Dnes jsem se "zasekla" na verši z 37. žalmu z páteční mešní liturgie.
"Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat."
Doplňuji citací z mé oblíbené novény o pokoji. Takhle si ten verš interpretuji. To není žádná pasivita, naopak velmi AKČNÍ postoj důvěry a naděje.
Andrea Hýblová (Neposeda)
..budoucnost. být v ní aktivní věřit. Ano, přesně. Nakolik a jak dlouho to celé ještě vydržím, bolesti a vůbec život, závisí v důvěře se kterou se člověk pokouší každý den nanovo upínat k Hospodinu. Sám fakt, že "o tom ví" je úžasná síla - i jen k tomu po probuzení otevřít oči...