http://www.osacr.cz

O Velkém pátku v přímluvách je velmi moudře formulovaná přímluva za ty, kdo v Boha nevěří, aby žili podle svého svědomí a k Bohu nakonec došli. V tomto životě přece zápasíme, abychom dostali život věčný.

Vnucovat náš způsob života komukoli vede často k tomu, že je křesťanství neoslovuje, protože k němu ztratili vztah, bylo jim nějak vnucováno a ačkoli už se jim nevnucuje, stejně to v principu nechtějí a dává jim daleko větší smysl upnout se k tomuto světu a plně si ho užívat. Nemyslím si, že nevěřící prožívají prázdnotu a zbytečnost, kterou jste v nich viděl. Ale z lásky k nim je určitě lepší, když jim vydáme svědectví o své lásce a neustále ukazovat, že bližního mám pořád rád.

Velice hezky jste vypozoroval, že pokud se život smrskne jen na lovení zážitků (lhostejno, zda tak nazveme majetek, dovolené, vztahy, ....), které si pak lepíme na zeď, aby je všichni viděli, tak mají časem tendence přibývat závratnou rychlostí, protože přestane existovat touha být naplněn, ale začne existovat vědomí "mám splněno" a o co víc je fotek na zdi, tím je člověk vlastně prázdnější Pravda, doslova jste to tak neřekl, ale snad jsem dobře pochopila, že něco takového mi článkem komunikujete.
Ovšem často také operujete s tím, že "lovič zážitků" (a promiňte - dle mého může být klidně věřící, protože si fakt netroufám dát rovnítko mezi ateistu a povrchního či mezi křesťana a hlubokého) nezná smysl života, zatímco křesťan ano. Jen jsem se nikde nedočetla, jaký ten smysl vlastně je. .....

Ptala jsem se na to mnohých křesťanů a kolik lidí, tolik odpovědí. Ráda bych znala tu Vaši, protože mezi řádky článku tuším, že znáte tu správnou. Je to tak?

@sanitan.. otázka po smyslu ... možná není podstatná výstižná verbální odpověď, ale odpověď našeho života na Boží výzvu, která se ukazuje v těch nejtitěrnějších drobnostech. Nevím. Ale také možná, že smyslem života je tento smysl celý život hledat.... a nevzdat to.

Některé šablony mají tak nečitelné komentáře.... :-(

Ve světě není nikde žádné prázdno. Je tedy váš příměr o prázdnu nepoužitelný.

Píšete, že ateisté přikládají váhu světu. Z vašeho textu, ale pozoruju opak. Těžko si představit, že by někdo kdo přisuzuje váhu světu, zároveň byl někdo koho minulost a budoucnosti nezajímá. Stejně tak těžko někdo bude přisuzovat váhu světu a užívat si přítomný okamžik.
V jediném profilu ateisty máte někoho kdo přikládá váhu tomuto světu a zároveň je nezodpovědný bohém.

Je to spíše naopak to vy přikládáte tomuto světu váhu, jak jinak si vysvětlit, když berete ohled na možné následky a zajímá vás minulost a budoucnost.
I ty obsedantní poznámky o prázdnotě svědčí proti vám, že váhu, tíhu, hmotnost tohoto světa přikládáte tomuto světu vy.

@sanitan ne, určitě bych také netvrdil, že ateista = povrchní a křesťan = hluboký. Svět není černobílý (naštěstí? bohužel?) a tak lze mezi křesťany nalézt loviče zážitků (ten výraz se mi líbí) a mezi ateisty lidi hluboké. Ale pak mě to nutí ptát se, kde se vzala ta jejich hloubka? Resp. co je ta jejich hloubka? Je něčím naplněná nebo je prázdná? Křesťan by měl být naplněn Bohem, čím jsou naplněni ateisté, když duchovno popírají?
Netvrdím, že znám správnou odpověď na vaši otázku. Mně se zdá správná, ale každý z nás je stvořený jinak. Pro mě je smysl života využít naplno Božích darů. To znamená rozlišit, která příležitost je od Boha a té se chopit. Připravil pro každého z nás jinou cestu a já tu svoji chci projít beze zbytku a prožít vše, co mi na ní připravil, tak nejlépe jak to jde, abych

se pak na konci mohl setkat se svým milujícím Otcem.

