Síť názorů, odkazů, videí, fotek...

Pojď ji spolu s námi plést. Více o signály.cz »

Zaregistrovat se

Štítek křesťanství pro děti

Štítky umožnují sdružovat různý obsah z celých signály.cz. Toto je obsah se štítkem křesťanství pro děti.

Videa, odkazy, názory

Přidej svůj názor, zajímý odkaz nebo video se štítkem #křesťanství+pro+děti

dromedar

Památka na křest

dromedar

Kmotrovství se většinou zdálky vyhýbá mně, a když se mi nevyhne samo, uteču já před ním, protože bezbožný dromedar není někdo, kdo by byl schopný zhostit se kmotrovských povinností, a už vůbec ne někdo, "na jehož víru" by se měla křtít nemluvňata.…

dromedar ad "Následování Krista": o @Terez14 víme, že byla pokřtěna až ve věku plně rozvinutých kognitivních schopností, o @jsuc nevím nic. Byl jste pokřtěn (a Následování Krista dostal) jako dospívající/dospělý, nebo jako nemluvně?

Jinak i když je to dárek přesně toho typu, co tu propaguji, zrovna Následování Krista by můj hypotetický kmotřenec patrně spíš nedostal.

jsuc Já jsem ji daroval, co jsem jako nemluvně dostal, netuším :-)
A podarovaný kmotřenec ještě ve svém necelém roce neumí číst takže se vyjádřit nemůže. Stejně tak nepředpokládám, že by se mu rodiče knihu snažili předčítat.

dromedar

Zpíváme si v době velikonoční

dromedar

(Volná reakce na stejnojmenný článek jinde.) "Když budeš potřebovat, děti Ti pohlídám," nabízel jsem své pomalu pod čepec se chystající sestře - i s ohledem na to, že (potenciální pra-)rodiče jsou na tom zdravotně tak, že jako hlídači vnoučat moc…

LidiLidi @dromedar: A kudy byste vedl hranici mezi smysluplnou duchovní písní a debilní písničkou? Co by mělo být určující?

dromedar @LidiLidi Jestli chcete objektivní kritérium, tak nemám.

Co mám: "Je ta písnička bez uzardění 'modlitelná' i pro mě (jako dospělého)?"

dromedar

Blogový příspěvek byl smazán.

RomanS Proč to tu máte?

dromedar Protože #křesťanství+pro+děti je téma, které mi delší dobu leží v hlavě, a chci, aby i tenhle článek šel najít pod tím štítkem.

dromedar Ani ne tak pro to, co v článku říká autorka, jako pro to, co otvírá pro mě (a částečně jsem snad naznačil v komentářích):
kde je hranice mezi "hrát si na něco" a "něco opravdového dělat"? Kde se překračuje? Kde se stírá? Je - nebo může být - hra na templáře (na poustevníky, na pana faráře atd.) nějak relevantní pro růst opravdové (jakkoli zatím dětské) křesťanské víry? Atd.

RomanS Dětská hra je vážná věc. Ano, je to zajímavé téma.

KMirjam @dromedar (jinde jsem k tomu psala): "Hra na modlení" a "vzory".
Mimochodem jak jinak dítě proniká do víry, než skrze vzory? Jak se seznamuje s Biblí, křesťanstvím a vztahem k Bohu? Nějak "samo od sebe"? Dětská víra je zcela nesrovnatelná s vírou dospělého, a víceméně jde o "hru" vždycky. Co je podstatou hry? Osvojovat si jisté návyky a zkušenosti prostřednictvím vžívání se do nich. Proto i "hra na kněze", "hra na modlení" je autenticitou i podstatou dětské víry,kterou ovšem poté člověk opouští, aby ji aktualizoval do věku a svému stsvu odpovídající podoby.
A toto "boření model" zažitých rituálů, vzpoury proti sobě samému a svým návykům, které po čase mohou zevšednět je úkol na celý život, pakliže se má víra stát, či zůstávat, živou, nezůstávat u prázdných rituálů, které ztratí obsah.

dromedar @KMirjam 'Proto i "hra na kněze", "hra na modlení" je autenticitou i podstatou dětské víry'

Jsem "katolík od kolébky", takže si do nějaké míry dětskou víru pamatuji zevnitř. Proto nemůžu jednoduše souhlasit.

