Ach můj milovaný Vesmíre, stačilo nějakých 23 hodin u Tebe a jsem takřka rozpuštěn. "Dobrý Bože, bude tak vypadat i můj konec? Budu podobně jako v pondělí cítit mrazení a silný pocit návratu domů. Pak ten Tebou připravený, naprosto úchvatný západ slunce. Hleděl jsem na něj z kostela otevřenými dveřmi - horizont ozářený posledními paprsky, neskutečná směs barev v oknech a já stál za oltářem úplně ohromen, bez otázek. A pak příchod do domu - úsměvy, objetí, přijetí, podaná ruka. Večer rozhovor, smíření s Tebou a Eucharistie..."
Přátelé, Boží království je opravdu mezi námi. Čas od času se nám… Zobrazit více

Ach můj milovaný Vesmíre, stačilo nějakých 23 hodin u Tebe a jsem takřka rozpuštěn. "Dobrý Bože, bude tak vypadat i můj konec? Budu podobně jako v pondělí cítit mrazení a silný pocit návratu domů. Pak ten Tebou připravený, naprosto úchvatný západ slunce. Hleděl jsem na něj z kostela otevřenými dveřmi - horizont ozářený posledními paprsky, neskutečná směs barev v oknech a já stál za oltářem úplně ohromen, bez otázek. A pak příchod do domu - úsměvy, objetí, přijetí, podaná ruka. Večer rozhovor, smíření s Tebou a Eucharistie..."
Přátelé, Boží království je opravdu mezi námi. Čas od času se nám jej Hospodin naprosto viditelně dá zažít. Jen by mohl trocha rovnoměrněji tyto chvíle dělit - už mám pocit, že asi prasknu od samé něhy s jakou ke mě přichází a přitom by se mohl dát pocítit i dalším