@spitfire Dovolím si nesouhlasit. V lidském srdci prázdno (duchovní samozřejmě) být může. A v tom zbytku si asi nerozumíme. Světem myslím věci světské, tedy ne duchovní. A světským zážitkům se snad bohém bude oddávat nejraději, ne? Já nic proti světské zábavě nemám, je to dobrá věc, ale nesmí to být to hlavní. A to je to, na co jsem se snažil poukázat. Resp. (velmi zjednodušeně) pokud bych si měl vybrat mezi kinem a mší, pak by mše měla být na prvním místě. Je to opravdu strašně zjednodušený příměr, takže to tak taky berte.

Prázdno čeho?
Když prázdno reálně neexistuje, tak jak si má někdo představit to vaše prázdno.


Prý jste se hlouběji zamyslel nad ateismem.
a pak:

"mě to nutí ptát se, kde se vzala ta jejich hloubka? Resp. co je ta jejich hloubka? Je něčím naplněná nebo je prázdná?"
(a to jste se přitom hlouběji zamyslel)

Nejdříve si hloubku interpretujete jako něco co má obsah už předem daný a pak zase u ateistů toto pravidlo popřete, jelikož s velkou slávou uznáte, že i mezi ateisty naleznete lidi hluboké, ale tam (u té hloubky) už automaticky obsah nepřipouštíte jako u sebe.

To nemá s náboženstvím nic společného. Jste na truc to samé jako Igor Chaun. Pusťte si nějaké vide s Igorem aby jste se viděl.

@spitfire Proč mám pocit, že tu mícháte dohromady fyziku a duchovno? Z fyzického hlediska prázdno neexistuje, ale my tu snad nemluvíme o vakuu, ne? A proč u ateistů nevím, jaký obsah ta hloubka má? Protože u křesťana bývá ta hloubka naplněna vztahem s Bohem. A tak mi tedy odpovězte sám - můžu snad tento obsah předpokládat u člověka, který v Boha nevěří a jeho existenci popírá? No, pokud máte jiný pohled na věc (což samozřejmě respektuji u každého), tak mě s ním můžete seznámit, rád se nechám poučit.

Přirovnání jsou vždy spjaté s fyzickým světem. Vysoký jako jedle, tlustý jako prase
Můžete namítnout, že duchovno není metafora, že je to něco skutečného. I kdybych vám to uznal, pak tu máme problém, protože vy sám jako zastánce duchovna co by paralelní reality, předpokládáte, že na rozdíl od hmotného světa, nelze duchovno měřit, vážit a jinak zkoumat a tudíž pak nechápu z jakých definic či rovnic vychází vaše přesvědčení, že duchovno má nějaké prázdno a jindy ho zase nemá?
Podle vás má nějaká hloubka duchovní obsah. Jestli je to tak, pak ho má vždycky. Přehlížím, že u hloubky by jste měl místo obsahu psát o objemu, ale to už není podstatné, protože co je tu myšleno tou hloubkou, se asi nikdo od vás nedozví.

Buď vámi určený "prostor" duchovna má obsah (objem) vždy, nebo nemá a tudíž žádný takový "prostor" duchovna neexistuje.
Ateista tedy nějaký obsah duchovna má, pokud na existenci duchovna trváte. Předpokládám, že bude kus od kusu odlišný.

Nevím už která civilizace to byla, ale nepočítala s nulou. Přece by jste nechtěl o takové civilizaci říci, že nevěří či popírá nulu. Vy jste si špatně definoval kategorii ateistů.
Pokud někdo popírá Boha či v něho nevěří, tak jeho pozice s ateismem není příliš slučitelná.
Co je na ateismu nepříjemné, že předkládá filosofii, ve které k popisu "všeho" Boha nepotřebuje.

@spitfire Když ono je pak těžké pracovat se skupinou, která ani sebe neumí pořádně definovat. Postihnout ateismus v naprosto obecné rovině je snad nemožné, ani ateisté sami to nedokážou. Na osacr.cz je definice ateismu, se kterou se ztotožňují i teistická náboženství. Tak jak se o tom pak můžeme bavit?

Ona je nedefinovatelná z podstaty. Ví sám k ateismu přistupujete jako k něčemu, co postrádá určitou věc. Na základě absence pak těžko definujete cokoli.