Jistě, "dětská hra je vážná věc", ale také každý malý dromedar ví, že mezi "být pan farář (atd.)" a "hrát si na pana faráře" nebo "jít do kostela" a "hrát si na kostel" je nebetyčný rozdíl.

dromedar Přitom sedmileté dítě nesporně bývá schopné skutečné modlitby, ale zároveň tím ještě nijak není vyloučena možnost na modlitbu si hrát (třeba protože každý správný templář se modlí před bitvou).

RomanS Jako malý kluk jsem byl militantní ateista. Inspirován historickými proticírkevními filmy, jsem v jednom pionýrském lágru shromáždil a vedl tzv. kacíře s cílem zničit jakousi posvátnou relikvii.

dromedar @RomanS Předpokládám, že katolíky nikdo nechtěl hrát, takže buďto zůstali fiktivní, nebo za ně byla proti své vůli prohlášena jiná skupina neméně militantních atheistů :)

RomanS Papeženci byli tuším fiktivní. Pole ovládali na imaginárních koních se krajinou valící kacíři. Ovšem potom mě v naší malé chatce navštívili nějací zřejmě skuteční papeženci, kteří se na mě obořili, že vůbec nevím, kdo to byli kacíři a co že to tam provozuju. Protože byli mnohem starší, větší a silnější než já, zastrašili mě.

dromedar Jó, kacíři to dycky měli těžký.

inspra RomanS: A já jsem si říkala, že jste spadl z imaginárního koně, rozsvítilo se Vám jako sv.Pavlovi a z kacíře byl papeženec...tak zase nevím, jak kacíř ke katolíkům přešel...:-)

dromedar @inspra "tak zase nevím, jak kacíř ke katolíkům přešel"

Dějiny učí, že kacíř ke katolíkům přechází nejčastěji ze strachu o život/zdraví/majetek/rodinu nebo pod vidinou hmotného či společenského prospěchu; v jednotlivých případech také osobní konverzí.

RomanS inspru by zajímalo, jak kacíř RomanS ke katolíkům přešel.

Rozhodně ne kvůli těm nízkým věcem, co je dromedar vypočítal.

inspra Dromedar: já Vám nevím...spíš mi přijde, že z Vámi vyjmenovaných důvodů se obvykle stávají z katolíků kacíři (hereticii)...příkladů mě napadá hned několik.

dromedar @inspra Funguje to obousměrně. "Cuius regio, eius religio", a tím směrem je největší "konverzní spád".

dromedar Kdybych měl navázat na @RomanS -ovo "jako malý kluk jsem byl", asi bych musel říct, že jako malý kluk jsem byl nábožensky vlažný. Pod rodičovskou taktovkou jsem se modlil před jídlem a než se šlo spát, a co neděli jsme s mámou a sestrou chvátali (táta jako kostelník šel vždycky dřív a byl tam, narozdíl od nás, včas) nudit se do kostela. (Švermovský kostel sv. Mikuláše je zvenku, od sešlosti odhlédnuto, docela sexy secesní stavba, ale uvnitř je na věci-zajímavé-pro-děti chudý, což byla i liturgie v něm slavená.)

dromedar Svět náboženství byl pro mě v té době Jedna Velká (převážně nesrozumitelná) Nuda. (A mešní formuláře pro děti, které jsem tenkrát už taky zažil v provozu, to moc nezachránily.)

Nějaká dětská víra, co alespoň trochu stála za řeč, se objevuje až okolo první třídy: hodiny náboženství s P. Bělíkem na druhém konci města, příprava na první svaté přijímání (a krásná Alžběta, se kterou jsme, pokud mě paměť nešálí, toho velkého dne četli přímluvy :) ), ...

"Náboženská výchova" z domova byla značně omezená a mělká (naučit se udělat kříž, zarecitovat základní modlitby; nalifrovat dětem zbožné knížky, které ale samozřejmě nikdo nečetl).
Bylo potřeba nebo žádoucí něco víc? Nebo to tak stačilo? Co má cenu snažit se malým dětem zprostředkovat, co tomu pomáhá? To jsou otázky #křesťanství+pro+děti

RomanS Bůh ví, proč tomu bylo tak a nenarodil jste se nějakým kacířům. Anebo že zůstalo jen u Velké Nudy a nedošlo k Malému Peklu, to kdyby si vás vzali do péče nějací militantní ateisté z vyšší třídy.

inspra Není nějaké univerzální pravidlo, něco, co "zabírá". A nějak mi přijde, že dneska už není ani něco, o čem, v rámci výchovy, se dá říct, že s určitostí pomáhá...napadá mě vlastně jen modlitba za ty děti. Pletu se?

