Také jsem o tom mnohokrát přemýšlel.Když jsem duchovně dozrál,nestydím se lidem říci,co k nim cítím,nabídnout přátelství.Jen někteří to tu berou,jako obtěžování.Když se přetrhne nit komunikace mezi přáteli,někdy se bojím ji obnovit abych náhodou někoho neobtěžoval,jak mi to tu některá psala.Potom nevím,na které straně je chyba.Hlas lidu tvrdí,že na mé.Proto tu píši vzácně.Je to škoda nebo dobře?

Slovo přátelství, přítel je pro mě hodně důležité a jsem ráda, že pár přátel, těch opravdových přátel, mám.

I já ty své přátele počítám,přemýšlím o nich.Potřebuji některého tady a ted,jenže máme k sobě daleko.Naštěstí tu mám širší rodinu,kde se všichni máme rádi.Jsem tu 14 dní na Šumpersku ale cítím,že nebudu ani tady bez přátel.Díky Bohu.

Martinko,dobře vystihuješ své chvíle v životě,své prožitky.Je to sice pouze pro ty,co vydrží u tvého psaní a není jim líno poznávat své bližní,mít touhu je pochopit.Jelikož vím,že naším úkolem je milovat a poznávat,tak se tomu s chutí věnuji.Jsou lidé,které vstřebávají krásně prožité chvíle a potom jsou ti,které tyto chvíle vytváří a mají radost,že se jim to povedlo.Velice si takových lidí vážím.Proto ti píši díky.Jsem rád,že žijeme ve stejné době,že se popřípadě můžeme i setkat a utvořit společně nejednu krásnou chvíli.