Víra v existenci  Boha  je v moderním světě často považována za překonanou záležitost, která dříve měla funkci vysvětlovat  jevy nevysvětlitelné. Víru dnes vytlačuje věda, která si dělá právo na to vysvětlit vše. Jenže stále zůstávají oblasti, kam věda nemůže. Vědci říkají, že je jen otázkou času, kdy věda bude na takové úrovni, že vysvětlí veškerý svět kolem nás. Čím dál častěji se však ozývají hlasy o tom, že nelze celý svět rozumem pochopit, že existuje nějaká vyšší duchovní oblast, která je nad námi. Do lidského srdce je vepsána touha po Bohu, protože člověk je stvořen Bohem a pro Boha. Vyšli jsme z něj a máme v sobě tužbu se k němu vrátit. Bůh nepřestává člověka přitahovat k sobě a jen v Bohu nalezne pravdu a štěstí, které neustále hledá."Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." (Žid 11,1).

V průběhu dějin lidé vyjadřovali své hledání Boha ve svých náboženských představách a v náboženském konání. Ani samotný odklon některých lidí od Boha v poslední době není ničím jiným, než hledání jiného náboženství a uvědomováním si, že člověk bez Boha stejně být nemůže. Bez něj nedokáže rozumět ani sobě  samému. Bůh nám vložil do srdce touhu hledat ho a nalézat. Svatý Augustin říká: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ Tuto touhu po Bohu nazýváme náboženstvím. V podstatě je možno člověka definovat jako bytost náboženskou. Hledat Boha je pro člověka zcela přirozené. Veškeré lidské pátrání po pravdě a štěstí je ve skutečnosti hledáním toho , co je v plnosti nese, co je zcela naplňuje, co je jim plně ve službě. Člověk se stává plně sám sebou až v okamžiku, kdy nalezne Boha. „Kdo hledá pravdu, hledá vědomě či nevědomky Boha“ (sv. Edita). Takové hledání vyžaduje od člověka úsilí jeho rozumového nadání, jeho dobrou vůli a účast církve, která ho při jeho hledání povede.

Člověk může na „hluboké spojení s Bohem“ zapomenout, popřít je, dokonce je i z různých důvodů výslovně odmítnout.Takové postoje mohou pocházet z nejrůznějších příčin. Ze vzpoury proti přítomnosti zla a utrpení ve světě, z náboženské neznalosti nebo lhostejnosti, v důsledku upřednostnění touhy po světských radostech a bohatství,  ze špatného příkladu jiných věřících, ze strachu hříšníka před Bohem, působením myšlenkových proudů,  zaměřených proti náboženské víře a církvi. Ani v  takových případech však Bůh nepřestává volat každého člověka  a hledat  ho, protože chce, aby žil a našel štěstí.