Ahoj Honzo, zajímavý článek :)
Já v tom tak jasno nemám, nebo prostě nevidím tak striktní hranici mezi zamilovaností a láskou, i když souhlasím, že velký rozdíl v nich je.
A ještě k těm kněžím - jsem celkem přesvědčená, že ženu potřebují (jako každý jiný muž), jako společnici, oporu, sexuální partnerku i jako to teplo rodinného krbu, jen se toho všeho trvale vzdávají.

Ona asi ani žádná striktní hranice neexistuje, já spíš porovnával dva ideálně projevovaný stavy... :)
No, to samozřejmě potřebují, je to v jejich přirozenosti člověka... a vzdávají se toho, ale to chybějící místo ve vztahu nahrazují Bohem (teda aspoň si tak představuju povolání... protože pokud by to nedokázali, tak by to svoje kněžství po týhle stránce asi nezvládli). Bůh každého povolává k něčemu jinému, takže koho povolá pro rodinu, ten by hrozně špatně snášel kněžství (nebo obecně - aby byl svobodný a neměl rodinu) a zase koho předurčil pro život třeba ve kněžství (prostě bez rodiny), tak ten to podle mě snáší líp a dělalo by mu zase problémy zvládat život v rodině... Zkušenosti s tím nemám, ale tak nějak si představuju, že to funguje ;)

Jasně, ono je těžký si to nějak představovat, když to všichni vidíme zvenku a dovnitř se dostat nejde. Každej dostává milosti k tomu, k čemu se rozhodl.
(Asi mě vyprovokovalo slovo "nepotřebuje" ;) ...)

No, to je tam takový trošku provokativní, to jo... Ale pravda je, že těžko soudit :)