RomanS Modlitba jediná univerzálně funguje? Spíš je to tak, že vám nikdo nemůže vyvrátit, že nefunguje. Já bych to pragmatické kritérium dopředu necpal.

dromedar @inspra otázka #křesťanství+pro+děti vůbec není "jak způsobit, aby z dětí katolických rodičů zaručeně vyrostli katolicky věřící dospělí". (Co je cílem dobré výchovy? Rozhodně ne "takový dospělý, jakého si představoval rodič/vychovatel".)

Ale jako se nějak předávají různé jiné dovednosti, znalosti, postoje, předává se nějak i náboženství. Mě zajímá, jak se to dá dělat smysluplně a dobře.
(A prostě mě jenom baví občas o tom diletantsky a čistě teoreticky přemýšlet. Čistě teoreticky, protože vlastní děti mít nebudu a cizí už vychovávat také ne. Diletantsky, protože nejen na TF JU je na to celý studijní obor, existují stohy odborné literatury, ...)

inspra Dromedar: ptala jsem se na to, co v téhle diskusi zaujalo mě, sory.

dromedar

Kudlička

dromedar

Jeden z úplně nejlepších dárků, co jsem jako dítě dostal. Bylo mi asi šest let a k hrůze rodičů mi příbuzní k svátku darovali kapesní nožík. Opravdový nůž, dokonce hned dvě ostré čepele. Do dětské ruky vlastně ještě příliš velký. A - mnohem silnější…

HelenaH Vím že to co napíšu nebude mít souvislost s tím co jsi napsal. Ale nedá mi to :-)
Jsi ve věku našich dětí. Máme doma bajonet, který měl manželův děda legionář v 1.světové válce. Občas si ho kluci mohli vzít do ruky. Asi pořád by jím šlo jít proti nepříteli. Přinutit ho jím, aby už dal konečně pokoj. Ochránit své bezbranné drahé. Je dobré mít nástroj, jímž je možné bránit se. Je špatné používat ho k útoku....

dromedar @HelenaH Souvislost to opravdu nemá ani vzdálenou. ("Kudlička" je "hrozná zbraň" s větší čepelí o délce okolo 8cm, vraždit by s ní šly možná tak žáby.)

"Je špatné používat ho k útoku." Škoda, že na to, jaký tahle "vojenská doktrína" dává smysl, se už "dědy legionáře" nikdo zeptat nemůže.

"Přinutit ho jím, aby už dal konečně pokoj." To je krásný eufemismus. Mohlo by se to tesat na pomníky padlých. "Zde dali konečně pokoj ..." "V daleké cizině byli přinuceni dát konečně pokoj ..."

mia-maru @Dromedar Ty jsi opravdu básník. Přijde mi to poslední dobou stále víc evidentní.

dromedar @mia-maru Ne. Já jedině prozaik. (Ale ani tohle jméno si nezasloužím, protože od té doby, co ode mě ještě dlouho před signálnickým letopočtem múzy odstoupily, už žádnou literaturu v pravém slova smyslu nepáchám.) Básník jsem nebyl nikdy. Pravda, ne vždycky jsem to věděl, ale naštěstí jsem se stihl poeticky vyřádit ještě v době, kdy jsem neměl potřebu všechny svoje výblitky publikovat na internetu, takže z toho nevzešlo moc ostudy.

HelenaH Už podruhé v krátké době čtu, že tomu co píšeš říkáš"výblitek". Asi jsem divná. Mně se to co a jak píšeš líbí:-) Jinak se omlouvám za tu asociaci s naším památečním bajonetem. Ten děda s ním myslím bojoval chvíli na špatné straně jako rakousko-uherský voják ale pak na"správné"straně.....tenhle obrácený smajlík :-( je souhlas s prostředkem tvého prvního komentáře

dromedar @HelenaH "chvíli na špatné straně jako rakousko-uherský voják"

Taktně upozorňuji, že autor blogu je potomek samých "vzorných" císařských vojáků. S dobrými a špatnými stranami to tudíž přinejmenším nevidím tak jednoduše jako oficiální linie prvorepublikové státní ideologie, která tu z Vás patrně mluví.

