V době, která zahlcuje informacemi a událostmi, není od věci dopřát si jednou za čas prostor a čas na uspořádání myšlenek. Řada klášterů nabízí ubytování v pokojích vyhrazených pro hosty s možností strávit nějaký čas v samotě. Někde je možné zúčastnit se i mše nebo společné modlitby. Nečekaná porce náhlé samoty a ticha nicméně může být pro člověka bez předchozí zkušenosti obtížně stravitelná. Proto jsou čím dál oblíbenější kurzy duchovních cvičení. Ty nabízejí podporu a doprovázení. 

Podobné kurzy jsou užitečné i proto, že při nich člověk zažije ticho s ostatními lidmi. To si v běžném životě dovolíme málokdy. Názorové rozdíly, pocity, zážitky prostě potřebujeme sdělit. Jenže někdy je lepší zpracovávat věci potichu, prostě jen být vedle někoho, aniž bychom museli nahlas vyslovit, co všechno nám běží hlavou, případně tělem. 

Dopřát si ticho s ostatními lidmi obecně moc neumíme. Snadno začneme mít pocit, že by bylo vhodné něco říct, podpořit druhého anebo se ujistit o tom, že si rozumíme. Přitom je ticho důležité ve většině náboženských tradic. V té křesťanské je mlčení úzce spojené s řády trapistů, cisterciáků nebo karmelitánů. Není to ale jen nástroj pro řeholnice a mnichy. 

„Ticho neexistuje v našem životě jen kvůli sobě. Směřuje k něčemu jinému. Mlčení je matka řeči.“ 

Thomas Merton: Žádný člověk není ostrov 

Tiché cesty

Jedním z míst, která se tichu věnují a učí různé cesty, jak ho propojovat se životem v současnosti, je Kolínský klášter. Nabízí různé typy kurzů, které vedou ke ztišení. Jde to přes filmy, tělesné cvičení, práci s hlasem, v propojení se současnými psychologickými prostředky anebo jen v tichém sezení. Klíčovou součástí kurzů je právě pobývání v tichu, nejčastěji ve skupině při společném sezení, jindy o samotě v zahradě, pokoji nebo v přírodě. 

„Mnozí uznávají, že modlit se znamená víc než jen pronášet slova, že ztišení a naslouchání jsou také důležité. Chybí však pochopení pro to, že klidu a ztišení je třeba se učit. Není to jen vnější nebo vnitřní prostor, do nějž se čas od času noříme, abychom byli Bohu blíž, nýbrž životní postoj a zároveň cesta.“     

Jan Šedivý: O kontemplaci 

Kurzy většinou začínají společnou večeří, kde se člověk dozví, jak s tichem zacházet a jak ho vytvořit. Běžná pravidla komunikace tady na chvilku přestávají platit. Během kurzů není potřeba se zdravit, povídat si, přát si dobrou chuť, úslužně si všimnout, co zrovna u stolu potřebuje váš soused. Dokonce se to přímo nedoporučuje. Spousta drobností, které jinak patří k dobrému vychování, se na pár dní odloží stranou. Je dovoleno stáhnout se a ostatní prostě neřešit. Jakkoli neohleduplně to může působit, zmíněné malé změny pomáhají dostat se k sobě, k vlastnímu vnímání a prožívání, umožňují na chvíli vystoupit z vnějšího světa našich sociálních návyků a vztahů, a ponořit se hlouběji. 

