Ježíš je výtah do osmého nebe! Výtah do Otcovy náruče, kde je místo pro všechny.
"Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu" (Jan 1,18).
Ježíš je ten jednorozený Bůh. A ten nám Boží tvář přiblížil svým chováním Syna, svou láskou k člověku jdoucí za smrt, ten na nás čeká s připravenými příbytky, ten se za nás přimlouvá... Zanechal nám zapsanou zprávu v evangeliích, v životě prvotní církve a v tradici, která od učedníků došla až k nám, kdo nyní stojíme na prahu nového roku. A do toho proudu se zapojujete i vy, neboť/pokud "máte Ducha,… Zobrazit více

Ježíš je výtah do osmého nebe! Výtah do Otcovy náruče, kde je místo pro všechny.
"Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu" (Jan 1,18).
Ježíš je ten jednorozený Bůh. A ten nám Boží tvář přiblížil svým chováním Syna, svou láskou k člověku jdoucí za smrt, ten na nás čeká s připravenými příbytky, ten se za nás přimlouvá... Zanechal nám zapsanou zprávu v evangeliích, v životě prvotní církve a v tradici, která od učedníků došla až k nám, kdo nyní stojíme na prahu nového roku. A do toho proudu se zapojujete i vy, neboť/pokud "máte Ducha, kterého dává Svatý" (1. čtení, 1 Jan 2,20).

Stačí jen nasednout do výtahu (a pokud možno zbytečně nevystupovat a zas nastupovat během jízdy - zdržuje to), ostatní je už na něm.

Napsat komentář »

Nějak mi to letošní PFko nejde jinak vyjádřit než textem modlitby, kterou už od léta mám vyvěšenou na dveřích mého pokoje.
Kéž se to (na)učíme a dodá nám to pokoje.
PF 2021!

Napsat komentář »

Dnes se peru s tím, co autor Prvního listu Janova komu píše a komu nepíše vůbec (?) nic.

Děti bývají peskovány svými otci pro malé i veké přestupky, ale v Ježíšově jménu mohou zakoušet odpuštění od jediného Otce.
Mládež se zřejmě v každé době pere s tím, co si žádá svět, a hledá svou cestu. Ta je v Božím slově, v něm každý roste v síle a přemáhá pokušitele/zlého ducha.
Otcům, hlavám rodin a společnosti, tu hned 2x opakuje, že oni nejsou těmi nejvyššími, kdo udávají řád, ale že tu je Jeden, který vše stvořil a od něhož se mají učit a inspirovat.
A ženy nic? Přehlíží je, protože nebyly v jeho… Zobrazit více

Dnes se peru s tím, co autor Prvního listu Janova komu píše a komu nepíše vůbec (?) nic.

Děti bývají peskovány svými otci pro malé i veké přestupky, ale v Ježíšově jménu mohou zakoušet odpuštění od jediného Otce.
Mládež se zřejmě v každé době pere s tím, co si žádá svět, a hledá svou cestu. Ta je v Božím slově, v něm každý roste v síle a přemáhá pokušitele/zlého ducha.
Otcům, hlavám rodin a společnosti, tu hned 2x opakuje, že oni nejsou těmi nejvyššími, kdo udávají řád, ale že tu je Jeden, který vše stvořil a od něhož se mají učit a inspirovat.
A ženy nic? Přehlíží je, protože nebyly v jeho době/okruhu důležité a nebo naopak jim tohle všechno bylo dávno jasné a žily to? Jsem pro druhou variantu.

"Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. Napsal jsem vám, děti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha" (1 Jan 2,12-14).

Andrea Hýblová (Neposeda)

Pokud u vás někdo bude kázat na 1. čtení, napište mi, o čem!

Clara

A to je v ekumenickém překladu ještě obrat "mládenci" namísto "mládeži"!

