Naděje - novoroční
Naděje umírá poslední…
to poznal už mnohý z nás…
Vraťme se zpět do prošlých dní –
a zmapujme ten čas…
V něm různé dny jsme prožili –
dobré – i méně šťastné…
Když zastaví se na chvíli –
pak člověk mnohdy žasne,
jak jenom víra a naděje
mu dokáže sílu zas dát…
prochladlé srdce mu zahřeje –
on znovu se naučí smát…
Co je to vlastně naděje?
Dokáže bez ní člověk žít?
Je pevná jen, když se nic neděje?
Jak se jí můžeš uchopit?
Naděje – to je totéž, co víra,
že všechno zlé se v dobrém ztratí.
Naděje z tváří slzy stírá –
a znovu na rty úsměv vrátí…
Naděje není jen slovo či dojem,
co… Zobrazit více

Naděje - novoroční
Naděje umírá poslední…
to poznal už mnohý z nás…
Vraťme se zpět do prošlých dní –
a zmapujme ten čas…
V něm různé dny jsme prožili –
dobré – i méně šťastné…
Když zastaví se na chvíli –
pak člověk mnohdy žasne,
jak jenom víra a naděje
mu dokáže sílu zas dát…
prochladlé srdce mu zahřeje –
on znovu se naučí smát…
Co je to vlastně naděje?
Dokáže bez ní člověk žít?
Je pevná jen, když se nic neděje?
Jak se jí můžeš uchopit?
Naděje – to je totéž, co víra,
že všechno zlé se v dobrém ztratí.
Naděje z tváří slzy stírá –
a znovu na rty úsměv vrátí…
Naděje není jen slovo či dojem,
co ošálí smysly a sluch…
Není to jenom abstraktní pojem –
zhmotněná naděje – to je náš Bůh…

Děcko

Krásné :-)

Zobrazit 2 komentáře »

Jaroslav Seifert

Verš o růži


Měl jsem ji na památku,
kdos drahý mi ji dal;
pak hrst růžových plátků
jsem z okna rozsypal.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Vlak je již v prudkém letu,
ach bože, proč ten spěch?
A jeden z těchto květů
uvíz mně ve vlasech.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Jsou lásky přeukrutné,
pak vzdycháš do dlaně.
A končívají smutně
tak jako v románě.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nevrátit
a jenom vzpomínat.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s… Zobrazit více

Jaroslav Seifert

Verš o růži


Měl jsem ji na památku,
kdos drahý mi ji dal;
pak hrst růžových plátků
jsem z okna rozsypal.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Vlak je již v prudkém letu,
ach bože, proč ten spěch?
A jeden z těchto květů
uvíz mně ve vlasech.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Jsou lásky přeukrutné,
pak vzdycháš do dlaně.
A končívají smutně
tak jako v románě.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nevrátit
a jenom vzpomínat.

Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.

Napsat komentář »
Napsat komentář »
FranTISEk

nooo ale to se tomu našemu centru pro mládež zase něco pěkného povedlo! :) opravdu, moc díky!

Angelo23

To je ranař:-)

Zobrazit 2 komentáře »