Prší

osamělý muž

sedí na ulici

a tóny jeho kytary

a zpěvu 

se podivuhodně mísí

se zvukem kapek

dopadajících na dlažbu

prší

muž pustil kytaru

vstal

usmál se

a promočený odešel tichou ulicí

tam kde Hudba sama

pramení do melodií

nekonečné krásy

(památce Karla Gotta)