Zobrazit 2 komentáře »

Posváteční vystřízlivění
O Vánocích se snažíme být lepší, druzí na nás taky (aspoň na chvíli). Je to tou atmosférou, děláme to kvůli nečemu/někomu? Anebo je to Světlo v nás, které se hlásí o život?
Mě stačil první den v knihkupectví v tomto vánočním čase, abych zjistila, že bez Ježíše to nedám. Má přirozená netrpělivost a předpojatost vůči "divným" lidem byly silnější než bych chtěla. Milovat to neznamená sladce se usmívat. Je to někdy boj, rozhodování dát přednost Božské lásce nad lidskými sklony, světlu před tmou, životu před smrtí. I když třeba jen v malém detailu, o kterém budete vědět… Zobrazit více

Posváteční vystřízlivění
O Vánocích se snažíme být lepší, druzí na nás taky (aspoň na chvíli). Je to tou atmosférou, děláme to kvůli nečemu/někomu? Anebo je to Světlo v nás, které se hlásí o život?
Mě stačil první den v knihkupectví v tomto vánočním čase, abych zjistila, že bez Ježíše to nedám. Má přirozená netrpělivost a předpojatost vůči "divným" lidem byly silnější než bych chtěla. Milovat to neznamená sladce se usmívat. Je to někdy boj, rozhodování dát přednost Božské lásce nad lidskými sklony, světlu před tmou, životu před smrtí. I když třeba jen v malém detailu, o kterém budete vědět jen vy.

Světlo, které jsi zazářilo do mých temnot, prozařuj má temná zákoutí, pomoz mi poznávat, jak moc tě potřebuji, když můj zrak i srdce zahalí temnota nelásky. Uč mě velkoryse milovat v detailech každodennosti. Amen.

"Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě" (1 Jan 2,9).

Napsat komentář »

K dnešním Mláďátkům...
Když není v mých silách "více". Tohle je nejvíc. A až bude třeba, konkrétně jednat (jako volič, jako někdo, kdo přispěje, kdo předá potřebnou informaci...), ale nikdy neodsuzovat samotnou ženu.
"Nesoudíme, pomáháme."

Napsat komentář »

ASI MI TO DOCVAKLO!
Pro život ve společenství s Bohem není nutné být dokonalý. Ale to, co ukrýváme ve tmě, vytáhnout na světlo (nelhat před sebou, před Bohem, před druhými), a Boží světlo do toho vpustit. Hřích není nepřekonatelnou překážkou. Překážkou/oddělením je lež.
Ty, který jsi Světlo světa, buď i mým světlem.
Duchu svatý, dodávej mi odvahu ptát se a vytahovat ze tmy to, na co mi Boží slovo a svědomí ukazují. Dodávej mi odvahu předstupovat před Boží tvář se zablácenou tváří mého lidství s důvěrou, že Kristova krev smyvá znovu a znovu mou špínu a nic z mé strany nemůže umenšit Otcovo… Zobrazit více

ASI MI TO DOCVAKLO!
Pro život ve společenství s Bohem není nutné být dokonalý. Ale to, co ukrýváme ve tmě, vytáhnout na světlo (nelhat před sebou, před Bohem, před druhými), a Boží světlo do toho vpustit. Hřích není nepřekonatelnou překážkou. Překážkou/oddělením je lež.
Ty, který jsi Světlo světa, buď i mým světlem.
Duchu svatý, dodávej mi odvahu ptát se a vytahovat ze tmy to, na co mi Boží slovo a svědomí ukazují. Dodávej mi odvahu předstupovat před Boží tvář se zablácenou tváří mého lidství s důvěrou, že Kristova krev smyvá znovu a znovu mou špínu a nic z mé strany nemůže umenšit Otcovo zalíbení ve mně. (Jen lež Pána lži se o to pokouší, když ví, o mých temných zákoutích.)
Amen.

"Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho. špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý" (1 Jan 1,5-9).

majkiki

Tak se dívám, že se ta naše témata zase potkávají. Tohle téma krásně a do hloubky otevírá knížka "Spiritualita zdola" od Anselma Grüna. Ale je to síla, dávkování je potřeba po kapkách, opravdové sebepoznání skrze Pravdu Boží se uskutečňuje po kapkách, naše lidská přirozenost se brání a bez Boží milosti nejsme ochotni celou Pravdu o sobě nahlédnout a přijmout, proto se uchylujeme do zdánlivého bezpečí sebeklamu.

Zobrazit 1 komentář »

...na přímluvu panenské Bohorodičky a svatého Josefa upevňuj svou láskou naše rodiny a naplňuj je svým pokojem.

Dnes (nejen) myslím na všechny ty "statečné" rodiny mých přátel, a také na ty, kteří z rodin "vypadli".

