Kolik zubní pasty prodá člověk se zkaženým dechem?

Hospodin si mě vyvolil. Pán Ježíš za mě umřel. Zvlášť konvertité mohou těžce balancovat na hranici mezi hrdostí a pýchou. Kazatelé apelují, abychom své křesťanství prožívali jako vztah, ne jako světonázor. Jenže vztah s sebou nese emoce, emoce pozitivní i ty problematičtější. Vždyť i sám Bůh o sobě říká, že je žárlivě milující. On jistě umí žárlit ku prospěchu světa, my už méně. A přitom k tomu máme sklony. Vybral si mě! Tohohle a támhletoho ne a mně to dělá radost! 

 

Zdroj: aazdravi.cz

 

Jenže by mi to asi radost dělat nemělo. Vyvolený národ Starého zákona to měl jednodušší. Vyvolený byl on, ostatním se dostává požehnání skrze něj, pokud obě strany dělají, co po nich Hospodin chce. Připojit se k vyvolenému národu lze obtížně a rozhodně není mezi úkoly židovského národa, aby ostatní přesvědčoval, že se k němu mají přidat. Respektovat Hospodina, to ano. Stát se Židy, to ne. 

Když se na starozákonní příběhy podíváme očima okolních národů, tak nám jich musí být líto. Nikde se nemluví o tom, že jejich praotcové dostali stejnou nabídku jako Abraham, jen ji odmítli. Nikde se jim nenabízí „druhé kolo“ přijetí smlouvy, Hospodin neříká „Testování proběhlo, ověřil jsem, že to funguje, tady to podepište a přidejte se k nám, jsme nejlepší.“ Hospodin si vybral a ostatní jsou odsouzeni do role kulis. Dost neekonomické zacházení s lidmi, že? Stvořit svět a na něm spousty lidí, ale to vše jen kvůli jedné skupince, která si má s Hospodinem vybudovat pořádný vztah. Když mi nebudete zcela důvěřovat, koukněte, jak dopadnete, povodeň, oheň, zemětřesení. Naštěstí dívat se na biblické příběhy očima vedlejších postav je něco, co se z principu dělat nemá, není to „jejich příběh“. Musíme důvěřovat, že tam, kde nejde „jen“ o literární dílo a kde figurovali skuteční lidé, existovala cesta i pro ně. Jen ji nepotřebujeme znát.

Ježíšem začíná nový způsob života ve světě. Nestačí být věrný Hospodinu, cítit závazek za to, co pro můj národ udělal, a dodržovat jeho příkazy. „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Vyvolený národ se ocitá – z našeho pohledu – na vedlejší koleji. Dál jdou ti, kteří přijali verzi číslo dvě. Hospodin otvírá svou nabídku pro všechny. 

Na jednu stranu je to důvod k radosti. Zdá se to mnohem logičtější. Stvořitel všech nabízí spásu všem. Neplýtvá lidmi jako kulisami. Někdy se ale zdá, že židovský „rodinný podnik“ funguje lépe. Abraham je praotec nejen duchovně, ale lze věřit tomu, že i fyzicky. Náš národ vyvedl Hospodin z Egypta. Nám dával na poušti manu. Nás chránil před cizími národy, a i když nás zkoušel, nakonec nás vždy dovedl domů. Křesťan balancuje na hraně. Co z těch příběhů si smí přivlastnit? Kde je důvod k vděčnosti a kde už bere z cizího? Dobře je to vidět, když se podíváte na současné příslušníky těchto náboženství. Židé, tolikrát dovedeni takřka k záhubě, jsou plni radostné důvěry. Křesťané balancují mezi pýchou na svou jedinečnou vyvolenost a depresí, že nedělají dost a spásu si nezaslouží. Židé bez Evangelia jsou často radostnější než křesťané s Dobrou zprávou.

Po internetu koluje smutný vtip, srovnávající přístup k učitelům před padesáti lety a dnes. V době dřívější je za pětku kárán žák. V době současné je za žákovy chyby rodiči peskován učitel. Je to kreslený vtip a pravda je pochopitelně někde uprostřed. Učitel je skutečně spoluzodpovědný za žákovy výsledky. A křesťané jsou spoluzodpovědní za ty, kteří Dobrou zprávu dosud neslyšeli, tedy neslyšeli ji v pro sebe přijatelné podobě. Stejně jako učitel nemůže čekat, že jeho žáci budou vyhrávat olympiády, aniž by se on musel snažit, a stejně jako by bylo perverzní, kdyby se opájel radostí, že on umí vyjmenovaná slova a jeho žáci ne, héééč, tak křesťan nemůže být hrdý na svůj vztah s Bohem, pokud svým životem neumožňuje vstoupit do tohoto vztahu i lidem kolem sebe. 

Je správné mít radost ze vztahu, který s Bohem mám. Já, Pepička, tady a teď. My, farnost v Zelené Lhotě, v červnu roku 2021. My, křesťané v dvacátém prvním století. Nežijeme ovšem ten vztah správně, pokud se cítíme lepší tam, kde bylo naším úkolem otevřít oči druhému a stát po jeho boku. A je nesmysl chtít to dělat opačně než Hospodin. Ten napřed vyvedl svůj národ z Egypta a pak mu dával přikázání. Svazovat lidi pravidly můžeme jen do výše své lásky. Což není výzva k rušení pravidel, ale výzva k pěstování lásky. Nesnižuji se k zaslepenému hříšníkovi se seznamem podmínek, za jakých se k nám smí přidat. Zprostředkovávám druhému lásku, která není ze mě, ale z Ducha. Není to moje milost, kterou prokazuji druhému, je to Milost, kterou měl pro lidi připravenou Bůh od počátku světa. Blahosklonnost do našeho vztahu k okolí nepatří; tam patří jen sourozenecká láska. Láska, která čerpá z lásky Otcovy. Bez ní nám ta radostná důvěra nikdy úplně nepůjde.

 


 

Slavnost Nejsvětější Trojice

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40
Je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného bohu.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."


Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.
Dostali jste ducha těch, kdo byli přijatí za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče!

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.


EVANGELIUM Mt 28, 16-20
Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

Zobrazeno 223×
komentáře
Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.