Jak si uchovat srdce "důvěrné" v čase okoralosti? Pamatovat si a podpírat se navzájem.
Bývaly časy, kdy jsem si myslela, že má víra je pevná, že ji nemůžu ztratit a byla jsem si jista sama sebou. Ale přišly dny, týdny, měsíce, kdy všude kolem mě bylo jen šedo. Bůh byl přítomen, ale já neslyšela jeho, i když jsem si byla jista, že ke mně promlouvá, a mě se zdálo, že on neslyší mě, když já mluvím k němu. Po celý ten čas mi pomáhaly dvě "věci", které mi dnešní první čtení (Žid 3,7-14) připomnělo:
1) I když nepromlouval, jak bych si přála (nedával důkazy, které chci), jeho přítomnost v mém…
Zobrazit více
Jak si uchovat srdce "důvěrné" v čase okoralosti? Pamatovat si a podpírat se navzájem.
Bývaly časy, kdy jsem si myslela, že má víra je pevná, že ji nemůžu ztratit a byla jsem si jista sama sebou. Ale přišly dny, týdny, měsíce, kdy všude kolem mě bylo jen šedo. Bůh byl přítomen, ale já neslyšela jeho, i když jsem si byla jista, že ke mně promlouvá, a mě se zdálo, že on neslyší mě, když já mluvím k němu. Po celý ten čas mi pomáhaly dvě "věci", které mi dnešní první čtení (Žid 3,7-14) připomnělo:
1) I když nepromlouval, jak bych si přála (nedával důkazy, které chci), jeho přítomnost v mém dosavadním životě, má zkušenost života s ním, byla tak evidentní, že jsem nemohla pochybovat, že by nebyl a dokonce ani, že by na mě mohl zapomenout i ted. Paměť živila mou víru a tím i naději.
2) Bylo mi trapně někomu říci, co prožívám, ale když se tak stalo (s nejbližšími přáteli), najednou už to nebylo tak nesnesitelně šedé, jejich víra a důvěra mě pozdvihla, jejich podobná zkušenost mě povzbudila, a hlavně, modlit se společně "bez okras", bylo tím největším darem, který jsem mohla od nich dostat.
Jak říká Duch Svatý: `Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce, ... tam mě vaši otcové pokoušeli a chtěli důkazy, ačkoli čtyřicet roků viděli, co jsem konal. ... Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, ... Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.
Jak si uchovat srdce "důvěrné" v čase okoralosti? Pamatovat si a podpírat se navzájem.
Bývaly časy, kdy jsem si myslela, že má víra je pevná, že ji nemůžu ztratit a byla jsem si jista sama sebou. Ale přišly dny, týdny, měsíce, kdy všude kolem mě bylo jen šedo. Bůh byl přítomen, ale já neslyšela jeho, i když jsem si byla jista, že ke mně promlouvá, a mě se zdálo, že on neslyší mě, když já mluvím k němu. Po celý ten čas mi pomáhaly dvě "věci", které mi dnešní první čtení (Žid 3,7-14) připomnělo:
1) I když nepromlouval, jak bych si přála (nedával důkazy, které chci), jeho přítomnost v mém… Zobrazit více
Jak si uchovat srdce "důvěrné" v čase okoralosti? Pamatovat si a podpírat se navzájem.
Bývaly časy, kdy jsem si myslela, že má víra je pevná, že ji nemůžu ztratit a byla jsem si jista sama sebou. Ale přišly dny, týdny, měsíce, kdy všude kolem mě bylo jen šedo. Bůh byl přítomen, ale já neslyšela jeho, i když jsem si byla jista, že ke mně promlouvá, a mě se zdálo, že on neslyší mě, když já mluvím k němu. Po celý ten čas mi pomáhaly dvě "věci", které mi dnešní první čtení (Žid 3,7-14) připomnělo:
1) I když nepromlouval, jak bych si přála (nedával důkazy, které chci), jeho přítomnost v mém dosavadním životě, má zkušenost života s ním, byla tak evidentní, že jsem nemohla pochybovat, že by nebyl a dokonce ani, že by na mě mohl zapomenout i ted. Paměť živila mou víru a tím i naději.
2) Bylo mi trapně někomu říci, co prožívám, ale když se tak stalo (s nejbližšími přáteli), najednou už to nebylo tak nesnesitelně šedé, jejich víra a důvěra mě pozdvihla, jejich podobná zkušenost mě povzbudila, a hlavně, modlit se společně "bez okras", bylo tím největším darem, který jsem mohla od nich dostat.
Jak říká Duch Svatý: `Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce, ... tam mě vaši otcové pokoušeli a chtěli důkazy, ačkoli čtyřicet roků viděli, co jsem konal. ... Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, ... Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.