Cože to už bude zase popeleční středa?! ACH NE … ZASE PŮST!!! 40 dní a zase se budu muset „ničit“ …

Tyto a podobné věty člověk ve svém okolí určitě zaslechl v mnoha variantách (možná i nám samotným v hlavě taková myšlenka proletěla). Jak mám prožít půst, aby to pro mě nebylo, tak zdrcující. Proč vlastně je tak dlouhý – nestačil by jen Svatý týden...nebo jen Triduum? 

Dnešní doba je hrozně uspěchaná, a i přesto, že v podstatě dnešní mladý má vše o čem se našim předkům ani nesnilo a žijeme si v míru, bezpečí, máme co jíst, kde bydlet, chodíme na koncerty a do kin a je nám často jedno utratit i nekřesťanské peníze za výbornou leč drahou kávu nebo halenku (kterou nepotřebuji a kterých mám doma milion, ale tak přece musím si udržovat nějakou statistiku nových věcí), tak stejně jsme navyklí si celé dny jen stěžovat. Na otázku: „Jak se máš?“ už neodpovídáme dříve již z automatizovaným „dobře“ … ale většinou naší odpovědi předchází hluboké povzdychnutí a zamumlání o tom, že celkem dobře nebo dokonce že „Jo…žiju“.

A jakou to má spojitost s úvodem? S půstem, Popeleční středou atd.? Tak pokračuj ve sledování chodu mých myšlenek.

Bůh nám dal obrovský dar … DAR ŽIVOTA, a to nejen tohoto pozemského, ale: Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (srov. Jan 3.16) → A to už jsme u Velikonoc a vše se nám to začíná krásně spojovat.

Vezměme tuto dobu postní ne jako dobu, že si nemohu dát čokoládu (a moc u toho trpím) … nebo, že si nedám pivo (a opět trpím). Zkusme se zamyslet nad obrovským darem, který od Boha máme – náš život. Položme si několik otázek: „Beru svůj život jako dar nebo jako samozřejmost? Jak se k životu chovám“? Snažme se nepodobat dítěti, které dostane od milujících rodičů autíčko, ale protože je zahrnuto i jinými dary, tak tento dar tak neocení a po pár tvrdých a dobře mířených bouchnutí o podlahu autíčko letí přes místnost do kouta. 

Neničme Boží dar!!!

Napíšu několik rad, několik bodů, jak lze prožít dobu postní (není to jediná cesta a nemusí vyhovovat všem, ale minimálně stojí za uvážení). Snažme se využít šance a jít do postu s nějakým předsevzetím. Zkusme půst prožít, a nejen přežít 😉.

Začněme na sobě pracovat od základů (srov. Mt 7,24-27):

Jak ráno vstávám? Jsem hned otrávený? Nadávám, že už je zase ráno a já jsem ještě více unavený než večer? (pozn. Zeptejte se sami sebe – jak dlouho jsem před usnutím si svítil mobilem do obličeje – kolik drahocenných a potřebných minut spánku jsem brouzdal po Fb a Instagramu aj.) 

Nezapomeň se ráno pomodlit – ne každý je stavěný na ranní chvály z Breviáře a někoho kdo začne rovnou s tímto modlitebním „hecem“ to může být těžké a může ho to hned odradit. Začni jednoduše. Sedni si na postel udělej znamení kříže a řekni: „Bože díky za tento den, který jsi mi dal. Půjdeš se mnou prosím do školy?“ (popř. práce, ke zkoušce, na hřiště, do hudebky, na oslavu narozenin …)

Poté jdi a uprav se v koupelně – ať nevypadá, že máš právě po desáté noční šichtě v řadě. Jde s tebou Bůh, tak mu nedělej ostudu 😉.

Nezapomeň – na otázky tvých spolužáků: „Jak se daří? Jak se máš?“ – odpověz sice po pravdě, ale s trochou více života, než jak to děláš jindy 😉.

Zkus se během dne alespoň na chvilku (místo TV a PC) zadívat na kříž – nemusíš meditovat hodiny …stačí si najít 5 minut během dne a sednout si naproti kříži (5 minut si najdeš i kdybys byl ten nejvíce vytížený horník, který maká přesčasy) – neboj si vzít růženec do ruky a v duchu projít celý den: „Bože díky za tohle … děkuji, že jsi mi pomohl v tomhle testu … sice jsem se pohádala s mou nej. kámoškou, prosím svěřuji ti to – vkládám ti to do rukou postarej se prosím o to.“ 

Nezapomeň jít včas spát a nesviť na sebe mobilem tak dlouho 😉 nejsi nějaká „Bio zelenina“, aby ses musel ozařovat světlem.

Toto jsou základní rady – v kreativitě u osobních dodatků se meze nekladou.

Tak se nezapomeň usmívat a svou dobu postní vezmi – ne jako dobu odříkání, ale naopak dobu, kdy máš čas budovat svůj vztah s Bohem. Nenech si tento půst utéct – začni hned na začátku a já ti slibuji, že když prožiješ 40 dní s Bohem o trošičku … o ždibec více než normálně, tak Velikonoce prožiješ jak nikdy a Bůh ti dá poznat svoji lásku a věř, že Bůh i když je všemohoucí, tak přesto jednu věc neumí – šetřit s láskou na lidech. Bůh tě miluje a ptá se tě jako sv. Petra: „Miluješ mne?“ (srov. Jan 21, 16)

Stačí, když po pravdě řekneš: „Pane ty víš všechno, ty znáš všechny mé kroky a myšlenky, ty znáš všechny mé starosti, ty jsi byl u toho, když jsem nedokázal odpustit, ty jsi byl u toho, když jsem někomu ublížil – Pane nedokážu docenit tvou lásku – nedokážu Tě stejně jako Ty mě tak moc milovat, ale ty víš vše – ty víš, že tě mám rád.“

Přeji Vám dobře prožitou dobu postní a pozdravujte Boha – já ho od vás také pozdravím. 

Marek Poštulka +