"Nikdy se tě nezřeknu!"

Už jste byli někdy v Praze u Paulínek v knihkupectví? Kousek od Panny Marie Sněžné? Krom toho, že tam zanecháte nemalou část svého skrovného jmění za spoustu krásných a hodnotných knížek a dalších pěkných věciček, tak tam u pultu mají i malý košíček, v něm malé papírové ruličky (nebo aspoň mívaly v časech, kdy jsem v Praze studovala...doufám ale, že u této krásné tradice setrvaly :-) ) - a vy si můžete vzít z tohoto lákavého košíčku malý úryvek Božího slova - ZCELA ZDARMA!  (Už jste přemýšleli nad tím, že ty nejcennější věci se dávají samy a zdarma? Skoro takový jejich poznávací znak...)

Já i moje spolubydlící na studentské ubytovně jsme měly ten košíček moc rády a pokud jsme se dostaly do těch končin, distribuovaly jsme ruličky s radostí i do našeho nejbližšího okolí.

 

Obsah jedné ruličky mě zvlášť zasáhl do srdce:

"NIKDY TĚ NEOPUSTÍM A NIKDY SE TĚ NEZŘEKNU." (Žid 13,5)

Hned po nastěhování na kolej jsem si ho vylepila na dřevěnou římsu nad mojí postelí, kousek za hlavou...abych ho měla na očích. Pravdou je, že to ve skutečnosti byl až příliš daleko vzadu a vysoko nad čelem postele a v šeru rohu pokoje...takže mi na text padl pohled tak nanejvýš, když jsem uklízela v tomto těžko přístupném zákoutí prach...a když jsem na konci školního roku lísteček balila do krabice, abych ho tam zase po prázdninách s nový semestrem vylepila. Byla to prostě nezbytná součást mého pokoje! Poslední roky už jsem ho ani neodlepovala - pokoj na dívčí studentské ubytovně u sester Notre Dame už mi zůstal a já si tak nemusela všechen svůj majetek tahat domů, jen jsem pár krabic schovala pod postel na prázdniny...

Během svých šesti let studia jsem prožila řadu duchovních kotrmelců: v prváku jsem zjistila, že moje vysněná řehole Misionářek lásky není pro mě, později jsem se musela postavit duchovně víc na vlastní nohy, což se neobešlo bez pár pořádných víc jak ročních krizí, které naštěstí s Boží milostí dopadly dobře. Prožila jsem první lásky a snila svoje různorodé sny o budoucnosti.  A potkala jsem se poprvé s našimi misijními sestrami, abych se dozvěděla, že si musím dokončit ještě spoustu let studia než by vůbec uvažovaly o mém vstupu....a zase další krize a zase pády a pozvednutí....

A ať věrná či nevěrná...vždycky jsem cítila, že PÁN SE STARÁ. " I když mi jsme nevěrní, On je věrný...." (2.Tim 2,3)

Poslední státnici studia, z chirurgie, jsem nakonec dělala již s myšlenkou na vstup do řehole...Pokud jí udělám, o týden později pojedu do Nitry a požádám u sestry provinciálky o možnost vstupu do formace Misijních sester...A všechno klaplo dokonale (ale o téhle zvláštní příhodě někdy jindy :-) ).

Když jsem se další týden po návratu z kláštera balila, tentokrát již naposledy, ve svém studentském pokoji, všimla jsem si v koutě pokoje na římse malého lístečku přilepeného k dřevu...Ach, skoro jsem na něj zapomněla....NIKDY TĚ NEOPUSTÍM A NIKDY SE TĚ NEZŘEKNU!

Zaplavila mě nesmírná hřejivá vlna vděčnosti a štěstí. On to splnil. Přes všechen ten kolotoč posledních šesti let, On vytrval...ne já, ale On! A Jeho příslib trvá dodnes. Karambolů, krizí, veletočů, nečekaných změn a situací přišlo ještě nespočetně víc během let řeholní formace, ale On mě drží a nepouští. On se mě nikdy nezřekne. Jsem Jeho.....

A přála bych každé dívce světa takového věrného, vášnivě milujícího, žárlivého, nekonečně odpouštějícího a povzbuzujícího  Snoubence, jakého mám já....

 

A proto, když je mi opravdu nejhůř, když se cítím vyhořelá, vyčerpaná, zklamaná z okolí (a nebo ještě hůř ze sebe), když se cítím osamělá, nemilovaná, jakoby pošpiněná od bahna...prostě, když je mi "ouvej" a mám pocit, že všechno jde zle a nikdo není na mojí straně -  ani já sama -   utíkám se právě k tomuto příslibu - neznám totiž jistější a silnější: 

"NIKDY tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu..."

On tě miluje, protože protože a ty na tom nic nemůžu změnit, jen to přijmout nebo odmítnout. (A přesto se tě neopustí a nezřekne...Nikdy se nezřekne toho, co k sobě přivázal. ) 

A proto vy všichni, co jste se dočetli až sem, napište si takový lísteček a nalepte si ho na dveře svého pokoje ve výšce očí (ne jako já za postel), ať ho máte stále před sebou, kdykoli vcházíte či vycházíte, a nalepte si ho na mobil, a do peněženky a na klíčky a na pouzdro od brýlí. Váš svět to nezmění, ale Vás ano...a to změní svět!

 

Tmavý špinavý vlhký tunel?...ne, jen krátký podjezd na cestě - v světle na jeho konci spatříte jeden z nejkrásnější výhledů na Tyrolské Alpy :-)  A tak je to vlastně i s naším životem...
Zobrazeno 826×
komentáře
Ludmila Sobotková (Lidunka)

Krásně napsané, Leni, něco takového jsem si potřebovala přečíst. ☺️

dromedar

"A proto vy všichni, co jste se dočetli až sem, napište si takový lísteček a nalepte si ho na dveře svého pokoje"

Vysvobodit se můžete jen tím, že nám napíšete minimálně stejně krásné svědectví o tom, čím máte dveře, zdi, mobil atd. polepené vy.

IM-POSSIBLE

Určitě napíšu :-)

Anežkačeská

Hezké a krásné svěděctví. Je to pravda.Sama jsem to pocítila v roce 2006. V noci, kdy jsem udělala strašnou blbost a byla jsem záchrankou převezena do nemocnice a hned mě dali na Jip, interního oddělení a připojily na přístroje. A s nejistou prognozou.V tu noc jsem cítila,jako kdyby u mého lůžka stál Ježíš, a držel mě za ruku. Ve skutečnosti to byla sestra, která mi měřila tep na zápěstí.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.