Jiří Zajíc

suposlav Skvěle napsané!

MirOr leda když ji milujeme

MirOr Symptom doby je umění. Kamsi odešla pravda z literární a hlavně filmové tvorby. Už ta "díla" nejsou pravdivá, ne ve smyslu rozdílu mezi fikcí a dokumentem, ale v tom, jestli vydává svědectví pravdě, nebo je to prázdná plytká skořápka bez ducha v lepším případě, nebo manipulující ke zlu v horším případě. Málokterý film vydržím do konce. V knihkupectví vydržím max 20 minut než se začnu hroutit pod objemem nakupeného prázdného textu ve vystavených regálech. Možná právě tady je křesťanský prostor. Vrátit umění pravdě.

deFlegmatique Díky za odpověď.
S tím, že nadpis zpravidla zjednodušuje souhlasím a chápu, že většinu lidí by nezaujal název třeba: "Tři skutečnosti, dle Jiřího Zajíce, v současné době nejvíce rodinu ohrožující"
Ale přesto si myslím, že Vámi daný nadpis je nejen zjednodušující, ale zároveň také zavádějící. "Skutečně" je podle mého názoru příliš definitivní - čekal bych, že bude následovat ucelený výčet toho, co ohrožuje rodinu. Možná, kdyby tam bylo "hlavně", "především", "nejvíce"...

Jiří Zajíc Souhlasím s tím, že Vámi navržená slůvka by byla přesnější.
Jelikož to byl komentář týdne pro Proglas - a nadpis se v tom komentáři nečte, tak jsem si s tím zase takovou starost nedělal.
Ale až budu příště sem na Signály dávat své další komentáře pro Proglas, dám si na titulku víc záležet :-)

dromedar "Osobně mám naprostou jistotu, že jsou to skutečně Ježíšova slova. To, co říká, se totiž tak liší od běžné zbožnosti tehdejší doby, že by si to nikdo z lidí nemohl tehdy vymyslet."

To z toho, co je tu reprodukováno, není vůbec zřejmé. Normální "sentimentální Ježíš z první poloviny 20. stol."

Jiří Zajíc @dromedar
>>Normální "sentimentální Ježíš z první poloviny 20. stol."<<
Jak jsi na to přišel?
Uveď nějaké zdroje, podle nichž je Ježíš takhle charakterizován.
Občas k takové zbožnosti má tendenci Gabriela, ale Ježíšovy reakce jsou úplně jiné.
Z toho, co mám z té doby, vidím Boha i Ježíše ÚPLNĚ jiného. Spousta "zbožnosti", boží velebnost a nedosažitelnost, Jeho majestát, ale žádná blízkost, žádný důraz na bližní.
Kdyby OPRAVDU tohle byl typický projev chápání Ježíše 1. poloviny 20. století, tak by to století muselo vypadat podstatně jinak.
Ježíšovy důrazy i celý slovník, je jasně pokoncilní. Právě to člověka na první pohled trkne.
Tedy pokud něco opravdu ví o tom, jak byl prezentován předtím.

majkiki Předně děkuji za tip na zajímavou a evidentně obohacující knihu. A pak musím konstatovat, že jsem moc ráda, že jsem na Vaše články narazila. Četla jsem zatím jen pár, ale byla to zajímavá aktuální témata, zároveň perfektně napsaná.

KMirjam Skvělý článek. Bohužel, jako by marasmus, který zachvátil naší společnost s postupem let, a smetl s sebou odhodlanost 89 a víceméně nadšení zlatých devadesátek, se netýká jen politiky, ale i církve. Svoboda kterou jsme si vycinkali jakoby měla jednu vadu na kráse. Jak to ostatně zformuloval i Václav Havel. Že svoboda a demokracie může dávat neomezený prostor i těm, kdo to s ní nemyslí dobře, zatímco těm s úmysly čistými často svazuje ruce. Byl to velmi přesný postřeh. Avsak my bychom si měli také stále znova pokládat otázku, kde je udělali chybu! V čem jsme propasli svou příležitost?
Sám za sebe ovšem mluv ií onen sestupný tremd, kdy " od Havla k Zemanovi" vede podobné strmý sraz , jako od Tomáška k Dukovi. Jak podobné!

