Král Ezechiáš se roznemohl k smrti. Přišel k němu prorok Izaiáš, syn Amosův, a řekl mu: „Tak praví Hospodin: `Učiň pořízení o svém domě, neboť zemřeš a nebudeš živ.'„ Tu se Ezechiáš obrátil tváří ke stěně a modlil se k Hospodinu: „Ach, Hospodine, rozpomeň se přece, že jsem žil věrně a s celým srdcem v tvé službě. Dělal jsem, co ti bylo milé!“ A Ezechiáš propukl v hlasitý pláč. Tu Hospodin oslovil Izaiáše a řekl: „Jdi a řekni Ezechiášovi: `Tak praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Nuže, přidám k tvému věku ještě patnáct let. Z moci asyrského krále vysvobodím tebe i toto město a ochráním ho.'„ Izaiáš poručil vzít koláč z fíků a namazat jím vřed, aby se král uzdravil. Ezechiáš řekl: „Jaké je znamení, že budu moci vstoupit do Hospodinova domu?“ Izaiáš odpověděl, že Hospodin vyplní, co slíbil. Z  prvního čtení (Iz 38).

Události, které se zde popisují, spadají do posledních roků 8. století př.Kr., do doby panování krále Ezechiáše. Vyprávění o těžké nemoci, která krále postihla, a o jeho zázračném uzdravení na Izaiášovu přímluvu, dává vyniknout důvěryplnému vztahu Ezechiáše k Bohu a k prorokovi, který je uznáván za hlas Hospodinův. Na oznámení blízké smrti reaguje král vroucí prosebnou modlitbou, která se úspěšně dovolá Božího milosrdenství. Ezechiáš se uzdravuje.

Z evangelia (Mt 12,1-8): V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst. Farizeové to uviděli a řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!“ On však jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží? Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny? Říkám vám, že zde je někdo víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená: `Milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Evangelista Matouš v tomto úryvku popisuje jeden z častých sporů mezi Ježíšem a farizeji, pokud jde o zachovávání sobotního klidu. Mojžíšův zákon předepisoval, že v sobotu, jako v povinném dnu odpočinku, zasvěceném Bohu, je třeba se zdržet jakékoliv práce, i zvláště naléhavé, jako je práce na poli v době orby a sklizně. Ježíšovo tvrzení: „Syn člověka je pánem nad sobotou“ má šokující dosah. Především říká, že Ježíšova autorita je v důsledku jeho synovského vztahu s Bohem Otcem, jemuž se vzdávala čest svěcením soboty, je vyšší než autorita Mojžíšova. Jen Ježíš jako Syn Boží může stanovit, co je dovoleno a co dovoleno není. On jako ten, kdo lidem zjevil lásku Otce,  sděluje, že mezi požadavkem lásky a Zákonem nesmí být rozepře. Neboť Hospodin si přeje: „Milosrdenství chci. A ne oběť“. 

Odkaz  na    liturgické texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova na  pátek 15.7.2022.  

1. čtení: Iz 38,1-6.21-22.7-8

Mezizpěv:  Iz 38, 10.11.12abcd.16 , odpověď: Ty, Hospodine, jsi zachránil mou duši, aby nezahynula.

Evangelium: Mt 12,1-8