HelenaH To je ta generace mezi námi a učebnice dějepisu v první polovině 70.let minulého století.
Jinak snad mě vezmete na milost když vám sdělím že jméno jednoho příbuzného z mé strany je v našem kostele na tabuli nezvěstných vojáků 1.války. Ten zřejmě nestihnul dezertovat....

pavel-v Já se už delší dobu stydím za to, že nemám svůj vlastní švýcarský nožík. Co jsem to za muže?! Asi napíšu Ježíškovi. Zato jsem už před několika lety dostal v práci na Vánoce tohle: http://www.rvcklement.cz/detail/naradi-army/naradi-nastroje/27173-sada-naradi-velka-verze-matna/
To bys jako dítě musel počkat s otevřením tak do 12 let. :)

dromedar @pavel-v Kdepak švýcarský nožík! http://mikov.cz/cz/produkty/mikov-kapesni-zaviraci-noze-z-uhlikove-oceli-s-pojistkou/120-OKp-1F/mikov-s-pojistkou.html
(Tohle má navíc pojistku a nemá tu druhou menší čepel, ale vnější úprava i konstrukce je hodně podobná noži, který je hlavním hrdinou článku.)

dromedar @HelenaH Ještě mi to nedá, abych nedodal něco k těm legionářům. My jsme v dějepise také dostali pořádný "legionářský výkrm" - a asi je to, vzhledem k významu legií pro vznik první československé republiky, v zásadě v pořádku. Netajím se tím, že jsem jako kluk i nad rámec dějepisu dost ujížděl na legionářských memoárech.

Až v poslední době jsem si uvědomil, že v rodině vlastně žádného legionáře nemáme, a začal přemýšlet, jaký byl vlastně postoj pradědů k Rakousku, k válce, a pak k nové republice. Kloudné prameny už k tomu nejsou. Jisté je, že třeba praděda Jeřábek se na jedné straně nestyděl za svou válečnou minulost, na druhé straně zřejmě neměl nic proti změnám, které po válce následovaly.

dromedar To může na jedné straně svádět k odsudkům: "ohnuté hřbety" ... "kam vítr, tam plášť".

Při pohledu spíše empatickém než soudivém se pak ukazuje trauma: buďto těch, kteří šli válčit za něco, v co nevěřili, nebo těch, kdo věřili v to, za co válčili, ale po válce museli žít jako poražení v zemi vítězů.

HelenaH Je to blbá diskuse u takhle skvělýho článku. Ale nedá mi to : Víš-kromě toho co se vrátil a schoval si na památku bajonet a toho který zůstal někde nevíme kde a zřejmě konec jeho života byl hodně bolestný byli i takoví, kteří se vrátili a do konce svých dnů usínali opilí aby se nezbláznili ze snů které je děsily-to vím z vyprávění starého souseda

mia-maru Můj děda pamatuje, jak měnil svůj příděl bombonu s kamarádem za příděl cigaret pro tátu, co se vrátil z války. Pradeda zůstal fajn, dobrej člověk, pomáhal druhým jako pred valkou, ale musel kouřit jako fabrika. Ale šlo o 2SV.

dromedar

"Římský vojáci"

dromedar

Čerstvý článek na NLM (jestli chcete znát můj názor, tak ne, nepovažuji za pomoc víře dětí dát jim na hraní dvě almary plné zbožného kýče) vyvolal vzpomínku na neděli. Jsem přesně takový ten typ dospělého, kterého, jste-li rodiče malých dětí, při…

pavel-v Z komentářů pod tím TLM článkem:
"Denise
This is my Parish. It is pretty awesome. You ought to see the Altar. When I am at Holy Mass I feel like I am in Heaven."

Myslím, že ten oltář radši vidět nechci. :-D

Podiven Mne vždycky fascinovaly ty hypertrofované lýtkové svaly pochopů.... Ale Pán Ježíš či sv. Šebestián u mučednického kůlu - taky dobrý, to jsem znal z Vinnetoua....

Fotky Přidat fotky »


Akce Přidat akci »

Můžeš být první, kdo přidá akci s tímto štítkem.

Blogové články Založ si blog a přispěj také »

Památka na křest
Zpíváme si v době velikonoční
Podporovat raná povolání?
Kudlička
"Římský vojáci"
Rodina, modlitba a papež