1\2 "Krajina kolem se točí,
tiše potajmu sledují ji mé oči.
Klopím je, aby neurazily
někoho, něco,.. tuto chvíli,
kdy štěstí nás objímá rukama
své nekonečnosti a něhy.
Sedím, hledím.. v davu, však sama.
Kdos ostře sleduje mé pocuchané břehy.
Slyším racka - povídá,
létá, sviští a hledá,
kde by našel života smysl.
Nejspíš máme spojenou mysl.
Mně ujištění přišlo
o pravé Cestě,
že dřív, než bytí začlo,
On sám ve vlastním městě
myslel na tebe, na mě, na nás...
Pak jen tak pro radost
vytvořil ryby, stromy, čas
a Adamovi Kost,
ten moudře nazval kousek sebe
Eva. A pak s ní chvíli sdílel nebe.
Po… Zobrazit více

1\2 "Krajina kolem se točí,
tiše potajmu sledují ji mé oči.
Klopím je, aby neurazily
někoho, něco,.. tuto chvíli,
kdy štěstí nás objímá rukama
své nekonečnosti a něhy.
Sedím, hledím.. v davu, však sama.
Kdos ostře sleduje mé pocuchané břehy.
Slyším racka - povídá,
létá, sviští a hledá,
kde by našel života smysl.
Nejspíš máme spojenou mysl.
Mně ujištění přišlo
o pravé Cestě,
že dřív, než bytí začlo,
On sám ve vlastním městě
myslel na tebe, na mě, na nás...
Pak jen tak pro radost
vytvořil ryby, stromy, čas
a Adamovi Kost,
ten moudře nazval kousek sebe
Eva. A pak s ní chvíli sdílel nebe.
Po hříchu páchne člověčina,
k jeho se přidá moje vina,
a tak Tě, Lásko nekonečná,
na zádech drásá kříže pryčna.
Já chci vzít kvítek voňavý
a vetknout Ti ho kol hlavy,
by Tvoje břímě měkčí bylo.