Jsme jedna velká rodina, leckdy poztrácená či rozhádaná, ale všichni máme jednoho Otce a jeden Domov.

Napsat komentář »

Skutečně čekal a ani na starý kolena to nevzdal.
Kolikrát se mi nechce "pohnout", i když vnímám vnitřní impuls, troufám si tvrdit, že často to je Boží impuls. A já začnu smlouvat a vysvětlovat, proč zrovna teď ne. Vždyť to přeci Pán Bůh pochopí. Jako bych mu něco odpírala... kdepak, to šidím jen sebe. A tak moje čekání začíná být nudné, ztrácí vnitřní tah a už to není čekání, ale přežívání. Kolikrát jsem takhle "minula" setkání, v němž bych jinak rozpoznala Boží přítomnost? A neminu se jednou s Mesiášem?! Duchu svatý, veď mě jako Simeona. Táhni mě klidně jak zabejčenou kozu...

Simeon: byl… Zobrazit více

Skutečně čekal a ani na starý kolena to nevzdal.
Kolikrát se mi nechce "pohnout", i když vnímám vnitřní impuls, troufám si tvrdit, že často to je Boží impuls. A já začnu smlouvat a vysvětlovat, proč zrovna teď ne. Vždyť to přeci Pán Bůh pochopí. Jako bych mu něco odpírala... kdepak, to šidím jen sebe. A tak moje čekání začíná být nudné, ztrácí vnitřní tah a už to není čekání, ale přežívání. Kolikrát jsem takhle "minula" setkání, v němž bych jinak rozpoznala Boží přítomnost? A neminu se jednou s Mesiášem?! Duchu svatý, veď mě jako Simeona. Táhni mě klidně jak zabejčenou kozu...

Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše.

Napsat komentář »

Jak přes kopírák!
Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.

Jasně, že ve Skutcích je Štěpánova smrt záměrně připodobněna Ježíšově. Kdoví, zda vůbec něco říkal. Všem ale muselo být jasné, že umřel nějak podobně jako Ježíš. A jako Ježíš končí svůj život ten, kdo i celý svůj život (od chvíle, kdy se nechal Bohem potkat) žije podobně. Čekáte na velkou chvíli hrdinství pro víru, ale malé sebezápory vám nevoní? Sny o mučednické smrti se už moc nenosí, ale nikdo nám… Zobrazit více

Jak přes kopírák!
Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.

Jasně, že ve Skutcích je Štěpánova smrt záměrně připodobněna Ježíšově. Kdoví, zda vůbec něco říkal. Všem ale muselo být jasné, že umřel nějak podobně jako Ježíš. A jako Ježíš končí svůj život ten, kdo i celý svůj život (od chvíle, kdy se nechal Bohem potkat) žije podobně. Čekáte na velkou chvíli hrdinství pro víru, ale malé sebezápory vám nevoní? Sny o mučednické smrti se už moc nenosí, ale nikdo nám nebrání být jako Ježíš v maličkostech (a možná někdy i ve světle lamp), naopak, jeho Duch nás k tomu vede.
Duchu Svatý, propisuj Ježíšův život do mně.

Napsat komentář »

Vstupní modlitba ze mše za svítání:
Všemohoucí Bože,
tvé vtělené Slovo nás prozářilo novým světlem;
dej, prosíme, ať víra,
která svítí v našich srdcích,
září i z našich skutků.

https://youtu.be/936fIubB7QM

Ivka-Iva-el

Děkujeme :-)

Ivka-Iva-el

PS. Trochu víc úsměvu :-)

Zobrazit 2 komentáře »

Když vím, proč slavím, mám co slavit i navzdory aktuálním nepřízním.
Přeji i vám mít/objevit důvod k oslavě Vánoc léta Páně 2020

Napsat komentář »

Minulý a budoucí čas u stále přítomného Boha

Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, ...zachránil nás od nepřátel, ... A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu."
Zachariáš vyslovuje proroctví, ale to, co se má teprve naplnit, už vidí jako hotové. Co Bůh jednou slíbil, to se již děje, i když to já bez naplněním Duchem - jako se stalo Zachariášovi-, ještě nevidím, mohu ve víře zahlédnout jen… Zobrazit více

Minulý a budoucí čas u stále přítomného Boha

Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, ...zachránil nás od nepřátel, ... A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu."
Zachariáš vyslovuje proroctví, ale to, co se má teprve naplnit, už vidí jako hotové. Co Bůh jednou slíbil, to se již děje, i když to já bez naplněním Duchem - jako se stalo Zachariášovi-, ještě nevidím, mohu ve víře zahlédnout jen červánky.
Každý z nás je toho součástí. Je možné to odmítnout. Příslib do budoucna ohledně mé osoby je platný, ale nenaplněný - záleží jen na mě. Bůh si najde jinou cestu, jen "neprojde" kolem mě...

