V chrámě vyšehradském nalézá se na jednom oltáři krásný obraz, rodičku boží s Ježíškem na rukou představující. Obecná pověst o něm vypravuje, že prý jej maloval sv. Lukáš, který mistrně štětcem malířským pracovati uměl. Proto chová zbožný lid k němu úctu velikou a připisuje mu tu zvláštní moc, že se Panna Maria na něm představená za času velikého sucha u Boha za déšť přimlouvá, pročež také lid Pannu Marii na obrazu tomto „patronkou deště“ nazývá. Za starších dob bývala k zázračnému obrazu tomuto procesí voděna, když země dlouhým suchem vyprahla, a vždy prý tato prosba za déšť vyslyšena byla. Zvláště pak se dosáhlo přízně Panny Marie dešťové, když byl obraz její v průvodu po městech pražských nošen, načež ihned toužený déšť vyschlou zemi svlažil. (Josef Svátek, Pražské pověsti a legendy)
V chrámě vyšehradském nalézá se na jednom oltáři krásný obraz, rodičku boží s Ježíškem na rukou představující. Obecná pověst o něm vypravuje, že prý jej maloval sv. Lukáš, který mistrně štětcem malířským pracovati uměl. Proto chová zbožný lid k němu úctu velikou a připisuje mu tu zvláštní moc, že se Panna Maria na něm představená za času velikého sucha u Boha za déšť přimlouvá, pročež také lid Pannu Marii na obrazu tomto „patronkou deště“ nazývá. Za starších dob bývala k zázračnému obrazu tomuto procesí voděna, když země dlouhým suchem vyprahla, a vždy prý tato prosba za déšť vyslyšena byla. Zvláště pak se dosáhlo přízně Panny Marie dešťové, když byl obraz její v průvodu po městech pražských nošen, načež ihned toužený déšť vyschlou zemi svlažil. (Josef Svátek, Pražské pověsti a legendy)