Jsem dnes čerstvě zaregistrovaný, tak jaká moudra vypustím dnes do světa? Hmm, sedím tedy v práci, kolegyně v bílém se kolem mě míhají rychlostí blesku, jedna z nich pláče, jelikož ji čeká mateřská a po mnoha letech na nás nebude muset koukat...takže zdali pláče štěstím nebo dojetím netuším. Otáčím se na jediné otočné židli v místnosti, dívám se z okna a zjišťuji další pozoruhodnou věc a to tu, že stále žiju ve svých milovaných severních Čechách. Výhled na Jirkov, Mostecko a tucet komínů mě hřeje u srdíčka a úšklebkem si v duchu říkám, že taková panaromata jen tak nikdo nemá.