Napsat komentář »

Opět mohl mluvit, protože přijal Boží řeč.

Zachariáš napsal: "Jeho jméno je Jan." Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.

Kde všude jsme blokováni nebo říkáme spoustu nepodstatných slov, protože neznáme/nám chybí ta Boží? A kde jinde ji objevovat než na stránkách Božího listu lásky k nám a pak ji v modlitbě používat? Nakonec nejen v modlitbě, protože se stane naší řečí kdykoliv během dne. A někdy dokonce bude promlouvat Bůh přímo skrze nás.

(Tuhle Bibli vytáhla jedna naše zákaznice z kabelky, když hledala peněženku.)

Napsat komentář »

Znala své místo aneb úhel pohledu
"Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení..."
Musím se přiznat, tento verš v Magnificat se mi občas zdál moc nafoukaný. Tak Maria říká, jak ji všichni budou velebit. No to mi je teda pokora. A tak jsem se rozhodla to prozkoumat, protože tohle mi na Marii nesedlo.
Kde je "chyba"? Odhalila jsem ji ve mně! Já to četla tak, že Maria si vyskakuje nad ostatní, protože se jí dostalo něčeho navíc. Jenže: ona vzhlíží ze své nepatrnosti (ach, jak bych si přála mít tenhle postoj vrozený aneb podle sebe soudím tebe... ) vzhůru k Mocnému, který ve svých… Zobrazit více

Znala své místo aneb úhel pohledu
"Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení..."
Musím se přiznat, tento verš v Magnificat se mi občas zdál moc nafoukaný. Tak Maria říká, jak ji všichni budou velebit. No to mi je teda pokora. A tak jsem se rozhodla to prozkoumat, protože tohle mi na Marii nesedlo.
Kde je "chyba"? Odhalila jsem ji ve mně! Já to četla tak, že Maria si vyskakuje nad ostatní, protože se jí dostalo něčeho navíc. Jenže: ona vzhlíží ze své nepatrnosti (ach, jak bych si přála mít tenhle postoj vrozený aneb podle sebe soudím tebe... ) vzhůru k Mocnému, který ve svých výšinách vidí i malé detaily, malé životy. Ta velikost je Boží a projevila se v nepatrnosti Mariině. Ona je toho "pouhým" důkazem. A není jen pasivní postavou, která by pouze strpěla činnost Boží, ona ji aktivně přijala. A to je hned další důvod, proč ji nakonec blahoslavení všechna pokolení. Ale na tohle asi ani nepomyslela...
A tak jsem nakonec ráda, že mě to donutilo se tady zastavit. Zase jsem se něco více dozvěděla o Bohu, o Marii a především o sobě.

Napsat komentář »

Škola víry. I když nic necítím, stále věřím, že ten citron je krásně šťavnatě kyselý. A že mi prospěje.
(A stejně tak všechny ty skvělé obědy a zákusky, co mi sestry nosí, a informují mě, jakou mají chuť. Já jim děkuji, že to vypadá skvěle a že jim věřím, že je to skutečně skořicové, pálivé apod.)
Není tomu tak i s vírou a s důvěrou všeobecně?

zipet

Přesně to znám, také jsem před půl rokem dbala na všechna pravidla, ale zrovna já to schytala... Štvalo mě to, ale nebýt těch opatření, možná bych dostala větší nálož viru a průběh by byl horší než co jsem v červnu přežila... Přeji, ať brzy pominou všechny přetrvávající následky onemocnění (u mě bohužel po půl roce ještě něco málo zůstává jako památka na onemocnění...)!