Samozřejmě, že lze ateismus v obecné rovině popsat - vystihnout. Jistě znáte ten příběh mezi Napoleonem a Laplacem. Váš problém je, že jste se prostě potřeboval vymezit vůči ateismu. Pak vám z toho v článku vyšel ateista jediný a originální, Vy sám.

@spitfire Úplně nechápu, co má anekdota Napoleona a Laplace společného se mnou. Já sám jistě nejsem ateista, protože já Boha k životu potřebuji, to jsem pochopil už dávno. Proti ateismu se nepotřebuji vymezit, naopak se ho snažím pochopit. To znamená že můj příspěvek zde vyjadřuje určitou úroveň mého poznání.

naopak se ho snažím pochopit


To je ale pošetilé.
Ateismu můžete maximálně porozumět,

@spitfire Proč je pošetilé snažit se pochopit přesvědčení ostatních?

Vy se ptáte?
Copak jsem ten článek psal já?
Vždyť to sám píšete (5. a poslední odstavec).

Zkuste si vzít nějakou kvalitní literaturu. A teprve na jejím podkladě si udělejte závěry. Teď v Belgii je nějaká mladá celebrita mezi ateisty. Hledejte na FB.
Pokud se nic nezměnilo, tak kniha Alexe Rosenberga: The Atheist's Guide to Reality, stále čeká na překlad.
Chcete ateismus pochopit, překládejte jejich zásadní texty. Tím nemyslím, že to musíte dělat zrovna vy sám, ale ten zájem přece máte s ostatními společný.


Zrovna hledám cokoli od Jordana Petersona a na FB jsem našel několik přeložených videí s Petersonem.


Když už se pustíte do těch překladů, vezměte jako první tohle:

Jordan Peterson: Maps of Meaning: The Architecture of Belief

@spitfire Ale já psal o snaze pochopit, ne o pochopení. Nemohl jsem psát o něčem, k čemu jsem se nedostal - a k pochopení jsem se nedostal.
Pro koho je tato snaha společná? Já sám nejsem zdatný v překladech, do pár jsem se pouštěl a nedopadlo to slavně. Nicméně videa zvládám, takže díky za podnět.

Pochopit ateistu jako bližního by měla být pro křesťana hračka. Chápat ateismus nemusíme, když jsme křesťané, ale měli bychom být vynalézaví, abychom z ateisty udělali dobrého křesťana nebo alespoň se pokusili ho nasměrovat správným směrem ke spáse.

Když já jsem takový možná až moc zvědavý a tak se snažím chápat i to, co se mě úplně netýká. :D Navíc si myslím, že bychom ateismus měli pochopit alespoň okrajově, abychom právě dokázali najít účinný způsob, jak ateistu nasměrovat k Bohu.

Ano, tak je to správně - ateismus je třeba chápat alespoň v jeho základech, abychom měli odrazový můstek argumentů proti ateismu, ale není dobře ateistu mlátit křesťanskými argumenty, když on si o křesťanství myslí své podobně jako my si své myslíme o ateistech, ale nevíme na čem svůj život zakládají, ostatně to neví pořádně ani ateista sám. Horší však je, když křesťan by měl nevědět, na čem má zakládat svůj život. To by byla pořádná ostuda.

Tak proto jsem se tu chtěl taky podělit na křesťanské stránce (a dát třeba podnět k zamyšlení), i když tu ateisté asi budou taky. Ale jinak naprosto souhlasím :)

Díky za nádherný a silný příběh.....

Tak to je síla.....dekuji

Take dekuji ze jsem se mohl rozdelit... na me to taky hodne zapusobilo.

Zřejmě se jednalo o kulový blesk nebo davovou sugesci.
Kulový blesk se udál i v naší chalupě když jsem byl ještě dítě. Vletěl komínem, vyrazil přitom rouru mezi sporákem a komínem, vymrštil šuplík s příbory a hrnce z kredence. Litinový plát ze sporáku rozbil dřevěné dveře a nůž se zařízl téměř do poloviny nohy od stolu. Blesk pak ještě několik vteřin zářil a nakonec zhasl. Ve světnici byla tou dobou babička a bratránek. Veliké štěstí, že se nikomu nic nestalo.
Ten stůl máme ještě dodnes u nás doma v kuchyni.