Zjevení v Lurdech se událo roku 1858, ne 1958, jak je uvedeno v titulku!

to je překlep, opravím

díky:)

Lenko,dávej příspěvky do Milujte se.Čte to hodně mladých.Marie Svatošová to také tak dělá s velkým úspěchem.Ladislav lidem stále dost pomáhá a uzdravuje.Plně věřím v jeho sílu a moc.Několikrát mi pomohl a vyléčil.Sbírej takové svědectví a uveřejni.Založil jsem to společenství za tím účelem ale narážím na nezájem.Letos nás bylo na pouti 88 lidí a věřím,že těch mladých bude přibývat.

Ta kniha může být zajímavá..

Zaujala mě mimo jiné věta: ,,Boží pomoc je přítomna v každém uzdravení, i když navenek převažují přirozené procesy podpořené správnou léčbou..´´ Vnímám to steně.

Lenko,to třetí uzdravení po té krizi v těch kopcích,můžeš to víc popsat.Já ten kraj trošku znám a ty sopky se mi zdají neschůdné.Měl jsem chut na nějakou vylézt ale když jsem jel z Litoměřic do Lovosic,pozorně jsem vyhlížel přístupy na tu sopku a byla tak strmá a nepřístupná,že mi ta chut přešla.Naštěstí ne úplně.Jít tam po setmění...Vím,šla jsi bokem-jinou cestou.Také jsem tam zabloudil autem i na skůtru a na kole.Kromě cesty je ten úsek málo schůdný.Ladislav mě se zdravím dvakrát pomohl(po své smrti).Pevně jsem v jeho pomoc věřil,počítal jsem s ní na pevno.Nehodlal jsem měnit kvůli potížím těla své plány.On by to také neudělal!On na pevno počítal s Boží pomocí a klidně na to vsadil svůj život.Já jsem počítal s Jeho pomocí a stalo se.Proto tě prosím,můžeš mi to napsat třeba na svůj blog?Pavel.

Kapitola, kterou jsem zveřejnila, je úvodní s cílem navodit u čtenářů zájem a zvědavost. Typický spisovatelský trik. Proto jsem se tam zmínila o té cestě jen stručně. Podrobně ji popisuji v jiné klíčové kapitole knihy, kterou dokončuji.
Ale něco málo prozradit mohu. Když jsem jela do Třebenic o rok později loni 11.9.2011 již v pohodě a koukala jsem z autobusu na ten terén, nestačila jsem žasnout a sama nechápu, jak jsem to tam zvládla za tmy. Ale právě v tom byla ta Boží pomoc, která mě dostala z duchovní krize, v níž jsem byla, a pocítila jsem i fyzické uzdravení.
Tedy stručně. Po zádušní mši a modlitbě u fary mi ujel poslední autobus, tak jsem se vydala do Lovosic pěšky, i když jsem neměla představu, co to obnáší. Ukazatel ukazoval 8km, což mi nepřišlo extrémně daleko, ale problémem byla právě ta neschůdnost a tma. Z Třebenic jsem vyrazila ještě za světla, ale rychle se setmělo. Došla jsem k hlavní silnici a daleko pod sebou viděla nějaká žlutá světla a červené světýlko nahoře, což jsem považovala za Lovosice, ale byly to jen Čížkovice a cementárna, jak jsem zjistila, když jsem tam po hodině došla. Cesta byla opravdu strastiplná, proti mně jezdila auta, musela jsem uskakovat stranou, aniž jsem viděla kam skáču a zda bude kam uskočit. Terén vedle silnice byl zarostlý, proto mimo silnici nebylo možné jít. Dorazila jsem k nějaké osvětlené křižovatce, kde byl kříž s Kristem a v pozadí nějaká zvláštní hora, kterou jsem mylně považovala za Lovoš, ale byl to Boreč. Později jsem zjistila, že lidé se té hory dlouho báli v domnění, že je to sopka. Nyní je to turistická atrakce se zajímavými přírodními úkazy.
Tam jsem už musela ze silnice sejít, protože tam bylo svodidlo, ale dostala jsem se do naprosto neprůchodného a nebezpečného terénu, snad na nějaké staveniště, ve tmě jsem viděla obrysy strojů. Vrátila jsem se na tu křižovatku a v bezradnosti se vydala k nějaké vzdálené osvětlené vesnici, i když mi bylo jasné, že jdu opačným směrem. Ale už jsem si nevěděla rady. Ta ves se jmenuje Sulejovice. Tam jsem objevila boční silnici vedoucí do Lovosic, po které nic nejezdilo. Jít ale delší dobu tmou nebylo příjemné. Pak jsem se potýkala s nějakým tunelem, za kterým už byly Lovosice. Po průchodu tím tunelem jsem zjistila, že se mi vrátila víra. O něco později mi zmizel i chronický kašel, který jsem měla už mnoho let, a léčila jsem se antiastmatiky. LKT

Už je to dost dlouhé, ale ještě nemohu nezmínit zážitek rok předtím v Kunštátu, kde jsem byla 11.9.2009 na 5.výročí jeho zavraždění. Tenkrát mě tam zamkli na hřbitově a dostávala jsem se odtamtud dost krkolomně. Nebylo to tak dramatické jako o rok později zážitek mezi Třebenicemi a Lovosicemi, ale byla to už jakási předzvěst a součást Božího scénáře, který následoval. Ten zážitek na hřbitově v knize taky popisuji. Je zajímavé, jak se ty zážitky stupňovaly.