Jak jsem tak přecházel noviciátem, nevěda, co dělat, vyhlédl jsem proti svému zvyku z okna. Vycházelo slunce. V přírodě panoval veliký mír... Všechno se začínalo probouzet, země, nebe, ptáci. Všechno se zvolna, zpolehounka probouzelo. Všechno poklidně, tiše, bez nářku a zpěčování, poslouchalo Boží zákony, světlo stejně jako tma, modré nebe stejně jako tvrdá země, pokrytá ranní rosou. Jak je Bůh dobrý, pomyslel jsem si... Všude vládne mír, až na lidské srdce.(bratr Rafael Arnáiz Barón-trapistický mnich)