Můžeme si jen představovat, kolik dalších Wozniaků, Michelangelů a Kingů nikdy neuskutečnilo, nezveřejnilo nebo ani nepředstavilo své originální nápady v užším kruhu známých, protože prostě neměli tu příležitost nebo se nedostali dostatečně do středu zájmu. Samozřejmě, že ne všichni toužíme založit svůj vlastní biznis, stvořit mistrovské dílo, změnit západní myšlení nebo vést hnutí za lidská práva, ale všichni můžeme mít nějaký nápad jak zlepšit své pracoviště, školu, poměry v obci. Mnoho z nás bohužel váhá s tím podniknout kroky, které jsou k realizaci toho nápadu potřeba. Známý je postřeh ekonoma Josepha Schumpetera, že originalita je akt kreativní destrukce. Trvat na novém systému často vyžaduje destrukci starých způsobů, a my se často držíme zpátky, protože se bojíme, že se s námi člun převrhne. Více než 40% ze skoro tisícovky vědců zaměstnaných v americkém Úřadu pro kontrolu potravin a léků se obávalo, že pokud by se na veřejnosti zmínili o bezpečnostních zájmech, následovala by nějaké forma odplaty. Ze zhruba čtyřiceti tisíc zaměstnanců jedné technologické společnosti nepovažuje za bezpečné zmiňovat se v práci nahlas o nonkonformistických názorech. A v průzkumu mezi zaměstnanci v poradenských a finančních službách, médiích, farmaceutickém průmyslu a v inherentních společnostech vyplývá, že 85% by raději mlčelo o nějakém vážném problému, než ho oznámilo svým šéfům.

Když jste měli naposledy skvělý nápad, co jste udělali? Přestože dnešní doba přeje individualismu a jedinečnému sebevyjádření, prahne po dokonalosti a má hrůzu ze selhání, většina z nás se raději přizpůsobí, než by vyčnívala. ,,Ve věcech formy a stylu plujte s proudem. Ve věcech principů a zásad stůjte jako skála," radil Thomas Jefferson. Tlak na to, abychom uspěli, nás vede k tomu, abychom se chovali opačně. Většina se snaží být originální povrchovým a jednoduchým způsobem - uvážou si motýlka, obují si zářivě červené boty - a přitom se vyhýbá riziku, které obnáší pravá originalita. Když dojde na vznešené ideály, které nosíme ve svých hlavách a stěžejní hodnoty, jež chováme ve svých srdcích, staneme se sami sobě cenzory. ,,V životě nacházíme tak málo originality," stěžuje si proslulá americká obchodnice Mellody Hobsonová, protože lidé se podle ní bojí ,,mluvit nahlas a vyčnívat z davu". Ale jak je to tedy s lidmi, jejichž originalita překročila onu pověstnou mez snění až k opravdovým činům?

Aby byl člověk originální, musí někdy značně riskovat. Tohle přesvědčení je do naši kulturní psyché vryto tak hluboce, že nás zřídkakdy napadne zakázat si takto přemýšlet. Obdivujeme astronauty jako Neila Armstronga nebo Sally Rideovou za to, že měli ten ,,správný náboj" - odvahu opustit jedinou planetu, kterou kdy lidé obydleli, a troufli si do pustého vesmíru. Oslavujeme Mahátmu Gándhího, Martina Luthera Kinga jr. a jim podobné, kteří byli tak posedlí svým přesvědčením, že neváhali obětovat život za morální zásady, jež jim byly svaté. Idealizujeme si ikony typu Steve Jobse a Billa Gatese za to, že měli dost odvahy opustit školu, vsadit všechno na jednu kartu a zavřít se v garáži, aby zhmotnili své technologické vize. 

Když žasneme nad příběhy originálních jedinců, kteří svou kreativitu neubíjeli a hnali svět ke změně, často si říkáme, že jsou asi z jiného těsta než my. Podobně jako je o některých lidech známo, že jejich genetická výbava je chrání před rakovinou, obezitou nebo HIV, myslíme si o těchto velkých tvůrcích, že se narodili s biologickou imunitou, která je chrání od pocitu, že je něco riskantní. Asi byli stvořeni, k tomu, aby vítali nejistotu a ignorovali společenské posvěcení  - jako by jim prostě nezáleželo na tom, kolik je budou jejich nonkonformní postoje stát, jak o tom přemýšlejí ostatní. Byli předurčeni k tomu, aby z nich byli obrazoborci, rebelové, revolucionáři, potížisté, podivíni a protivníci odolní vůči strachu, odmítnutí a výsměchu. 

Slovo podnikatel, tak jak ho poprvé použil ekonom Richard Cantillon, doslova znamenalo ,,ten, kdo podstupuje riziko". Když se začteme do příběhu společnosti Warby Parker, zaznívá v něm toto téma velmi čistě a jasně. Stejně jako všichni ostatní tvůrci, inovátoři a hybatelé pokroku tito čtyři změnili svět, protože se odvážili věřit v neuvěřitelné. Ale koneckonců, kdo nic nezkusí, nic nezíská. Nebo ne?

In: Adam Grant: Originály - Jak nonkomformisté hýbou světem, 2016