Zastavila jsem se u slova "zavázat" v 1.čtení sobotní liturgie (Dt 26,16-19). Na první poslech/čtení mi zní divně až násilně: někdo mě k něčemu zavazuje, já se zavazuji druhému... Nejsem horolezec, ale zdá se mi, že by to šlo přirovnat k tomuto: být na laně, být zavázaná, uvázaná s někým druhým, komu důvěřuji a ke skále... To je jistota, že i když šlápnu vedle, neslítnu. Zavázání se je tedy rozhodnutí vzájemného spolehnutí se, že druhý dodrží, co slíbil. A že ten druhý, protože je Skála, mě podrží před pádem do smrti.
"Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš…
Zobrazit více
Zastavila jsem se u slova "zavázat" v 1.čtení sobotní liturgie (Dt 26,16-19). Na první poslech/čtení mi zní divně až násilně: někdo mě k něčemu zavazuje, já se zavazuji druhému... Nejsem horolezec, ale zdá se mi, že by to šlo přirovnat k tomuto: být na laně, být zavázaná, uvázaná s někým druhým, komu důvěřuji a ke skále... To je jistota, že i když šlápnu vedle, neslítnu. Zavázání se je tedy rozhodnutí vzájemného spolehnutí se, že druhý dodrží, co slíbil. A že ten druhý, protože je Skála, mě podrží před pádem do smrti.
"Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení a když ho budeš poslouchat. A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti slíbil, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy."
Zastavila jsem se u slova "zavázat" v 1.čtení sobotní liturgie (Dt 26,16-19). Na první poslech/čtení mi zní divně až násilně: někdo mě k něčemu zavazuje, já se zavazuji druhému... Nejsem horolezec, ale zdá se mi, že by to šlo přirovnat k tomuto: být na laně, být zavázaná, uvázaná s někým druhým, komu důvěřuji a ke skále... To je jistota, že i když šlápnu vedle, neslítnu. Zavázání se je tedy rozhodnutí vzájemného spolehnutí se, že druhý dodrží, co slíbil. A že ten druhý, protože je Skála, mě podrží před pádem do smrti.
"Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš… Zobrazit více
Zastavila jsem se u slova "zavázat" v 1.čtení sobotní liturgie (Dt 26,16-19). Na první poslech/čtení mi zní divně až násilně: někdo mě k něčemu zavazuje, já se zavazuji druhému... Nejsem horolezec, ale zdá se mi, že by to šlo přirovnat k tomuto: být na laně, být zavázaná, uvázaná s někým druhým, komu důvěřuji a ke skále... To je jistota, že i když šlápnu vedle, neslítnu. Zavázání se je tedy rozhodnutí vzájemného spolehnutí se, že druhý dodrží, co slíbil. A že ten druhý, protože je Skála, mě podrží před pádem do smrti.
"Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení a když ho budeš poslouchat. A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti slíbil, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy."