"Jak mohou mít radost, když trpí stejně jako my"

Pokud je Vaším vzorem Jan Křtitel, nemělo by to být spíš "Proč jedí jenom suchý chléb a celoročně nosí smrdutý a kousající svetr z velbloudí vlny, když by se mohli radovat stejně jako my?"
JK podle evangelních zkazek nebyl "nadpřirozený radostník," ale (mnohý by dnes jistě dodal adjektivum "morbidní") kajícník.

Já jsem teda neženat.

Ono by dost záleželo na tom, komu bych to měl definovat. Něco jiného bych říkal jí, něco jiného Vám, ale začít by se v obou případech dalo třeba tím, že milovat znamená chtít dobro druhého.
To, že se o něčem nedá všechno vypovědět, neznamená, že na tom, co se vypovědět dá, nezáleží; neznamená, že je to mylné; neznamená, že se o tom mohou vykládat blbosti...

No vidíte. Tak já vypovídám, jak jsem schopen. O Bohu se vypráví. Bůh se nedefinuje. Nezdá se mi, že bych ve svých článcích byl málo konkrétní. Kdo má uši k slyšení, slyš! Požehnaný advent, radost a pokoj, Vám přeju.

Super:-)

bude prosím další díl?:-))

Taky se přidávám s dotazem, moc se mi to líbí a dětem taky :-) díky

Odvážné kázání :-)
"Jak sdílet s trpícím světem zvěst o Dobrém Bohu?"
To je skutečně zásadní otázka.
Myslím, že právě neschopnost reálně a přesvědčivě na tuhle otázku odpovídat, je podstatným důvodem odkřesťanštění Západu.
Stačí skutečně takhle odpověď:
"Bůh je na cestě s námi a naše bolesti s námi prožívá, a i když si někdy připadáme, jako bychom šli úplně sami a po tmě anebo že už jenom padáme někam ze srázu, on nás i tehdy drží a vede."?
Pomůže nám Bůh, který je v průšvihu s námi?
Co nám garantuje jistotu, že se Mu to vlastně "nevymklo z rukou"?
;-)