„Nemůžeš říkat slepej, nemůžeš říkat ani nevidomej, je to člověk s oční vadou! A taky není chromej, ale s omezením pohybu. Ta nemoc ho nedefinuje. Je to normální člověk a jen má nějaký problém. Kdyby se toho problému zbavil, byl by to pořád ten stejnej člověk. Taky jsou lidi s duševní nemocí. A se závislostí. I té se dá zbavit. Když teda ten člověk chce. Většinou nechce. Ale neříkej mu závislej člověk, to je hnusný!“

Člověk. Nešťastný člověk. Šťastný člověk. To se letos ještě říkat smí. Napřesrok to možná bude člověk s pocitem štěstí. A člověk bez pocitu štěstí? Člověk se smutkem? Kdo ví. V jedné synagoze byl člověk posedlý zlým duchem. Běžně si posedlost představujeme jako epilepsii. Člověk svíjející se v křečích na zemi s pěnou u pusy. Zároveň označení „posedlý“ odděluje člověka a jeho postižení. Netvrdíme, že se ten člověk chce válet po zemi, ale že ho něco nebo někdo na zem sráží. Člověk nechce být posedlý, nechce se válet, rád by se toho, co s ním mlátí o zem, zbavil. Jenže zlý duch člověka dobrovolně neopustí.

Někdy podobná slova použijeme i dnes. Ne tehdy, když se svíjíme v křečích, ale když nás cosi negativně ovlivňuje; pokud se nebojíme pathosu, můžeme mluvit o zlém duchu. Něco nás svádí a nějaká jiná část našeho já si zachovává odhodlání nepodlehnout. Sváří se to v nás. Já nejsem zlý, to mě něco, co není mou součástí, ke zlému přitahuje. Když tak mluvíme o druhém, dáváme tím najevo, že víme o jeho boji, že víme, že nechce jednat špatně, že není zlý. Pokud ovšem mluvíme o někom, jehož chování nebo názory se nám nelíbí, můžeme ho stejnými slovy naprosto ponížit. „Asi jsi posedlý,“ pak znamená „neberu tvé postoje vážně.“

Ježíš přišel do synagogy učit. Lidé mu naslouchali a byli nadšení. Bylo to mnohem lepší než to, co byli zvyklí slýchat. A najednou se tam kdosi rozječel: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit?“ Stačila pouhá Ježíšova přítomnost, aby se zlý duch cítil nekomfortně. Iniciativu nevyvinul postižený člověk ani jeho blízcí, uzdravení nenabídl ani Ježíš. Zlý duch sám nesnesl přítomnost toho, kdo měl moc ho vyhnat. Přitom to byl duch, kterému nevadilo, že jím ovládaný člověk jde do synagogy – to bychom od zlého ducha nečekali. Nenutil „svého“ člověka dělat něco zlého, dotyčný neubližoval ani sobě, ani druhým. Kdyby duch vydržel potichu, snad mohl zůstat, kde byl. Jenže nevydržel, prozradil sebe a prozradil i Ježíše. „Jsi Svatý Boží!“ ječel. A tak přišel o svůj domov. „Mlč a vyjdi z něho,“ řekl ten, který měl moc vyhánět zlé duchy, a duchovi nezbylo než poslechnout.

Ten člověk nebyl zlý. Byl to člověk trápený zlým duchem. Zlého ducha lze vyhnat a zůstane člověk bez trápení. Kde končí zlý duch a kde začíná člověk se poznalo, jakmile byl blízko ten, kdo má moc, kdo je Svatý Boží. V jeho přítomnosti se zlo samo ukázalo, samo se označilo, samo oddělilo. Člověk posedlý zlým duchem byl uzdraven před zraky mnoha lidí, aby se všichni dozvěděli, kde hledat pomoc.

Slyšeli jsme, že někteří vypočítaví lidé odkládali křest na chvíli svého umírání, aby už nestačili zhřešit. Život bez hříchu nevypadá tak atraktivně jako život s hříchem – alespoň dokud se díváme zhnisanýma, neuzdravenýma očima. Vzdát se toho, co nám škodí, nebývá snadné. „Bez cigaret bych to nebyl já.“ Jenže co jsou cigarety proti tomu, co škodí naší duši. Zavíráme oči, nechceme to vědět. Nechceme se ničeho vzdát. Je snazší sami sebe přesvědčit, že bez téhle touhy, bez tohohle zvyku bychom to už nebyli my. Nemocné oko nebo ochrnutou nohu dokážeme vnímat jako něco přidaného, špatné náklonnosti jsme připraveni hájit jako svou nedílnou součást. 

Uzdravit lze jen to, s čím jdeme za lékařem, to, co je předloženo k uzdravení. Jen to, co si nenárokujeme jako část našeho já. To, s čím si troufneme přijít k rentgenu milosti, čeho jsme ochotni se vzdát. Nechceme, aby ostatní zlehčovali naše postoje, ale tím spíš je naším úkolem snažit se poznat, co nám prospívá a co nám škodí. Víme, že když přijdeme blíž k tomu, který má moc, možná nás něco opustí. Držíme se zpátky, ostýcháme se žádat o uzdravení. Riskovali bychom, že přijdeme o to, s čím zatím nejsme připraveni se rozloučit.
 

4. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20
Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v jeho ústa.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' " 

Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35
Panna se stará o věci Páně, aby byla svatá.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

EVANGELIUM Mk 1, 21-28
Učil je jako ten, kdo má moc.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.