Archiv uživatele Matonick

Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Sk 1,9-11)

Tenkrát z toho nedělali takové tajemno.

Ano. Je to doba plná Božích zázraků. Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Ježíš se opakovaně zjevuje svým učedníkům a dává se jim poznat a nakonec před jejich zraky odchází vzhůru k nebesům. Ti učedníci z toho museli být úplně šokovaní. Stáli tam s otevřenými ústy a jen zírali. Předtím to bylo všechno nádherné, být v blízkosti Ježíše, který všecko o všem věděl a vždy všecko řešil a vyřešil. Mohli se ho na cokoli zeptat. A najednou je pryč! V zápětí kde se vzali, tu se vzali„dva muži v bílém rouchu“. Budou to asi andělé, poslové Boží. Ježíšem přislíbený Duch svatý je tam asi poslal se vzkazem, aby jen tak do prázdna nekoukali a hleděli dělat něco užitečného.

Třeba se domluvit co dál, jak plnit to, co jim Ježíš uložil. Jít do celého světa a kázat evangelium, radostnou zprávu o vzkříšení Ježíše z mrtvých a všechno to, co je Ježíš naučil a čeho byli svědky. Křtít. Uzdravovat. A získávat další učedníky. Moc toho z onoho tajemného, co jim Ježíš zamlčel (Sk 1,6-7), se však ani od andělů nedozvěděli. Šli se tedy zatím modlit. Ale do práce se později opravdu pustili. Evangelista Lukáš nám o tom hodně vypráví v dalších kapitolách ze „Skutku apoštolů“.

"Církev uznává, že jsou cesty, které zná jen Bůh. Že ti, kdo bez vlastní viny nejsou pokřtěni, ti, kteří nemohli poznat Krista a jednají podle hlasu svého svědomí, mohou pod vlivem Boží stvořitelské milosti jít po cestě spásy. Církev je přesvědčena, že tito lidé mohou být spaseni, aniž by nutně přijali křest."

Co to podle vás znamená "nemohli poznat Krista"? Že o něm z objektivních příčin nemohli slyšet ani číst, nebo že o něm sice slyšeli a četli, ale v nějakém jiném slova smyslu ho poznat nemohli?

Podle mne má Bůh o každém člověku a jeho životě dokonalý přehled a ví, kteří z nás jdou tím správným směrem k Němu ke spáse. Ať ti pokřtění nebo nepokřtění. Myslím, že tím, kdo „nemohl poznat Krista“ může být kdokoliv z obou skupin, které uvádíte. Bůh to ví a zná… On posuzuje každou lidskou duši jednotlivě. Případ od případu. Podle teologů katolické církve: „Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí“ Nebo: „Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti, o dobrý život.“

Díky za názory.
"Nezbytnost křtu" se vlastně ukazuje jako poměrně relativní záležitost.
Ony i ty podmínky "bez vlastní viny" a "hledání Boha s upřímným srdcem" se už dnes ale možná pomalu začaly transformovat do pouhého naslouchání svědomí, jak tak člověk občas poslouchá současného papeže.

Ano. I když třeba u těch malých pokřtěných či nepokřtěných dětí bychom o hloubce a účinnosti jejich svědomí mohli jistě pochybovat. Církev učí: „Děti, které bez křtu zemřely, církev svěřuje Božímu milosrdenství. Bůh chce, aby se všichni lidé spasili. I Kristovo láskyplné zvolání: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim“ (Mk 10,14), nám dovoluje doufat, že Bůh, který sám není svátostí křtu vázán, zná cestu spásy i pro tyto děti.“ Já osobně jsem šťastný, že jsem byl ještě v porodnici pokřtěný a v nezbytnost křtu nejen vodou, ale i duchem věřím a od jisté doby, kdy jsem začal intenzivněji Boha hledat, je pro mne potěšení a duchovním obohacením v hledání pokračovat.

Je zajímavé, jak se časem mění obraz křesťanského Boha a jeho vůle. Například Tomáš Akvinský byl z dnešního pohledu docela pesimista, když mudroval o tom, "Zda sestoupením Kristovým byly vysvobozeny děti, které zemřely v prvotním hříchu."

http://gasbag.wz.cz/chn/soulware/kral.html#skip