Jiří Zajíc Nejprve k těm "zlatým devadesátým".
Rozhodující bitva se odehrála už v letech 1991 a 1992 a skončila totálním vítězstvím Klause a Mečiara - a jasnou porážkou Václava Havla a Petra Pitharta a většiny bývalých disidentů.
Bohužel výraznou roli - ve prospěch Klause - v tom sehrál Václav Benda. Statečný člověk, dobrý myslitel, ale mizerný politik.
Zdaleka jsme nebyli jedinou zemí, která se dostávala z područí totalitního systému, kde občansky nevzdělaní lidé,. kterých je v takové zemi většina, zvolí vládce s totalitním smýšlením a odvrhnou ty, kteří jim přijdou příliš váhaví a slabí.

Jiří Zajíc K Františku Tomáškovi.
V 70. letech, zvláště po CHARTĚ 77 nám přišel jako hodný, ale celkem neschopný člověk na biskupském stolci. Poměřovali jsme ho kardinálem Stefanem Wyszyńským - a to bylo úplně jiná liga. Dobře o tom svědčí kniha "Kardinál Tomášek: Svědectví o dobrém katechetovi, bojácném biskupovi a statečném kardinálovi."
Podstatné bylo, že pro Františka Tomáška byl zásadní oporou Jan Pavel II. a současně se také dokázal opřít o kvalitní rádce: Oto Mádr, Josef Zvěřina, Tomáš Halík.
Právě tohle dnes zoufale chybí Dominiku Dukovi. Lidé kolem něj mu nejsou schopní poskytovat přiměřenou zpětnou vazbu. Na to být dobrým arcibiskupem i kardinálem měl Dominik Duka jistě lepší předpoklady než František Tomášek. Jenomže bohužel Tu možnost už skoro jistě propásl.

Jiří Zajíc Kde jsme - my katoličtí křesťané - udělali chybu?
Většina se ve skutečnosti docela dobře "zabydlela" v "reálném socialismu". Stačilo jim, že režim povolil "uspokojování náboženských potřeb" (rozuměj sloužení mší a zpovědí).
Ti si pak po Listopadu 1989 připadali jako náhle hození z relativního bezpečí do nebezpečné vánice svobody.
Do toho přišla past "restitucí" (je třeba poctivě připomenout, že právě Dominik Duka jako tehdejší provinciál dominikánů jako jeden z mála před restitucemi výrazně varoval).
A fatální strategická chyba pokládat "pravici" - zejména tu českou - za spojence. Proto se církev nebrala za lidi, kteří padali do nezaměstnanost, ztráceli bydlení, přicházeli o zdraví. Více méně mlčky akceptovala "klausovské axiomy": každý se má starat jen o sebe, kdo je chudý, je neschopný.

Jiří Zajíc Další pohromou byl debakl ohledně tajně svěcených kněží v linii Felixe M. Davídka, které sice někteří biskupové na začátku (nejvýrazněji Miloslav Vlk v Českých Budějovicích) rádi začlenili do církevních struktur, ale zásahem slovenských biskupů Korce a Dubovského (kteří byli na počátku této světitelské linie) se do věci začala angažovat Kongregace pro nauku víry - a výsledkem byl požadavek podmíněného svěcení VŠECH těchto lidí, což vedlo k velikým zklamáním a konfliktům, které rozbíjely jednotu církev celá 90. léta.
A do toho ještě katastrofa na Katolické teologické fakultě v Praze, která pod velením Václava Wolfa vůbec nesplňovala parametry moderní vysoké školy. Dlouhou dobu však měla podporu výrazné většiny biskupů i kněží. Skutečný kříž Miloslava Vlka.

Libor Bláha Vzheledem k té hrstce, co šla bránit zemi, ať za hranice nebo v odboji, je otázka, nakolik to nadšení bylo myšleno vážně.

dromedar "Vzhledem k té hrstce, co šla bránit zemi, ať za hranice nebo v odboji, je otázka, nakolik to nadšení bylo myšleno vážně."

Vůbec ne. "Etický náklad" na toho, kdo se individuálně rozhoduje stát odbojářem nebo krkolomně utéct do cizí armády, je nesrovnatelně vyšší než na toho, kdo rukuje do řádné armády. Není fér to takhle srovnávat, natož třeba spekulovat, že když pak bylo málo odbojářů, bojová morálka řádné armády by v případě obrany byla špatná.