Zajímavý článek. Já jsem si jednou připadala řekla bych, že asi podobně. Měla jsem kamarádku. Bydlela skoro naproti mě, o dva domy dál. Mohlo mi být asi tak sedm, osm let. Nutně jsem jí potřebovala jenom něco vyřídit a hned se vrátit zpátky. Nechtělo se mi brát hůl, říkala jsem si, že ten kousek bez ní snad zvládnu, když si nohou budu hlídat obrubník a rukou zkusím ploty. I na tu malou dálku jsem si byla dost.... nejistá a jakoby bez očí, i když ty v podstatě nemám ani tak.