Neuvěřitelných (mě to přijde jako nedávno) 10 let.
Navzdory různým trablům, nikdy jsem o Božím povolání nepochybovala.
Kdo se vsechno najdete na fotkach? I ze Signalu je tam dost tvari. Dnes specialni vdecnost i za ty, kdo se mnou kus cesty kraceli...
https://youtu.be/HMFdT4U1ke8 (bohuzel titulky jsou nejak splasene, nevim proc, tenkrat to fungovalo dobre)
Zítra pro paulínskou rodinu důležitý den (i když oficiálně vlastně žádný řádový svátek neslavíme). Pro mě den, kdy jsem před 10 lety skládala první sliby (sobota vyšla až na 30. 1., ale připomínám si to i 25. 1.)
Stale viac je aj otazok. Dnes mal pohreb nas znamy. Mal 33 rokov. Ako dieta bol tyrany, socialne slabsie prostredie. Ked sa ozenil, postavil na vlastne nohy, vzal hypoteku a zacal opravovat dom, rakovina ho doslova stravila. Zostalo 2-rocne dieta bez otca, manzelka s velkymi dlhmi a mama, co pochovala syna. Preco nemal sancu najst si kusok svojho raja ma zemi?
Pro mě je rájem úsměv a čistá radost hlavně našich dětí (ale také dětí druhých), určitě je jím víc věcí...třeba společná radost nad dobrým dílem, hlavně asi sdílení radosti s druhými.
A úplně náhodou jsem na to narazila dnes v Amoris Laetitia: "Nejsilnější radosti v životě vznikají tehdy, když můžeme způsobit štěstí druhých jako předchuť nebe."
A ještě taky, když jsme u těch uměleckých děl tak má na mě tento vliv určitě hudba. Mám to často u Händela a Rovenského (třeba https://www.youtube.com/watch?v=rSmQ6Cn59iY), a jiných. A nemusí být jen duchovní. Pardon trochu jsem se rozjela.:D
@suposlav tak, řeč je o Ráji. A ten se opravdu dá zakusit i na zemi bez policajtů. Asi podle toho, v čem vidí kdo Ráj. Jan říkám. Já ho vnímám a zakouším jako vnitřní klid. Niterný pokoj. A skrze takový pokoj je potom celý svět Rajskou zahradou a lidé andělé :).
@KMirjam: Myslím, že se to navzájem nevylučuje a mnohdy je asi těžké určit co je příčina a co následek. Vnitřní pokoj vnímám ani ne tak jako prostředek, jako spíše "doprovodný jev" někdy i ukazatel, kterému může předcházet harmonická chvilka mezi lidmi, čerpání z přírody, umění, modlitby, atd. Ale zároveň asi také člověk potřebuje "nastavené" nitro, k tomu, aby mohl ten vnitřní pokoj, radost, atd. nacházet a zakoušet i ve světě a z něho zase čerpat. Ale "původcem" je samozřejmě jen Jediný, se kterým se můžeme potkat uvnitř i vně.:)
člověku, který byl stvořen k obrazu Božímu
To je jen půlka pravdy.
Ta druhá není dnes tak populární.
Člověk není dnes takový, jakým jej Bůh stvořil, ale s porušenou, padlou přirozeností.
Prostě člověk dneška je JINÝ, než stvořen k obrazu Božímu.
Jistě, slovo "předchuť" je použitelné.
Rádo se tady vaří. Řekněme tedy třeba bramborák. Co je předchuť bramboráku? Syrové neoprané brambory? Oloupané? Nastrouhané? S přidanou moukou? S přidanou moukou, česnekem, solí a majoránkou? Nedopečené?
A navíc: Můžeme-li v některých lidech spatřovat předchuť ráje, stejně oprávněně můžeme v jiných spatřovat předchuť pekla.
Ať tak či onak, předchuť bramboráku není bramborák. A trvám na tom, že nezávisle na tom, jak se oko dívá, ucho naslouchá a jazyk chutná.