„Běží-li náš život v neužitečných slovech, nikdy nic neslyšíme v hloubi svého srdce, 

kde v mlčení žije a promlouvá Kristus.“  

Thomas Merton: Žádný člověk není ostrov 

Několik tváří ticha

Kurzy začínají večer. Některé jsou na víkend, a pokud člověk touží po větší porci ztišení, může přijet i na pětidenní nebo celotýdenní kurz. Sympatické je, že nejdřív dostanete večeři, jednoduchou, ale zato čerstvou. Po ní následuje krátké uvedení do kurzu a pak už je prostor na ticho. Další dny mají pravidelný rytmus, začíná se před snídaní, někdy rovnou modlitbou, jindy fyzickým cvičením. Po snídani následuje krátká pauza a pak společná tichá práce. V zahradě i v domě se vždycky něco najde. Ale ani tady nejde jen o pomoc domu, hlavním cílem práce je trénink. Udržet si v sobě ticho a přitom vykonávat obyčejnou manuální práci není vůbec snadné. Nejspíš proto následuje po pracovní části zase část věnovaná sezení v tichu. Po něm už je (někdy bohudíky:-)) oběd a siesta. Zalézt si do postele patří k doporučeným způsobům jejího využití. Odpolední část tichého sezení se neobejde bez pořádné kávy. Někdy je součástí kurzu také možnost zúčastnit se mše. A když se člověku podaří nepropadnout malomyslnosti z vlastní neschopnosti udržet si na chvíli ve své hlavě ticho, dostane za odměnu výbornou večeři. Po večeři přichází (zcela nečekaně) ještě poslední večerní část věnovaná setrvávání v tichu, někdy je spojená s adorací, jindy je možné zajít si na některou část programu do kaple. 

Kaple v Kolínském klášteře nemá klasické lavice, v místnůstce před ní si můžete vybrat židli nebo klekátko a hlavně deku. Tu lze využít více způsoby. Pokud zrovna máte pocit, že prostě potřebujete v kapli zůstat déle, dá se využít i jako přikrývka. Takže se vám může stát, že při vstupu do kaple najdete několik zabalených lidí, kteří vypadají jako malé domečky. Pobyt v kapli je zcela volitelný, ale málokdy je úplně prázdná.

Pokud se člověk rozhodne pro jakýkoliv kolínský kurz, zjistí, že pravidelné časy strávené v tichu budou tvořit velkou část jeho dne. To neznamená, že si s sebou nemůžete přibalit někoho, koho znáte. Jen nepočítejte s tím, že s ní/m pobyt prošvitoříte. Možná ho ale poznáte líp, než byste čekali (a nejspíš se dozvíte i něco o sobě). Protože ztišení může mít občas nečekané účinky, je součástí každého kurzu duchovní doprovázení. Když se učíte plavat, může se záchranný kruh hodit. 🙂

„Vnímal jsem, že pro mne začínají být důležité chvíle ticha. Tušil jsem, že při odkládání myšlenek se děje něco významného, ale nebyl jsem schopen to pochopit. Nevěděl jsem proč, ale byl jsem přesvědčen, 

že se zabývám něčím, co má hluboký smysl, který mi jinak v mých denních starostech uniká.“  

Jan Šedivý: O kontemplaci 

Univerzální nástroj

Oproti podobným místům má Kolínský klášter jednu velkou výhodu. Je otevřený pro všechny. Třeba i nevěřící nebo ty, pro které je obtížné ztotožnit se s konkrétní církví.

Všem, kdo se k víře hlásí, nabízí možnost dotknout se jejích kořenů, a díky své otevřenosti prožít ticho i s těmi, kdo to “mají trochu jinak”, a přesto také hledají, jak dobře žít. 

Když si dovolíme vstoupit do ticha, můžeme se setkat se sebou tak, jak se někdy ani sami neznáme. A také zakusit radost ve skupině, která společně mlčí. 

„Období zvláštní vnímavosti pro hodnoty duchovního života se v dějinách čas od času opakují.“ 

Tomáš Halík

Jako bonus pak zůstává působivá klášterní zahrada, která nabízí zákoutí, kde člověk může čerpat a vnímat krásu světa kolem nás. Pokud se potřebujete dostat pod povrch toho, co nás každodenně zahlcuje, zkuste si dopřát prostor a čas třeba v Kolíně anebo jinde. Blížící se začátek půstu můžeme vnímat jako výzvu, jak zajet na hlubinu a naučit se propašovat kousek ticha i do našeho hlučného světa. 

Autorkou textu a fotografie je Petra Švecová.