Pitka

Pitka

Bronzové...

Když se v kalendáři blíží datum výročí našeho velkého dne, častěji si vybavuji střípky z filmu Postřižiny. Občas si totiž v připadám jako ta Maryška. Je to úsměvné. Ale vlastně se…

Každodenní vyzývaná

Mám před očima jeden obraz, který mě naplnil radostí a vyloudil úsměv po náročných dnech, když už by člověk mohl takzvaně „vypustit duši“… Na hřišti jako vítr proletí dítě, které…

Přefiltrovávat...

Některé chvíle života se nás uvnitř hluboce dotýkají. Každý den, den za dnem nás učí přemýšlet o sobě, o vztazích. Člověk pak přichází na to, že zde nejde jen něco prožít, ale jde…

Pro pulzující srdce

Když se tak zase dívám do krajiny, kterou zalívá světlo západu slunce, myslím si, že je tolik krásy na světě, kterou ani nejsme schopni vstřebat. Osobně mě to stále bere k úžasu.…

Klikatost dní

Kolik nedokonalosti je v jednom dni, týdnu, měsíci, roku a což teprve v našem srdci. Kolik situací je za čas tak provokativních, že v nich zase poznáme znovu své nedostatky. Možná…

Jejich očima

Jednou jsem slyšela, že čím chce jít člověk výš, dál, tím hlubší kořeny potřebuje. Dá se to brát různými způsoby i vztáhnout na mnoho skutečností. Já poslední dobou přemýšlím o…

Kde domov můj aneb poznámky z putování

Opět v neděli v podvečer přejíždím nádražní stanice a koukám z toho velkého okna do krajiny, kterou povětšinu lemují pole. Jsem plná dojmů, myšlenek i otázek. Ještě mi v srdci zní…

Jak bláznivé je dobro?

Na některé chvíle se nemá čekat, až… až…., ale jít do toho, i s nulovou investicí. Mám nyní na mysli dobrotu, která se často schovává, za tím ale, než aby mohla vyjít v daném…

Moudrost, která učí

Někdy se mi zdá, že v tomto měnícím se světě je až velmi snadné přeslechnout, vypustit, nepustit či ani nepřipustit si něco velmi důležité. Nějak jsem o tom zapřemýšlela, poté co…

Čas oběda a konec prázdnin

Mám dojem, že jednou za čas vidím klidné krajiny vyzařující a dýchající pokoj. Zrovna před nějakým dnem jsem se cestou vlakem na jednu takovou dívala. Střídaly se pole, hnědé,…

Herně vážně nevážně

Právě teď se dívám na svoji malou dceru, jak prosvištěla kolem mne. Lítá venku. V tom cuku letu se podívala na mě, směje se, nahlas se zachichotala a její oči zajiskřily radostí.…

Špetka letního osamění

V podvečer, kdy stíny pomalu šplhají nahoru po historických domech, vyjíždím na kole vstříc městem. Osamocena, nemusejíce myslet na řadu dalších povinností, prožívám takovou…