psycho-kat
psycho-kat
Obávám se, že na utrpení se tu nikdo kromě Vás nespecialisuje, a na sv. Terezii z Lisieux vůbec nikdo.
Toto třeba nechápu - když se já obracím s nějakou těžkostí k Bohu, tak cítím Jeho blízkost, náruč, přijetí, lásku. Věřím, že je dobrý Otec, a miluje mne jako své dítě. Není to temno a ono "nic" způsobeno třeba tím, že mu prostě nedáváme dost času a dost mu nenasloucháme a že si třeba prostě ani nedáme odpustit? Že neustále cítíme nějakou svou bídu, přitom On už nás tiskne v náručí, na ruku nám dávám prsten a obuv na nohy??
To, co prožívala Terezie, je dle mého soudu těžký duchovní boj, se kterým my se jen tak nesetkáme...
To se ale pořád pohybujeme na rovině toho, co kdo cítíme - já bídu vlastní a těžkost, vy zase radost přijetí a tak. Bezpochyby jste blíž tomu, co je křesťanství druhé poloviny dvacátého století bližší. Mě ale momentálně nezajímá to, co prožívám, ale jak se skrze to opravdu pravdivě setkat s Kristem. Nic jiného totiž nemám k dispozici. A sama si do jupí stavů nepomůžu a Duch Svatý mě k tomu už delší dobu taky nevede.
Fascinující, nikdy bych nevěřil, že bych svůj výklad románu LotR mohl podepřít i samotným Tolkienem.
Díky za článek.
To se vůbec nerýmuje.
Vynikající postřeh :-)
Ano, mám ten dar.