Andrea Hýblová (Neposeda)

Dnes jsem dostala dárek. Začínám trošičku cítit. Kdyz se snažím :-) Vcera jsem zvládla projížďku na kole, sice v pomalejším tempu, ale dala jsem to. Bohu díky

Zobrazit 7 komentářů »

Jak se tady říká: BÝT NA STEJNÉ VLNĚ

Představuji si Marii, jak putuje za Alžbětou. Necestovala sama, přidala se k nějaké skupině, možná musela "přesedat" (nemám u sebe atlas, netuším, jak vedly obchodní a vojenské stezky). Byla sice ve společnosti dalších lidí, ale byla na své tajemství - na to,co se událo tak nějak rychle a snad jakoby v oparu snu, sama. Neměla se s kým podělit o radost, o obavy, vyslechnout si názor, povzbuzení, radu... A pak jakmile vstoupí do Zachariášova domu, je tu žena s podobnou zkušeností, osoba, které se může svěřit, s kterou se mohou společně radovat i povzbuzovat… Zobrazit více

Jak se tady říká: BÝT NA STEJNÉ VLNĚ

Představuji si Marii, jak putuje za Alžbětou. Necestovala sama, přidala se k nějaké skupině, možná musela "přesedat" (nemám u sebe atlas, netuším, jak vedly obchodní a vojenské stezky). Byla sice ve společnosti dalších lidí, ale byla na své tajemství - na to,co se událo tak nějak rychle a snad jakoby v oparu snu, sama. Neměla se s kým podělit o radost, o obavy, vyslechnout si názor, povzbuzení, radu... A pak jakmile vstoupí do Zachariášova domu, je tu žena s podobnou zkušeností, osoba, které se může svěřit, s kterou se mohou společně radovat i povzbuzovat.
"Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala..."

Dnes chci mimo jiné děkovat za dar duchovního přátelství. Váže mne jen k několika málo lidem, ale je to vskutku dar. Když ztrácím "hlas mého Miláčka", je to často někdo z nich, kdo naplněn Duchem svatým vysloví to, co je třeba (a nebo právě nevysloví to, co by bylo navíc).

Napsat komentář »

Henry Ossawa Tanner - The Annunciation, 1898.
Včera v rámci on-line rekolekce pro dívky jedna z našich sester mluvila o tomto obraze. Já ho do té doby neznala. Americké umění mi zůstalo téměř neznámé, právě s touto sestrou jsme plánovaly chodit v Bostonu do galerií, stihly jsme to jen jednou v únoru. A newyorské galerie a muzea jsem proběhla jen jako turista.
Nabízím k dnešnímu evangeliu. Najděte si ho v lepším zobrazení.
(Někdo se třeba včera ptal, zda něco znamená ted džbánek za Marií. Já bych měla svůj výklad. Co vy?)

Andrea Hýblová (Neposeda)

@majkiki to je krásné, díky. sestry zde v USA kromě lectio divina praktikují i visio divina, přesně v tomto stylu. účastnila jsem se jen jednou, pak jsem měnila komunitu. až mě to mrzí.

majkiki

@Neposeda: Tak to je zajímavé...to co jsem psala je totiž součást mé práce, plody mého studia, mého oboru. Tohle jsme se učili na hodinách ikonografie a metodologie a interpretace malířství. I když se do toho přirozeně promítá i moje víra a moje postoje. Nicméně, může se mi někdo divit, že se těším na návrat ke studiu, že pociťuji lásku ke svému oboru a ke své práci?:D
A za Tebe doufám, že se třeba někdy v budoucnu pro Tebe taková možnost účastnit se visio divina najde.:)

Zobrazit 17 komentářů »

NEJSME JEN ČÍSLO V POŘADÍ!
Spočítejte si, kolikrát v dnešním evangeliu Lk 1,26-38 zazní spojitost se jménem (jmenovalo se, jmenem, nazývat). Bůh má jméno pro svého Syna, ale zná jménem i každého z nás.
Zkusme se zaposlouchat do ticha a zaslechnout, jak nás Bůh oslovuje jménem. (PS: Podobně oslovuje i ty, kterým leckdy nemůžeme my přijít na jméno!)

– upraveno
Napsat komentář »

Už čtyři světla!
(v izolaci věnec nemám, hledala jsem ve fotkách v archivu něco podobného)
Kéž je i v našem vnímání toho,
co se chystáme slavit,
stále více světla (než jen blyštivého pozlátka).

Napsat komentář »