Miloš Urban: Boletus arcanus
Velmi komplikovaná kniha s prostoduchou zápletkou a neoriginálním poselstvím. Tohle dílo Miloše Urbana o houbách ve mně, jako jeho čtenáři, zapřičínilo menší otravu. Takže kdybych měl srovnávat, tak jeho předešlý román Lord Mord je lepší. Ale slovo "lepší" je jako kýchnutí nastydlého recenzenta. Jakou má asi váhu?
Ta aktuálnost románu je místy hrozivá a místy legrační a tristní, ale co z toho je záměr? Novelu Michaela jsem bral jako Urbanův úlet, ale co s touhle románovou smaženicí?
GUSTAV MEYRINK: Bílý dominikán
Vzal by ses na kříž, abys dnes v noci snil, tak zřetelně, jako by to byla pravda, že prožíváš tisíc let bytí v bezpříkladné chudobě, kdybych ti teď dal jistotu, že jako odměnu za to najdeš příštího rána po probuzení před svými dveřmi pytel zlata ? Pak nenaříkej na osud ! Víš určitě, zda sis nezvolil tento – nejvýš snad sedmdesátiletý bolestný sen, nazvaný pozemský život, v pevné víře, že po probuzení najdeš něco daleko nádhernějšího nežli pytel mizerných peněz ?
to je krásný....bolestný sen, nazvaný pozemský život...s pevnou vírou, že po probuzení najdu něco mnohem krásnějšího ... Co jiného je naše víra?
D. Prince: Called to Conquer
Knihu jsem nečetl, ale zaujala mě krátká citace z knihy na prodiho blogu:
"Na lidech, kteří žijí v nesvobodě a jsou často vlečeni silami zlého (a zabýval jsem se stovkami těchto lidí) jsem si všiml jedné věci. Je tam jeden společný - ústřední problém. Jsou zaměřeni na sebe - a to je vězení, ve kterém zlý znesvobodńuje mnoho lidí."
Proč tolik slov? Vždyt stačí jeden verš:
Peklo je privát.
Jaroslav Durych: Rekviem
Dílo označené jako menší valdštejnská trilogie.
Prví část je tak pitomá až je hezounká. Mnoho přirovnání jsou nepatřičná, nadbytečná. Všechno je služebně využito k tomu, aby hrdina (kurýr) pronesl: "Ano, jsem katolík!"
Druhá část. Na začátku je představena hromada postav zasazených do statické scény. Pro honbu za kontrastem, přivede Durych na jeviště ještě další postavu. Efekt se nedostavuje, postavy jsou zástupné a místo dialogů jsou tu jen výkřiky, v lepším případě deklamace. Scéna graduje, kontrast vedle kontrastu a všeobjímající durychovské prázdno.
… Zobrazit více
Jaroslav Durych: Rekviem
Dílo označené jako menší valdštejnská trilogie.
Prví část je tak pitomá až je hezounká. Mnoho přirovnání jsou nepatřičná, nadbytečná. Všechno je služebně využito k tomu, aby hrdina (kurýr) pronesl: "Ano, jsem katolík!"
Druhá část. Na začátku je představena hromada postav zasazených do statické scény. Pro honbu za kontrastem, přivede Durych na jeviště ještě další postavu. Efekt se nedostavuje, postavy jsou zástupné a místo dialogů jsou tu jen výkřiky, v lepším případě deklamace. Scéna graduje, kontrast vedle kontrastu a všeobjímající durychovské prázdno.
Třetí část je zjevením. Konečně 3D postavy. Jejich počet odpovídá rozsahu díla. Příběh má prostou strukturu a jasnou pointu, bez vedlejších přidaných efektů. Zázrak.