Jak to myslíš, že jsem se nikdy nezeptal, jestli smím přivést kamarády na večeři?

Žít si po svém, na konci života se kát a dopadnout lépe než ten, co nikdy pořádně nehřešil. Zní to jako skvělý plán plný neomezené zábavy, napřed té pozemské, a když se omluvíme, tak pak i té nebeské. Někdo si ho nechá ujít, protože si není jist, že včas pozná, že už má vzít zpátečku, někdo proto, že v bezbřehém hřešení nenachází potřebné zalíbení. Ten ráj potom by si ale nechtěli nechat ujít nikdo z nás.

Zdroj: Flickr

Mladší syn poprosí otce o podíl na dědictví. Je to něco, co v té době bylo výrazně nedoporučováno – tedy něco, co asi občas někoho napadlo, ale považovalo se to za velmi neslušné a rozhodně na to nebyl žádný nárok. Dokud otec žije, je majetek jeho. Synové mu pomáhají, a pokud chtějí zpřetrhat pouta, je jen na dobré vůli jejich otce, jestli jim poskytne nějaké prostředky, nebo je nechá jít s prázdnou. Otec z podobenství syna bez prostředků odejít nenechal. Prvorozený syn měl nárok na dvojnásobný podíl než sourozenci, lze tedy předpokládat, že mladší obdržel třetinu majetku otce. S tím se asi dalo hospodařit, kdyby byl člověk prozíravý. Jenže čerstvě získaná svoboda leckoho omámí. Zatímco spořádaně žijícímu bratrovi stačilo dodržovat pravidla převzatá po předcích, ve správný čas sít, ve správný čas sklízet, vyhánět na pastvu a vodit ke studnám, do cizích zemí se odebravší bratr se nemá čeho chytit. Nikdo ho neučil, jak žít trvale udržitelně nespořádaně. Na to zřejmě nejsou chytré knihy ani dnes, kdy jsou chytré knihy na lecjakou neřest.

A tak bratr, kterého pálilo dobré bydlo a který si nevážil toho, co mu mohl otec dát doma, najednou bolestně zjišťuje, co vše mu chybí. To, že slouží pohanovi a líhá s nečistými zvířaty, ho možná ani tolik netrápilo, vždyť do té země odešel dobrovolně. Jenže když člověk nemá k jídlu ani to, co jedí prasata, dojde mu, že jeho cesta nebyla správná, i když své hodnoty ještě pranic nezměnil. Hlad dokáže člověka namotivovat docela snadno. A tak si hříšný a nevděčný bratr najednou uvědomuje, co všechno mu mohl jeho otec nabídnout – dokonce i tehdy, kdy by u něj byl pouhým nádeníkem. Měl by bezpečné místo na spaní a dost jídla. Nejen lusky svatojánského chleba, kterými jsou krmena prasata, ale docela normálního lidského chleba upečeného z obilné mouky. A co teprve mohl mít jako jeho syn: teplou postel, rozmanité jídlo u stolu, možnost podílet se na vedení hospodářství, čas na přátele a pocit bezpečí, že tohle vše bude mít i zítra i pozítří. Nezodpovědný bratr najednou moc dobře ví, co mohl dostat a o co se sám svým jednáním připravil.

A zatím doma žije s otcem starší bratr, neremcá, nikam neodchází, pomáhá, kde je třeba. Spí v posteli a jí u stolu. Možná si někdy vzpomene na mladšího bratra; jestli s lítostí nebo se skrytou závistí, že si dělá, co chce (protože starší bratr neví, že tahle fáze trvala jen chvíli), to se můžeme jen domýšlet.

Mladší bratr se najednou objeví na hranicích pozemku a blíží se k domu. Otec si toho hned všimne a běží mu vstříc. Objímá ho a líbá. Syn toho nezneužívá; vyznává to, k čemu ve svém soužení došel. Jednal špatně, o své místo v otcově domě se sám připravil. Jinde to není lepší, jak se kdysi domníval. Raději bude v otcově domě posledním sluhou, ale už nechce žít jinde. To, co otec dává nádeníkům, je lepší než to, čeho syn dokáže dosáhnout bez otce.

