Prý mám dodat, že jde o konkrétní projekt: vydávání takových malých misálků, tedy liturgických textů na neděle.

Díky za svědectví, které sdílím. Když jsem skládala věčné sliby myslela jsem si, že už toho vím hodně o sobě, o spolusestrách i o Něm. První sliby jsem byla hrdá, jakou má Bůh prima nevěstu, věčné sliby jsem byla hrdá na Něj, jak je spolehlivý ženich. Ted´ po letech jsem hlavně vděčná, za Boží věrnost a naprostou nezištnost jeho lásky.

Strach před kněžskými sliby, strach ze samoty, který byl strachem ze sebe sama nikoli z Boha, strach který přemáhá jen... láska. Láska.
Pochybnosti o sobě samém trvají, jistota v Bohu roste. Ale ještě mě čeká odhadem maximálně 30 - 40 let ;-), pak už si snad budu jistější i sebou :-D.

Pěkné.:-)