Štítek vánoce

maea To je krásné! 😊

makie ... ten článek... to mi uplně připomnělo, že jsme od sv. Mikuláše v prosinci se ségrou i taťkaóu dostaly vytisknutý hezký příběh: Než mě odsoudíš, obuj si mé boty a přejdi mou cestu, okus mé slzy, zažij mou bolest, radost, přejdi kroky, kterými jsem prošel, klopýtni na každém kameni, na kterém jsem klopýtl. Za každým klopýtnutím vstaň a jdi dál, jako jsem to udělal já. A až potom můžeš tvrdit, že mě znáš. Ano, nesuď člověka, dokud se neprojdeš v jeho botách..Až pak zjistíš, kde tlačí... sv. Mikuláš

jankac Dopredu jsme rekli jen to, ze na Vanoce s nima nebudeme, aby s tim pocitali. Mamka to asi trochu rozdychavala, ale myslim, ze nakonec byli vsichni radi. Kdybychom zustali, asi by si z tech svatku poradne nikdo nic nemel, pac by doma bylo dusno.
Kde presne jsme se nasi dozvedeli az druhy den, kdy jsem rozesilala Vanocni prani s pozdravem :-)

jankac @felis tak jsme to meli v planu, Vanoce uz v novem, akorat jsme to nestihli :-)

Jiří Zajíc Odvážné kázání :-)
"Jak sdílet s trpícím světem zvěst o Dobrém Bohu?"
To je skutečně zásadní otázka.
Myslím, že právě neschopnost reálně a přesvědčivě na tuhle otázku odpovídat, je podstatným důvodem odkřesťanštění Západu.
Stačí skutečně takhle odpověď:
"Bůh je na cestě s námi a naše bolesti s námi prožívá, a i když si někdy připadáme, jako bychom šli úplně sami a po tmě anebo že už jenom padáme někam ze srázu, on nás i tehdy drží a vede."?
Pomůže nám Bůh, který je v průšvihu s námi?
Co nám garantuje jistotu, že se Mu to vlastně "nevymklo z rukou"?
;-)