Dnes jsem měl dovolenou. Nejdřív zubař, pak jednání o nákupu materiálu na naši přístavbu a ještě zavést auto na generálku před technickou.

Od opraváře jsem musel domů autobusem. Četl jsem si od Benedikta XVI. promluvy o svatém Pavlovi a při pasáži 

"Pro ně je Kříž moria, bláznovství, doslova nevědomost, pokrm bez chuti - a tedy spíš urážka zdravého rozumu než omyl."

jsem se v duchu zaradoval tak, až se sympatická studentka pokusila odsednou ještě dál. Tohle bude zajímavost za pět pro Honzu! 

S kamarádem Honzou máme totiž dlouhodobou hru. Při občasných setkáních si říkáme zajímavosti, což je náš specifický slohový útvar, který lze nejlépe uvést na příkladu:

A*: "Věděl jsi, že §666 občanského zákoníku popisuje církevní sňatky?"

B: "Kecáš. To je zajímavost za pět!"

Pět je fakt, který ten druhý neznal a je fakt pecka. Jednička pak pravý opak.

A když na mě vyskočila moria - bláznovství, zadoufal jsem, že mám pětkovou záležitost. Tolkien sice nepsal vyloženě alegorii na křesťanství jako C.S. Lewis, ale Středozemě je přesto „dílo od základů náboženské a katolické, zprvu sice nevědomě, ale při redigování záměrně.“ A já už si v hlavě rozvíjel teorie o tom, že Morie která je v Pánu Prstenů jeskyní, zkratkou o které Gandalf Šedoplášť mluví takto: "Přinejmenším je to cesta, kterou od nás bude Nepřítel nejméně očekávat" je symbol Kristova kříže. Gandalf jde tmou a aby provedl ostatní přes uzoučký můstek, sám padne do stínu při souboji s bytostí nemálo pekelnou. V druhém díle trilogie se pak vrací v bílém plášti a tak trochu jiný než dřív**:-).

Ale pak jsem zaváhal - i kdyby to tak Tolkien nemyslel, byla by to zajímavá náhoda. Ale co když už jsem tohle někde slyšel nebo četl? Co když mi o tom říkal sám Honza? Je to jako s melodií, na kterou se snažím v posledních týdnech napsat slova. Mám silný pocit, že tu melodii znám. 

Pointu nemám. Jen lehkou nejistotu smíšenou s radostí, že zase něco - možná znovu - vím. Snad.

*Píšu sice skromně A, ale byl jsem to já. To byl skvělý den!

**Jak každý katolický čtenář Tolkiena ví - Pán prstenů není Lewisovská alegorie. Přesto v Pánu Prstenů jsou křesťanské motivy. Někdo vidí v Gandalfovi, Frodovi a Aragornovi Proroka, Kněze a Krále. Mou úplně nejoblíbenější narážkou je způsob, kterým v Gondoru poznají návrat krále. "Ruce krále jsou ruce uzdravitele". Nebo snad to, že jen žena zabije hada?