Gratuluji!

Myslím, že mnohé přípravy na biřmování u nás jsou dost nedokonalé, což je asi dost škoda, dva roky mi připadají zbytečně dlouho, ačkoli znám takové farnosti, kde to funguje. Ale myslím, že důležité je něco jiného... Že důležité je, abychom ke svátostem spěli (i) celým životem, někdy mi připadá, jako bychom se přípravami snažili "zaplátovat" naši průběžnou (ne)aktivitu a život neživot v opravdovém křesťanském duchu...
Tolik jenom můj postřeh, který jsem si neodpustila, ale nechci tady spamovat cizí blogy... =) (Jinak růženec mám taky jeden, taky dřevěný a ostatní jsou... ne tak promodlené) =)

"někdy mi připadá, jako bychom se přípravami snažili "zaplátovat" naši průběžnou (ne)aktivitu a život neživot v opravdovém křesťanském duchu..." -- to nepochybně zčásti sedí. Ty přípravy ale mají smysl, protože obvykle předcházejí nějakému "skokovému" momentu, kdy se člověku otevírá něco, co mu předtím přístupné nebylo, a je potřeba ho do toho uvést. (Zrovna u biřmování to tak docela není - v přípravě na biřmování většinou nejde až tolik o to, co ona svátost člověku nového otevírá, ale zkouší se dohnat manko ve vzdělání ve víře u dospívajících, jejichž uvádění do křesťanského života vesměs skončilo někdy na prvním stupni základky.)