Styl je to, kde Bůh políbil věc. Zároveň je styl ovšem čímsi vnějškovým. Je to vnější vzhled věcí. Jejich kůže.
Barbora Chybová:
Rozanovovy definice stylu, přestože nemají na mysli fotografii, otevírají text, právě i tomuto médiu. Styl, jak jej chápe Rozanov, je s fotografií analogický: nese zaujetí povrchem, věcí, tělesem, gestem - představuje metonymickou podstatu výjevu (povrch reprezentuje vnitřek, styl/fotografie reprezentuje "duši").
Když se kouknete na jejich fotografie, tak jsou hodně inspirativní. Kvalita fashion style foto, nebo tzv trendy foto není obsažená v tom jestli to je/není umění, ale v té síle inspirovanosti, kterou přenášejí dál.
Jeden projekt s motýlama mě napadl, ale je možná neuskutečnitelný, a pokud uskutečnitelný je, tak je tak nákladný, že si jej může dovolit skutečně jen horních deset...