Díky za tohle svědectví.
K vážnému zamyšlení je v závěru vyslovená touha milých řeholnic, aby církev byla "více lidská a přibližující se lidem". Protože to je velmi vážné, když tohle dokonce vyslovují řádové sestry. Tedy že i ony cítí, že naše současná církev je málo lidská.
V dokumentech i vzletných kázáních se sice nazývá Matkou, ale skutečné její působení se tomu mnohdy nepodobá. To je jasné a ta skromná a upřímná prosba argentinských řeholnice o tom svědčí víc než cokoliv jiného.
Jsem velmi vděčná za tohoto papeže. Byla bych ráda, kdyby i církev u nás byla více lidská. Jakmile člověk vypadne z toho středního proudu, který je aktivní ve farnosti, vypadne ze zájmu farnosti. Možná jednou za rok může přijít na svátost nemocných. Mám často dojem, že úřady, obřady, svátky, slavnosti, budovy, to vše je důležitější než lidé, hlavně staří nemocní a chudí. Není to škoda?
Jen prosím ten výrok našich sester berte v kontextu jejich zkušenosti a argentinskou církví a vůbec kulturou Latinské Ameriky. Není to poprvé, co naše sestry ze zemí L.A., které nás v Praze navštíví, překvapují svým názorem na církev a zvl. na radikalitu života podle evangelia!
Matka církev se emancipovala a je spíše Otcem. Takže více citu by prospělo (neříkám, že je církev bezcitná).
A radikalizace dle evangelia je přece náš ideál...
Díky za tohle svědectví.
K vážnému zamyšlení je v závěru vyslovená touha milých řeholnic, aby církev byla "více lidská a přibližující se lidem". Protože to je velmi vážné, když tohle dokonce vyslovují řádové sestry. Tedy že i ony cítí, že naše současná církev je málo lidská.
V dokumentech i vzletných kázáních se sice nazývá Matkou, ale skutečné její působení se tomu mnohdy nepodobá. To je jasné a ta skromná a upřímná prosba argentinských řeholnice o tom svědčí víc než cokoliv jiného.
Jsem velmi vděčná za tohoto papeže. Byla bych ráda, kdyby i církev u nás byla více lidská. Jakmile člověk vypadne z toho středního proudu, který je aktivní ve farnosti, vypadne ze zájmu farnosti. Možná jednou za rok může přijít na svátost nemocných. Mám často dojem, že úřady, obřady, svátky, slavnosti, budovy, to vše je důležitější než lidé, hlavně staří nemocní a chudí. Není to škoda?
Jen prosím ten výrok našich sester berte v kontextu jejich zkušenosti a argentinskou církví a vůbec kulturou Latinské Ameriky. Není to poprvé, co naše sestry ze zemí L.A., které nás v Praze navštíví, překvapují svým názorem na církev a zvl. na radikalitu života podle evangelia!
Matka církev se emancipovala a je spíše Otcem. Takže více citu by prospělo (neříkám, že je církev bezcitná).
A radikalizace dle evangelia je přece náš ideál...