Kytara (2010)
Čas se vleče líně Spí kytara v klíně O čem se jí asi může zdát? Ze sna tiše brnká- Kolem běží srnka- Až se vzbudí, bude o tom hrát O dvou prázdných dlaních A o smutku na nich O…
Čas se vleče líně Spí kytara v klíně O čem se jí asi může zdát? Ze sna tiše brnká- Kolem běží srnka- Až se vzbudí, bude o tom hrát O dvou prázdných dlaních A o smutku na nich O…
Mezi hroby roste tiše Čtyřlístek a petrklíč Někdo přibil staré dřevo Napříč na vztyčenou tyč A na břevno přibil nápis Který krví podkládal Kdo nápis na kříži přečte Ať vypráví…
Brácho, podívej vzhůru Dvě hvězdy nám svítí A vábí nás výš Koukej, v dlani mám kůru A věnec mám z kvítí A v trávě je myš Brácho, noc už se sklání A cvrčci nám hrají A voní tu zem…
Jestřáb kroužil nad oblaky Těžko ostřil svoje zraky V mládí žraní mrkve flákal A tak dostal šedý zákal
Na zamžené tramvajové okýnko Napíšu ti jen pár skoupých řádků A bude v nich smutek krátkých nedělí Dlouhá řada nekonečných pátků Na zamžené tramvajové okýnko Popíšu ti hloubku…
Byli dva, malí-bez domova Ale šli světem společně A i když byli nemajetní Bylo jim vždycky báječně Byli dva, měli málo věcí Dvě věrná srdce na dlani Ona se bála přo soumraku A on…
Dotkl se mé dlaně Vrhl pohled krátký To, co bylo nejde Přece vrátit zpátky Dotkl se mé dlaně A mně úsměv ztuhnul Odstrčila jsem ho- On zklamaně uhnul Dotkl se mé dlaně A mně…
Na plátcích růže se usadil Čas Sedí a čeká, bojí se nás I já se bojím a čím dál víc: Růže má čas, ale já nemám nic
Dálka mě zase volá A cesta vede zdola A na vrcholku, tam obchází strom Jeho stín černě hladí A vítr listí svádí A za kopcem se otevírá lom Mraky táhnou jak husy Proč cesta končit…
Jen křídla dávno unavená A oči cestu hledají A ústa uzamčená-mlčí Na nic se radši neptají „Kudy se lítá do Betléma?“ Chtěl by říct, ale neříká Jen na dně očí hledajících Pomalu…
Země se ukládá k západu slunce a já se vracím z města měst, pohřbená v záplavě zbytečných frází pohřbená v lavině hloupých gest. Obzor se zabarvil rozlitou krví, město mě nechytlo…
Na lavičce kdesi v půli cesty, na lavičce s prknem zlomeným, na lavičce s oprýskaným lakem, slova vstříc nám plynula jak dým. Jako dým se rozplývala vzduchem, jako dým se kolem…