Andrea Hýblová (Neposeda)
Neposeda / Andrea Hýblová
V celibátu
Slečna na rehabilitaci, která mě přesvědčovala o smyslu života a že smrtí nic nekončí, mi na otázku, jestli tedy slaví Velikonoce, odpověděla, že něco pro koledníky asi na pondělí nachystá. Kéž by i do jejího života vstoupilo vzkříšení (jsem jí pak, mimojiné, pozvala na procházku sobotní nocí kolem otevřených kostelů).
A presvedcila Te?
Myslím v tomto smyslu v těchto posvátných dnech na tolik, tolik pacientů... Kteří když mě vidí v hábitu začnou se "zpovídat" (aniž by museli a aniž by dostali rozhřešení) a dušovat, že věří v Boha svým vlastním způsobem a je to čistě jejich osobní záležitost.
Církev? Na co?
Často mě to nutí k zamyšlení, proč já potřebuji církev (a církev mě) a společné slavení...