Otec ho jakoby neposlouchá. Chová se, jako by se z dalekých cest vrátil milovaný syn, který šel plnit jeho úkol. Nevyčítá, nenavrhuje trest. Nabízí čistý a krásný oděv, prsten a boty a nevídanou hostinu, vrací tedy svého mladšího syna na původní pozici ve svém domě.

Mladší syn je z toho určitě překvapený, stejně jako služebníci. Nejvíc je ale překvapený starší bratr. Možná je sám zaskočený vzdorem, který to v něm budí. Proč je jeho bratr, který všechny zradil a urazil svým odchodem, vítán takovými dary? On nikdy nedostal ani kůzle a kvůli bratrovi se zabíjí tele? On celé roky dře, dělá vše, co si otec přeje, a nikdy si se svými přáteli žádnou hostinu neuspořádal. Proč má být vystrojena kvůli někomu, kdo nic nedělal, jen se otrhaný a bez haléře vrátil, protože má hlad?

Mladší syn zjistil, co všechno mu může otec dát. Starší syn ne. Žil vedle otce, nic mu nechybělo, ale také o nic neprosil. Nepodíval se na otce hladovýma očima, prostě dělal, co se mu řeklo, a bral, co se mu dávalo. Neuvědomoval si, jak mnoho dostává a o kolik víc může dostat, když si troufne prosit.

Člověk si silněji uvědomuje, co mu chybí než to, co má. O puse plné zubů nevíme, ať mluvíme nebo jíme. Stačí, aby nám jeden chyběl, a strhne to veškerou naši pozornost. Dokud si nezažijeme zánět zubu a pak úlevu, když nám zub vytrhnou, nenapadne nás děkovat za zuby, na které nemusíme myslet. Tak bývají lidé, kteří v životě hodně zkusili, vděčnější než ti, kteří žili vždy bez starostí. Záleží to ovšem na nás, jestli svou pozornost omezíme na plnění otcových pokynů a dobrý pocit z toho, že nerevoltujeme, nebo zda si zkusíme každý den připomínat, co vše dostáváme, a nebudeme se bát poprosit o víc a pak se víc vděčně radovat. Všichni máme na ruce synovský prsten a pro všechny je prostřena hostina. Jestli se nedostavíme, protože jsme nepochopili, že jsme zváni, není to způsobeno tvrdostí našeho otce.

 

 


 

Liturgické texty na 11.9.2022

24. neděle v mezidobí

B> 1. ČTENÍ Ex 32,7-11.13-14
Hospodin se slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
   Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, přivodil si zkázu. Uhnuli brzo z cesty, kterou jsem jim přikázal. Ulili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: Izraeli, to je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země."
   Hospodin řekl dále Mojžíšovi: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ."
   Mojžíš konejšil Hospodina, svého Boha, slovy: "Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a mocnou rukou z egyptské země?
   Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu a zdědí ji navěky.”
   A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu. 

Žl 51(50),3-4.12-13.17+19
Odp.: Vstanu a půjdu k svému Otci.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Odp.

2. ČTENÍ 1Tim 1,12-17
Kristus přišel, aby zachránil hříšníky.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
   Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli dříve jsem byl rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši.
   Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života.
   Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému bud čest a sláva na věčné věky. Amen.

EVANGELIUM Lk 15,1-32
V nebi bude radost nad hříšníkem, který se obrátí.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi!"
   Pověděl jim tedy toto podobenství: "Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.'
   Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují.
   Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.'
   Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil."    Dále řekl: "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
   Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k své mu otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil.
   Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.'
   Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přived'te vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
   Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená.
   On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a. nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu.
   Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
   Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "
 

Zobrazeno 398×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.