@JiKu Koneckonců podle genesis to vypadalo, že ztracený ráj je skutečně na zemi, cheruby s plamennými meči před ráj by pánbůh nepostavil zbytečně :-)
Asi ne. Ale abych se podělil a nenechal nezodpovězenou otázku, kterou nám položila @Neposeda: Ráj už zde na zemi nehledám ani doslovný, ani v přeneseném slova smyslu, a dokonce ke své ostudě nehledám ani cestu víry k ráji, který sliboval Ježíš dobrému lotru.
Ono to bude tak, že ct. Tekla Merlová se vyjádřila metaforou, konkrétně hyperbolou.
Asi v tom smyslu, že pobývání/prožívání může být buď blažené, neutrální, nebo úkorné.
A ráj je svrchovaně blažené.
Na zemi lze pobývat jen částečně blaženě, a to lze metaforicky označit za ráj.
Jak to ale vyjádřit, aby bylo zřejmé, že jde o hyperbolu?
Mohlo by se ten "ráj" dát do uvozovek. Ale to by nemělo ty grády. Ty grády, tu provokativnost (minimálně provokování k zamyšlení nad významem té věty) to má jen bez nich.
Prostě vyslovila takovou tu moderní větu obvyklého teologického typu, která může být pochopena dobře, ale i špatně.
A JiKu nemá tyhle věty rád, protože ze zkušenosti ví, že může-li být věta pochopena špatně, tak se vždy najdou nezanedbatelní, kteří ji špatně pochopí.
Existuje ještě taková jedna hodně ošklivá interpretace:
Co je charakteristické pro ráj (na rozdíl od jiných stavů)? Je to příjemné. Kdežto peklo a očistec jsou místa (stavy?) nepříjemná.
Tedy kdo to umí, kdo žije správně, kdo má to správné know-how, kdo úspěšně hledá ten ráj na zemi, ten prožívá příjemný život.
Ergo (logickým obratem), neprožíváš-li život příjemně, jsi nemehlo, které se nesnaží, nebo to neumí. Život mimo příjemnost (mimo tento ráj na zemi) je defektní.
Opakuji, považuji to za špatnou interpretaci proneseného. Ale interpretaci možnou. Proti ní ta formulace není nijak zabezpečena.
Řekněte to někdo psycho-kat a vyškrábe vám (právem) voči.
A ještě jedna formulačně-logická perlička.
Neposeda se ptá, jak ten ráj na zemi hledáme.
Ale to není třeba. Třeba je jej umět nacházet.
Hledání není pro umění nacházet ani nutná, ani postačující podmínka.
PS: Mám dokonce takový dojem (ale to je fakt jen dojem), že hledání ráje na zemi je pro nacházení ráje na zemi vyloženě kontraproduktivní.
@JiKu: Myslím, že se mýlíte.
1. Je řeč o hledání ráje, takže určitě neopomíjím druhou stránku, když hovořím o hledání ráje a nikoli hledání pekla a toho padlého v nás. A navíc nebyla řeč ani o celé lidské přirozenosti.
To víte, někdo hledá a zaměřuje se na to dobré v nás i okolo a někdo na ten opak.
2. Boží obraz v nás je jistě porušený, ale nikoli ztracený. Co bylo jednou stvořeno, nemůže být "přestvořeno". To by bylo nové stvoření, nikoli však Boží.
Všem díky za diskuzi. Více o tom v dalším blogovém příspěvku: https://neposeda.signaly.cz/2002/prvni-prispevek-vzbudil-velkou-diskuzi
Ráj - blaženost, prožitek něčeho příjemného.
A není ráj spíš to, že je tam Bůh? Tam, kde je Bůh, tam je ráj. Ježíš je Bůh. A máme ho v každém kostele. Pokud tedy někdy dělám něco jako že chci najít ráj, přiblížit se mu... tak jdu prostě za Ježíšem (ve svatostánku). A pak jsou další známé cesty přiblížení se Bohu - modlitba, půst, skutky lásky vůči bližnímu. Klasika. Někdy je to lidsky nepříjemné, ale duši to dělá dobře. Takže vlastně na jistě hlubší rovině příjemné, možná spíš blaho-dárné.
Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo... To je pravda. Ale Ježíš říkal i jiný divný věci. Jako třeba: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?" nebo výroky o tom, že Boží království se příblížilo, už vás zasáhlo, je mezi vámi...
Je to mimo ztotožňovat ráj s Božím královstvím? Pro mě ne. A pojem Boží království ve mně nevyvolává nutně představu něčeho příjemného. Je to něco, co přichází v moci. Pro ty, kteří jsou, řekněme biblicky, zapsáni v knize života, je to asi dobrý. Ale pro někoho jinýho to třeba moc dobrý není. A dovedu si představit, že to člověk může vnímat i s jistým prožitkem něčeho až děsivého (i když je to pro něj dobrý, asi jako když učedníci viděli Ježíše kráčet po vodě nebo byli svědky zázračného rybolovu? Tak velmi to člověka přesahuje, až ho to tlačí na kolena. To se neztotožňuje s představou dovolené v tropech (což by byl v mých očích takový profánní ráj na zemi.))
KMirjam: Správná odpověď! A k tématu mi přišel docela zajímavý tento rozbor. Tak třeba taky někoho zaujme: http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2975
@Kollenka věříte " že Boha máme v každém kostele" Jistě, i tam se dá najit. Ale domnívám se ze především nejen tam, a stejně tak za druhé ne tak samozřejme a automaticky. Ale 8 pokud byste měla na mysli, jakože asi máte, Boha jakožto proměněný chléb, pak ani tam nevidím na místě takové vyjádření. Tělo Kristovo přijímáme, vyžaduje tedy naší aktivní ucast. Neužíváme ho jako tabletku proti chřipce.
Samotne proměňování přeci není úkon mechanický, ani magický. Nýbrž mystický a jako takové je nesamozrejme, tajemné a transsubstaciacni mysterium probíhá pokaždé jedinečně, v konkrétní okamžiky,v němž se protíná casne a věčne, nebeské a pozemske. Asi tak
@Kollenka: Napadá mě, proč by se zakoušení Boží blízkosti (ráje) nebylo slučitelné s dovolenou v tropech?:)
Jinak to, co jste napsala zcela nerozporuji. Věřím, že Kristus je přítomný i v oběti a utrpení, jeho blízkost lze nepochybně zažít na kolenou. Ale věřím, že nejen tehdy. Věřím, že skutečná krása a dobro zde na zemi, ukazuje na vysoce převyšující krásu a dobro na věčnosti.:)
Doporučuji "dálkovým" studentům! Sestra, co to přednáší, žije teď v mé komunitě. Jednou jsem se s ní zapovídala při úklidu a bylo to na hodinu. Jak jí teologie těla změnila život (už jako sestře v kongregaci) a jak mění pohled na smysl života těm, kterým přednáší (včetně laického prostředí škol).
https://www.sacredheartcollege.ca/en/programs-and-courses/theology-of-the-body-certificate-with-sr-helena-burns.aspx?fbclid=IwAR1kQAZERGoqYhVmMAzQx8T8mbEYqd5R9HhmFB5gvMd4oNCPexPJIc9pRno
Si predstavte, ze az ted oteviram vanocni emailovou postu. Mam tak prodlouzene Vanoce. V New Yorku na to nebyl cas (jako stihla jsem to cist v mobilu, ale ne reagovat). Tak ted kazdy den tri e-maily... jako adventni kalendarik. A hned mam i tri umysly k modlitbe na kazdy den.
Z New Yorku zpět v Bostonu. Změna apoštolského působení. Už ne v knihkupectví, ale v digitálním oddělení.
Bible24 možná zase ožije.
Ať žije Rok Bible 2020.