Musica sacra
"U nás je bohužel stále velmi často provozován útvar zvaný lidová píseň (skladba o více slokách, které se zařazují jako vsuvky v jednotlivých částech liturgie) nebo je podporován gregoriánský #chorál, který je cennou duchovní hudbou, ovšem __pro většinu lidí již ztratil schopnost být hudbou liturgickou.__"
(S. Balík, J. Hanuš: Letnice dvacátého století. Druhý vatikánský koncil a české země, Brno 2012, s. 156.)
Už jsem jinde napsal, že s autory v zásadě souhlasím a správnou odpovědí je "chorál český".
Pokud jde o mši, bezkonkurenčním korpusem "chorálu českého" prozatím zůstávají Olejníkovy…
Zobrazit více
– upraveno
A zjevně syntagmaticky biasovaná.
"Všichni bojovali za magisteriem schválené praktiky liturgické hudby a proti praktikám neschváleným. Kdežto vy bojujete proti těm velbloudě nedokonalým a za velbloudě dokonalé."
Předně si nejsem jist, zda již bojuji za něco, natož proti něčemu. Jak totiž učí zářný příklad našich šlechetných předchůdců, bitva za reformu hudby chrámové nevede se v diskusních fórech, nýbrž na kůrech, koncertních pódiích, dále pak šířením propagandy, zákulisním jednáním a spolkovou činností. Já jsem však dosud nezarazil jedinou farní jednotu a co do hudební produkce, spolkové činnosti a získávání spolubojovníků jsem (zřejmě neléčitelně) zcela impotentní. Tedy je třeba mít za to, že za reformu hudby chrámové nebojuji.