Václavo,já hřbitovy vnímám,jako duši vesnice,či města.Rád přemýšlím nad lidmi,kteří tam složili své kosti.Z nápisů dole čtu o lásce nebo lhostejnosti.Hroh je přece domluvené místo na setkání s těmi,kteří zemřelého měli tádi.Až budeme duše bez těla,budeme chodit na to setkání,naslouchat žijícímu srdci a vzpomínat?