Mužena

Mužena / Ludmila Zdislava Ježdíková

Svobodná
VeronikaN

:) moc dobré..

Marie Adamcová

Díky za článek! Teď, když se učím na státnice mi bodlo zamyslet se nad tím, proč to všechno vlastně dělám. Ne, opravdu to není kvůli mně! Mám od Boha prostě nějaké dary, které chci využívat ku prospěchu vlastně cele spolecnosti. A takový cíl dává silu těch 11 dni do statnic vydržet...

Zobrazit 2 komentáře »
dromedar

"Jak ochránit děti před nebezpečím, které je nebezpečnější, než nebepečí, která hrozí tělu ..."

Nijak. Nás rodiče také neochránili (a ani dost dobře ochránit nemohli) před školstvím přinejmenším po celá devadesátá léta stále ještě velmi poznamenaným socialismem. Dnes děti nikdo neochrání před novými ideologiemi, které pronikají do školních osnov. A jedna ezohusa v učitelském sboru *není* nebezpečnější než tohle všechno.

Spíš než snažit se "ochránit" je tady namístě sledovat, co se ve škole děje, a v případě potřeby napravovat škody.

Zdislava Silvarová

Je to strašně těžké... já osobně jsem zastáncem domácí školy alespoň během prvního (ideálně i během 2.) stupně. Dítě nemusí vyrůstat úplně oddělené od okolního světa - přece jen je na mě jako na rodiči, abych mu i nějaké styky s okolím umožnila či zařídila (dítě se mnou bude chodit do kostela, může se vídat s dětmi mých přátel, může mít kroužek apod.)...zároveň ale bude uchráněno od toho, co se hrne do školství, a co není záležitostí pouze jedné studentky, ale je to dlouhodobější záležitostí, která se bude rozšiřovat všude (viz např. gender ideologie).. myslím si, že je důležité pro spásu dítěte i pro jeho zdravý duchovní růst, aby si nejprve osvojilo dobré základy, základy křesťanské morálky, základy katolické víry, a pak se s tím základem pustilo do světa a bojovalo s "plnou zbrojí"...

Zdislava Silvarová

samozřejmě by se také dalo sledovat, co se ve škole děje a pak podle toho jednat... ale stejně to člověk neuhlídá nikdy všechno a člověk by se divil, jak zdánlivě maličká záležitost stačí k tomu, aby dítě ujelo úplně někam jinam, než má....

Zobrazit 3 komentáře »

Blogový příspěvek byl smazán.

Napsat komentář »
zuzankie

Zajímavý článek. Já jsem si jednou připadala řekla bych, že asi podobně. Měla jsem kamarádku. Bydlela skoro naproti mě, o dva domy dál. Mohlo mi být asi tak sedm, osm let. Nutně jsem jí potřebovala jenom něco vyřídit a hned se vrátit zpátky. Nechtělo se mi brát hůl, říkala jsem si, že ten kousek bez ní snad zvládnu, když si nohou budu hlídat obrubník a rukou zkusím ploty. I na tu malou dálku jsem si byla dost.... nejistá a jakoby bez očí, i když ty v podstatě nemám ani tak.

Zobrazit 1 komentář »
ElinaPelina

Tak to je pěkné. :) Vzpomněla jsem si na svůj trapas, kdy jsem ve druhé třídě (v den předávání pololetního vysvědčení) měla v batohu borůvkový jogurt. A k svačině jsem ho pochopitelně celý nesnědla, tak co s ním? Hurá s ním do batohu...nikdo mi neřekl, že otevřené borůvkové jogurty tam nepatří. :) A tak skončily všechny mé učebnice a vysvědčení jako fialové (bílá byla beztak nudná) a už mi nikdy nesvěřili nové učebnice (vždycky jsem měla ty nejstarší). Takže pro takovéhle situace mám pochopení. :D

Mužena

:)))) Jo, jo. Já ať zabalím jídlo sebelíp, tak se obvykle vydá na průzkum zavazadla (hlavně když tam mám knihy). Jedou se mi dostali sušené brusinky do kontaktu s učebnicí dogmatiky. To by jeden neřek, co dokážou sušené brusinky nadělat za nepříjemnosti. A jednou jsem si v plném autobuse cestou na intr sedla na batoh a zapomněla, že v něm mám od maminky zabalený guláš od oběda....

MartinSainttowski

Docela jsem se pobavil holky :-)))) to proste nevymyslis no

Zobrazit 3 komentáře »

Říkají o ní

KáťaVévé říká o ní:
Mužena? Jo ta, ta má dobrý hlášky.... :D ;)